ŘÍKEJTE MI VETCHOZRAKÝ
Bystrozraký už totiž bohužel až tak nejsem. Nepamatuju si, že by některá výprava za reportáží, rozhovorem a podobně přinesla do mého života změnu zásadní tak, jako byla tato. Když jsem vstupoval do pražské optiky Sport & Style Optic, viděl jsem na počítač, četl knížky, a i do dálky se díval bez vážnějších problémů. Když nyní s týdenním odstupem sepisuji tento článek, mám na očích brýle, a dioptrií překvapivě není málo.
To vše proto, že jsem potřeboval v optice fotit a taky si zapůjčit na test cyklistické brýle s malou dioptrickou plochou ve spodní části zorníku… Viděl jsem totiž na blízko dobře, ale jak se písmenka zmenšila, například na návodu nebo na mapě v mobilu, už jsem takový ostříž nebyl. V tu chvíli jsem začal předvádět typické prostocviky vetchozrakých, aniž bych si připouštěl, že mezi ně již náležím – oddalovat a přibližovat ruku s textem, který jsem se snažil rozluštit. Ale hlavně, když chcete vyzkoušet v praxi dioptrické brýle, asi byste měli stav svých očí znát.
„To tu říká hodně lidí, že dobře vidí, že tu asi jsou zbytečně – a proč byste jinak jeli kus cesty třeba sem do obchodního centra a chodili do optiky, že jo?“ Optometristka Markéta Pospíšilová se usměje v jasném sdělení. Projdu u ní procedurou, jejíž podrobnosti není nutné zmiňovat, obrýlení ji znají a ti ostatní možná někdy poznají. Na jejím konci je má diagnóza. Jen si pro sebe nenechám něco, co mě hodně pobavilo: „Tak pane Hronza, a teď nezávodíme, ano? Teď nejde o výsledek, o vítězství, jak to vy muži máte v povaze. Teď potřebuju pravdivé odpovědi – jak vidíte, když vám budu měnit čočky.“ Byl jsem upřímný, za což jsem se, asi za odměnu, stal čerstvým uživatelem brýlí nablízko. Na jednom oku 1,75 dioptrie, na druhém skoro nic.
Jak to, že jsem tedy doteď až na výjimky bez problémů viděl? Inu, prý astigmatizmus na obou očích a k tomu jedno oko lehce krátkozraké a druhé dalekozraké. Krátkozrakost mi pomáhá ve vidění na blízko a dalekozrakost ve vidění na dálku. Na dálku brýle nepotřebuji, na blízko ano. Jejich používání by mě mělo mimo jiné zbavit únavy (to ta vzájemná oční výpomoc), zlepšit koncentraci. A hlavně mi umožní nekompromisně vidět.
Pak už jsme mohli pokročit k výběru sportovních brýlí s bifokální čočkou s dioptrií vsazenou ve spodní části – přesnou terminologii jsem si vypůjčil od výrobce. Jedná se o model R2 Racer AT063A6 (cena činí 2039 Kč) s rámečkem z Grilamidu TR90 a s fotochromatickým zorníkem (sluneční filtr kategorie 0 až 3) z nárazuvzdorného polykarbonátu se 100% ochranou před UV A, B i C. Mohli bychom pokračovat ještě několika technickými detaily a také zmínit více barevných provedení tohoto modelu, ale pojďme k tomu nejzajímavějšímu – mou laickou terminologií je do běžného sportovního zorníku, do jeho spodní části, vsazena malá dioptrická plocha (na výběr je z dioptrií 1,5/2/2,5, vždy ve stejné hodnotě pro pravé i levé oko). Přesně řečeno ale jde o jednodílný, jednolitý celek. Na první pohled nejsou „dioptrie“ patrné, nevystupují, nemají odlišnou barvu. Když ale brýle podržíte před sebou v ruce, všimnete si, výhled je na spodním konci zorníku lehce zvlněný.
Pro mou vadu jsme zvolili verzi s 1,5 dioptrií u obou očí. Že to nekoresponduje s mými čerstvě naměřenými hodnotami? „Neřešíme nyní brýle na každodenní vícehodinové používání, ale brýle pro velmi občasnou výpomoc během sportu. Proto také naše nabídka není v tomto směru více diverzifikovaná, stačí tři základní hodnoty,“ vysvětluje mi Markéta Pospíšilová. Když brýle, které čeká test v terénu, nasadím v optice, jsem trochu rozčarovaný. Přechod mezi běžným zorníkem a dioptrickým polem vidím. Mám pocit, že mi kazí výhled, že tam pořád je, že to nebude dobré. „Nezapomeňte, že teď se na něj soustředíte, je to pro vás něco nového. Počítejte s tím, že mozek si zvykne. Počkejte venku.“ Tak jo, uvidíme, jak uvidíme.
S brýlemi Racer z nabídky R2 už mám zkušenost. Přesněji dost velkou, ve fotochromatickém provedení už je používám druhou sezonu. Jsou pocitově lehké a vyvážené, výborně sedí i díky nastavitelnému nosníku a pružným pogumovaným stranicím. Fotochromatika funguje, jak má. Ostatně jiné brýle než fotochromatické už vlastně na sport nepoužívám. Jen si někdy ve vyšší rychlosti postesknu, že zorníky racerů nejsou hlubší, rozměrnější, aby pod ně tolik nezafukovalo. Vzhledem k uvedenému mě potěšilo, že přítomnost dioptrií se do vlastností brýlí nijak negativně nepromítla – jsou to pořád ty dobré „rejsry“, co mám, nejsou těžší, nevyvážené.
Před první vyjížďkou jsem měl trochu obavy, částečně způsobené zkušeností z prodejny. Napadlo mě taky několik pozic, v nichž mi spodní dioptrická ploška stoprocentně bude vadit. Možná o to víc mě to zpočátku svádělo ke sklápění očí a objevení představovaného neduhu. Pak jsem nasedl, šlápl, začal řešit běžné situace – a zapomněl na dioptrie. Je to vlastně snadné, logické. Tahle partie zabírá maximálně tak šestinu, sedminu plochy zorníku, je situovaná blíž k nosu. Při žádném pohledu do dálky ani při pohledu periferním není patrná, neruší.
Když pak vyndám mobil, abych se podíval do mapy, nemusím dělat žádný neobvyklý pohyb hlavou, nic takového. Prostě ji jen běžně sklonit, možná o malinko více spustit dolů oči. Většinou plochy mobilu najednou vidím extrémně ostře, zbytek lehce rozmazaně, tedy standardně, „v původním stylu“. Tohle funguje výborně.
Zpátky na kolo. Podívám se, proč se mi nedaří nacvaknout do pedálu, jestli tam není větývka nebo kamínek. Je to přesně ten pohled pod sebe, kdy dioptrická plocha může trochu obtěžovat. Nevidím tak rozmazaně, jako kdybych se přes dioptrickou plochu snažil dívat do dálky, ale rozmazaně ano. To samé platí při pohledu pod sebe na kazetu, když se chci ujistit o zařazeném převodu. Když chci i v tyto chvíle vidět ostře jako bez brýlí, musím více sklonit hlavu, aby oči zíraly přes „čisté“ pole sportovního zorníku. Tohle jsou ale asi jediné okamžiky kompromisů. Na jiné jsem nenarazil.
Brýle se dají použít i při jiných aktivitách, pozice na kole je jen jedna z nich, nejde o úzce zaměřený produkt. Potvrdil jsem si to během, cvičnou procházkou i během na lyžích. Všude tady se model R2 Racer osvědčil. Na sněhu samozřejmě s dovětkem, že i když bylo pod mrakem, fotochromatika pracovala a já jezdil s tmavými skly. Ještě musím doplnit důležité – i ve fotochromatické funkci se zorník chová jako celek, bez ohledu na dioptrie či jejich absenci se zatmavuje/zesvětluje celá plocha stejně. A pokud by vás mátlo, že na jedné fotce mám na hlavě tmavé brýle s zrcadly a na druhé je detailní průhled přes brýle čiré, vězte, že jde o jeden a ten samý kus. Fotochromatický.
Jde tedy o nezbytného průvodce vetchozrakých? Spíše bych řekl, že jde o zajímavou možnost, cestu. Na kole narážím na potřebu „čtecích“ brýlích spíš výjimečně, a když, pomohu si. Třeba oddálením mobilu, zvětšením prohlíženého/čteného na displeji a podobně. Jenže je pravda, že tohle hodnocení píšu prizmatem někoho, jehož jedno oko na blízko ještě vidí dobře. Pomůže druhému. Majitelé více dioptrií na obou očích mi možná teď vynadají a po modelu R2 Racer či jeho ekvivalentu z produkce značky Rudy Project hned sáhnou, protože už je nebaví donekonečna žádat přísedící o přečtení druhů piv na čepu z nápojového lístku.
Rudolf Hronza
Dobry den, jaka je barva skel po zatmaveni? Podle obrazku to vypada ze se zatmavuji do hneda?
Diky za odpoved, F.B.
Dobrý den, brýle se zatmavují do černa/šeda. U pohledu na obrázek trochu mate zrcadlová úprava zorníků. R. Hronza