„Milostpane, tak tady máme zas ten národní park.“ „Který, paní Müllerová? Já znám čtyři: Krkonošský, České Švýcarsko, Podyjí, Šumava.“ „Ale, milostpane, ten, co už je tam Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko.“ „Jéžišmarjá!“ Tak nějak by mohl dnes slovy klasika reagovat dobrý biker Švejk na aktuální vývoj ohledně procesu vyhlašování nového národního parku Křivoklátsko. Proč a jak by se měl týkat bikerů?
Vyjděme ze základu, že biker (ale stejně tak i gravel biker, dále v textu budeme mít pod slovem biker na mysli oba „terénní druhy“) pohybující se v krajině je slovy právních předpisů cyklista. Pro zjednodušení lze vyjít z toho, že pokud se cyklista nepohybuje po území, které požívá nějaký statut ochrany, není omezen v pohybu po stezkách a cestách v krajině. Základní předpisy jsou zákon č. 289/95 Sb. o lesích a zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Zákon o lesích zakazuje jezdit na kole mimo lesní cesty a vyznačené trasy. Míru legálního pohybu v lese nám tedy určuje definice lesních cest a vyznačených tras. Legální definice lesních cest a vyznačených tras není nikde dána, existuje celá řada různých více či méně konkrétních výkladů. Každopádně při troše onoho českého švejkování, říznutého špetkou příslovečného zdravého rozumu a s mantrou, že co není výslovně zakázáno, je dovoleno, si vystačíme zjednodušeně s tím, že lze využívat v podstatě drtivou většinu lesních cest či stezek.
S tímto vědomím by se terénní cyklista mohl toulat krajinou téměř bez omezení, pokud by v naší malebné české kotlině neexistovala tzv. zvláštní chráněná území, která nám definuje právě zákon o ochraně přírody a krajiny. Tento předpis pochází již z roku 1992. Rozlišuje tyto základní chráněné oblasti: Národní park (NP), Chráněná krajinná oblast (CHKO), národní přírodní rezervace (NPR), přírodní rezervace (PR), národní přírodní památka (NPP) a přírodní park (PP). A přiznává každé z nich různou míru ochrany, s níž jsou logicky spojena určitá omezení.
Z pohledu zákonné regulace do života terénního cyklisty zasahují nejvíce dvě z výše uvedených oblastí, a to národní park a národní přírodní rezervace. V obou z nich je v podstatě terénní cyklistika zákonem zakázána zcela. Biker je zde v podstatě persona non grata, neboť legální je pohyb pouze po silnicích, cestách uvnitř obcí a schválených cyklotrasách (pokud tedy panuje shoda, že biker rovná se osoba, co chce provozovat terénní cyklistiku, nikoliv cyklistiku silniční).
Přestože zákonné limity využití území NP a NPR jsou pro bikery u obou chráněných území v podstatě shodné, rozdíly existují, ovšem nikoliv mírou regulace, ale faktickou rozlohou dané oblasti, v níž se regulace uplatňuje. Zatímco NP jsou území rozsáhlejšího charakteru a pokud NP potkáte na své cestě ať již z důvodu, že máte hranice za zahradou nebo na ně narazíte při víkendovém výletu, těžko jej jen tak objedete a musíte se chtě nechtě smířit s tím, že tato rozsáhlá oblast bude vaše velké bílé místo na bikerské mapě. Oproti tomu NPR je obvykle území menšího rozsahu a z tohoto úhlu pohledu se s tímto dá koexistovat a při bikových výpravách při troše plánování a vědomí hranic lze s nimi počítat, vyhnout se jim bez dramatického vlivu na čas a vynaložené síly.
Třetím do mariáše je chráněná krajinná oblast. Rozlohou se často podobá národnímu parku, leckde je i výrazným a prostorově rozsáhlým krajinným prvkem. Dobrou zprávou je, že ze zákona není pohyb bikerů v CHKO, nad rámec regulace lesního zákona, nijak více omezen. Proč je třeba o CHKO hovořit co do regulace, je skutečnost, že často právě uvnitř CHKO jsou vyznačeny ještě jednotlivé menší oblasti NPR, kde se uplatní výše uvedené přísné zákonné limity pohybu.
Pokud jste dočetli až sem, je nabíledni, že pro bikera, který se chce pohybovat na kole legálně, je rozdíl mezi tím, jestli má za humny národní park nebo chráněnou krajinnou oblast, markantní. Laskavý čtenář nechť vezme na vědomí, že výše uvedené nemá být suchopárným právním pojednáním, ani vyčerpávajícím manuálem pro bikery. Autor v podrobnostech odkazuje na citace dotčených právních předpisů, případně na stránky domácí bikové asociace ČeMBA, kde se dlouhodobě problematice legálního pohybu v přírodě věnují a v tomto duchu publikují a vykonávají chvályhodnou osvětovou činnost.
Zpět ovšem na začátek našeho švejkovského příběhu. Na konkrétním aktuálně nově plánovaném procesu vzniku Národního parku Křivoklátsko lze vidět výrazné rozdíly mezi stavem dnešním a požadavkem na stav budoucí. Zatímco CHKO Křivoklátsko, které bylo vyhlášeno již v roce 1978 a zabírá rozlohou přes 62 000 ha, obsahuje uvnitř sice čtyři oblasti NPR s nejpřísnější mírou ochrany (čteno regulace), ovšem tyto s celkovou s plochou 778 ha tvoří v součtu jen o něco málo více než jedno procento rozlohy celé CHKO. Oproti tomu Národní park Křivoklátsko bude zakazovat pohyb bikerů na celé ploše svého území. Nic na tom nemění skutečnost, že zcela přesný rozsah území není ještě detailně určen, neboť již dnes je z dostupných podkladů a prohlášení nepochybné, že se bude jednat minimálně o 16 procentech rozlohy CHKO, tedy o nepřerušeném území s více jak 10 000 ha.
Je vhodné připomenout cyklistům, že se nelze spolehnout na neměnnost. Dnes legální biking na známých pěšinkách v okolí bydliště se i u vás může lehce stát nelegálním. Těžko se lze utěšovat, že se to svým způsobem nedotýká všech. Nelze alibisticky vycházet z toho, že to se v mém bydlišti přece nemůže stát. Dnes třeba ne, ale co bude zítra či pozítří? Svět a jeho pochody jsou dynamické, oblast zájmové činnosti nevyjímaje. Ostatně medvědí službu bikerům dělá dramatický nástup elektrokol, kdy lze očekávat, že s jejich přibývající technickou vyspělostí nebude chtít stát a jeho aparát rozlišovat mezi elektrokolem a běžným kolem s tím, že nejjednodušší cesta, jak omezit dosud relativně volný pohyb, je regulace bez ohledu na metodu pohybu.
Vyhlášení Národního parku Křivoklátsko není procesem, který se dotýká výlučně omezeného území a omezeného počtu bikerů v západním okraji Středočeského kraje. Je třeba vidět, že terénní cyklistika se u nás etablovala více a dostala se do povědomí veřejnosti až v letech devadesátých minulého století, tedy v době, kdy již byla vyhlášena a existovala rozsáhlá celistvá území Národních parků (vyjma NP České Švýcarsko). Logicky tedy v dotčených regionech (navíc příhraničních, často s horskými obtížněji přístupnými terény, jež jsou náročnější a výrazně méně vhodné pro netrénované masy neelektrifikovaných) vzmáhající se terénní cyklistika musela s již zavedenou zákonnou regulací ve stávajících národních parcích počítat a tuto respektovat od svého vzniku.
Oproti tomu dochází-li k vyhlašování národního parku dnes, kdy předmětná oblast středních Čech je z důvodu vyššího počtu aktivních bikerů a z důvodu vyšší mobility již hojně jako oblast rekreace využívána, bude takovéto nové bikersky bílé místo na mapě citelným zásahem a nevítanou, obtížně přijímanou a těžko odůvodnitelnou změnou.
Tento článek nechce relativizovat potřebu naplnění cíle ochrany přírody a krajiny. Autor má za nepochybné, že daného cíle je možno dosáhnout různými způsoby, a pokud má být člověk v celé své podstatě chápán jako součást přírody, pak je žádoucí hledat takové cesty, které ještě povedou k vytčenému cíli i při zachování naplnění oprávněných potřeb co největšího počtu jedinců.
Daný pohled na problematiku vzniku nového chráněného území je logicky sice pohledem jedné vyhraněné zájmové skupiny a specifické oblasti potřeb (a jedné oblasti), nicméně tato skupina rozhodně nestojí osamocena. Své ke vzniku národního parku mají co říci i další, zejména občané bydlící v katastru obcí uvnitř či v blízkém okolí NP, ale také vlastníci dotčených pozemků, myslivci, rybáři, turisté apod. Pokud vás daná problematika více zajímá a nechcete pouze pasivně čekat, pak další informace, podrobné, jsou k dispozici na www.otevrenekrivoklatsko.cz.
Nebuďme lhostejní k tomu, co se děje jinde, ať se pokusíme pro nás samotné i pro další, co budou následovat, zachovat nejen přírodu, kterou každý z nás ve svém okolí máme, ale také možnost ji udržitelným způsobem užívat, alespoň v rozsahu a možnostech, jaké jsou nám dány dnes.
Pavel Hynek, spoluautor projektu Bike Hero (www.bikehero.cz)
Ilustrační foto: Michal Janata
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT