CANNONDALE SCALPEL CARBON 1

Žádný čep cesta vpřed?

Jedním z posledních velkých překvapení vývojářů značky ve světě tlustých plášťů bylo uvedení nepřehlédnutelného plně odpruženého závodního biku Scalpel. Ten na sebe přitahoval pozornost zejména díky nahrazení hlavního čepu zadní stavby pružností karbonové vidlice. Roky a vývoj ale běžely dál a původní Scalpel se stal nejen morálně, ale i parametrově (zdvih zadní osy jen 67 mm) zastaralým. Na vývoji nové podoby tohoto modelu údajně pracovalo celkem osm techniků po dobu zhruba dvou let. A výsledek?

Tajemství skrytá i odhalená

Ač se přední rámový trojúhelník zdá být při prvním pohledu cele karbonový, pod lakem jsou ukryty vnitřní spojky umožňující vzájemnou symbiózu uhlíkového kompozitu a hliníkové slitiny. Z černého materiálu je totiž upředena jen přední část rámu (hlavová a z větších částí horní a spodní trubka), oblast středu a sedlová trubka jsou hliníkové. Inženýři z Cannondale přitom tvrdí, že takováto konstrukce znamená lehčí rámový základ, než by tomu bylo v případě použití samotného karbonu.

Naopak čitelnější a snadno odhalitelné je rozložení kovových a nekovových materiálů na zadní stavbě pojmenované Zero Pivot (nula čepů). To ale není až tak doslova pravdou. Tak jako u předchozí generace i zde byl nahrazen hlavní čep pružností zploštěných nohou karbonové vidlice. Ušetřit další čep, který se obvykle nachází v blízkosti patek, se pak podařilo prakticky stejným postupem i na vzpěrách. Do celkového teoretického součtu čtyř čepů, jelikož zadní stavba Scalpelu využívá v principu právě čtyřčepový závěs, chybí ještě dva body otáčení. Ty již ale obstarávají klasická zapouzdřená ložiska situovaná na spojovacím raménku, jež stlačuje tlumič umístěný uvnitř rámu pod horní trubkou. Díky jeho přestěhování mohl vzrůst zdvih z původních 67 mm na 100 mm.

CANNONDALE SCALPEL CARBON 1

Samotná zadní stavba je pak poskládána z poměrně velkého počtu dílů. Předně je to čtveřice trubek vidlice a vzpěr, které na zadním konci spojují hliníkové patky, vpředu pak jsou samostatně vlepeny do kovových protikusů.

Nejen rám činí kolo kolem

Přestože je právě rám ústředním bodem, kde se koncentruje většina inovací, není jediným místem, na něž se tvůrci tohoto biku při vývoji zaměřili. Chtějí totiž celý bike, tedy především závodní top model, prezentovat jako superlehký komplet. Dalším bodem vylepšení je vidlice Lefty Speed Carbon SL (zdvih 110 mm), která kromě mnoha dalších specifik zaujme například spojením krku a představce v jeden celek, přičemž v tomto kompletu údajně váží méně než 1300 g!

Oponentem jednonohé karbonové vidlice byl v případě námi testovaného kola, vycházejícího z modelu Scalpel Carbon 1, tlumič DT Swiss XM 180. Poměrně velká část vybavení pak byla v režii značky Toma Ritcheyho, konkrétně rovná oversize řídítka, sedlo, rohy a zadní náboj z vrcholné řady WCS, sedlovka Pro a gripy s rozšířenou střední částí. Deceleraci měly na starosti brzdy Hayes Stroker Trail s disky o průměru 160 mm. Kola byla zapletena do elegantně bílých ráfků Syncros FLR DS 32 obutých plášti Ritchey Z-Max Intuition WCS (2″) vpředu a Z-Max Premotion WCS (2,1″) vzadu. Pohon pak zajišťovaly převážně díly Shimano – páčkové řazení, přehazovačka XTR a přesmykač XT, jež do kompletu doplnily karbonové kliky Cannondale Carbon 2-pc BB30. Řečí čísel 10,75 kg (bez pedálů) za 154 900 Kč.

Hledání společné cesty

O tom, že Scalpel i ve své druhé generaci byl stvořen primárně pro závodní využití, se může jezdec přesvědčit již při prvním praktickém seznámení, kdy jej delší posed přiměje zaujmout sníženou sportovní pozici. V této souvislosti jsme narazili hned na jedno omezení, kterým je nemožnost bez větších zásahů doladit výšku řídítek. Případná potřeba úpravy posedu by si totiž vyžádala kompletní výměnu představce i s integrovaným sloupkem řízení.

Další nezvyklá specifika tohoto kola se projevila při ladění jednotek odpružení před jízdou. U vidlice je totiž prakticky jedinou možností, jak dosáhnout optimálního základního nastavení, spoléhat se na hodnoty obsažené v manuálu. Důvodem je zakrytí pracovní plochy pístnice pryžovou manžetou a tedy nemožnost zkontrolovat ponoření vahou jezdce (tzv. sag). Základní nastavení tlumiče je vzhledem k jeho klasické konstrukci a dobré přístupnosti o poznání snazší. Překvapením ale bylo, s jak nízkým tlakem si vystačí (při 80 kg jezdce s výbavou jen 50 psi). V manuálu jsme se následně dočetli, že je to záměr ovlivněný pákovým poměrem. Svou roli zde ale může hrát také planžetová konstrukce zadní stavby, která sama o sobě pracuje v omezené míře jako pružina a tím jakoby pomáhala tlumiči.

Raketová bárka

Jízdní projev nového Scalpelu na začátku testu vyvolal určité rozpaky. Na jedné straně totiž bike již od prvních metrů příjemně překvapoval lehkostí jízdy a s tím přímo spojenou výraznou chutí po rychlosti. Ta se však nevytrácela ani v delších výjezdech, k jejichž vrcholu se Scalpel hnal s takovou chutí, že nám na nejednom známém úseku umožnil použít o jeden až dva stupně těžší převod, než jsme běžně zvyklí. Negativní stránkou byla znatelná odezva pérování na pohyby jezdce při šlapání – pohupování. Vidlice i tlumič jsou totiž v tomto směru zkraje svého zdvihu dosti senzitivní a vyžadují proto od jezdce maximálně klidné držení těla a až strojově plynulé a přesné šlapání do kruhu.

Tyto pocity se přitom nejvíce projevovaly při jízdě po silnici, ať již hovoříme o přesunech po rovině či výjezdech mimo terénní stezky. V takových chvílích jsme jako velké pomocníky shledali páčky blokace nalézající se na vidlici i tlumiči. Na obhajobu Scalpelu ale musíme nutně dodat, že po určitém čase stráveném v jeho společnosti jsme si na o trochu více houpavý projev odpružení do značné míry zvykli. Tím je myšlena i adaptace stylu šlapání – jeho plynulejší průběh -, což mělo za důsledek, že se rozsah propružování reálně snížil na akceptovatelnou úroveň.

Potlačené pochyby a předpoklady

Zadní odpružená stavba, kde je práce čepu nahrazena zploštěním vidlice, svádí k pochybám o její tuhosti při záběru. V tomto případě ale můžeme konstatovat, že konstruktéři odvedli velice slušnou práci. Ne že by se zadní partie Scalpelu mohla plně rovnat pevným kolům, její chování při silových záběrech ale bylo až na prvotní propad tlumiče velice dobré. V tomto směru navíc kvalitně vypomáhal značně tuhý komplet klik a středového složení Cannondale. Přínosem nejen pro rychlost byly také pláště Ritchey, následníci legendy Z-Max, které se vyznačovaly jak příznivým valivým odporem, tak i výtečným záběrem a obzvláště maximálně jistým vedením směru na suchu i v blátě.

Do jisté míry v rozporu s tabulkovými údaji byl projev řízení. Ač by měla být hodnota 69,5° hovořící o sklonu hlavové trubky předzvěstí jistého vedení stopy za všech okolností, realita byla trochu odlišná. V nízkých rychlostech totiž Cannondale vykazoval spíše živější odezvu na pokyny od řídítek. Stabilita se začala dostavovat až při vyšším tempu, což ale bylo zásluhou zejména delšího rozvoru.

Ze zcela jiného úhlu pohledu je ale třeba se dívat na stabilitu a ovládání v prudkých sjezdech, stejně tak i v technicky náročných pasážích. V obou situacích totiž do celkového výsledku zásadním způsobem promlouvala svou funkcí vidlice. Její klíčovou vlastností byla vysoká pevnost, která se odrážela v perfektně přesném vedení předního kola ve všech možných podmínkách, zejména pak v těžkých terénních pasážích.

K tomu se navíc přidala nezvyklá funkce originálního systému tlumení komprese s označením Speed Sensitive Shim Stack. S ním vykazoval chod vidlice jakoby několik odlišných charakteristik. Na úplném začátku (zhruba 20 mm zdvihu) pracovalo odpružení natolik jemně, že se vidlice nechala snadno rozhoupat pohyby jezdce, zároveň ale citlivě reagovala na menší nerovnosti. Poté se ale její odpor vůči stlačení náhle zvýšil. To přineslo na jedné straně stabilitu při brždění a ve strmých sjezdech, omezená ale byla její reakce na překážky střední velikosti. Když však přišel dostatečně silný náraz, tak vidlice ochotně vklouzla hlouběji do zdvihu a někdy až překvapivě snadno zahladila velké překážky.

Poněkud odlišná situace panovala u zadní stavby, která vykazovala spíše plynulou progresivitu chodu. Na začátku bylo tedy odpružení příjemně aktivní a vnímavé. Jeho práce byla také velkým přínosem ve strmých výjezdech s členitým povrchem, kde se starala o kvalitní přítlak zadního kola a tedy jeho lepší záběr. S rostoucí náročností terénu se ale postupně začínaly objevovat limity dané jak zdvihovým parametrem (100 mm), tak i progresivitou chodu. Větší překážky proto zadní stavba spíše dotlumila, než že by je byla schopna plně zahladit.

Závodníkům ano, ale …

Po skončení tohoto testu jsme museli konstatovat, že zkušenosti s novým Scalpelem byly vesměs kladné a v jeho sedle jsme strávili příjemné chvilky naplněné zejména rychlostí a s tím souvisejícími sportovními zážitky. Nezodpovězenou otázkou v našich očích zůstává snad jen to, zda by nebylo lepší zkrotit poměrně aktivní zadní stavbu nějakým moderním systémem inteligentního tlumení. Nad tím se nejspíš zamýšlel i sám Cannondale, který tato kola sériově osazuje tlumiči Fox Float RP23, avšak jen ve specifikaci pro USA. Evropské mutace většinou spoléhají na nebržděné jednotky DT Swiss.

Štěpán Hájíček Foto: Markéta Navrátilová

TEST: chrániče kolen IXS Carve EVO

Přilba Troy Lee Designs Flowline Mips

Bikové trenýrky PSD Playboy