Tour Divide je závod horských kol, který traversuje po pohoří Rocky Mountain z Kanady k mexickým hranicím. Délkou 4418 km je tento terénní ultra závod testem vytrvalosti, soběstačnosti a duševní houževnatosti. Závod je striktně bez zabezpečení, tedy každý závodník se může spoléhat jen sám na sebe a využívat pouze veřejné služby (hotely, obchody). Nejsou určeny žádné etapy – závodníci jedou každodenně největší možnou vzdálenost dle vlastních sil a odpočívají dle uvážení. Závodníci mohou jet společně, ale nesmí si nijak vzájemně pomáhat a sdílet výbavu. Plánovaná pomoc je zakázána. Hodiny běží nepřetržitě od startu do cíle. Závodníci jedou ve stylu bikepacking – na kole si vezou minimum výbavy na bivakování, opravu kola a jen tolik jídla a vody, které potřebují na cestu do dalšího města. I z těchto důvodů překonávají závodníci extrémní vzdálenosti každý den.
Dne 2.7.2017 ve 2.00 hodin ráno Peggy společně se svým přítelem Adamem jakožto 1. žena a 27. muž doráží do cíle. Cílem je hraniční přechod Nového Mexika s Mexikem, kde závodníky každoročně přivítá brána a hraniční stanice. Tímto závod končí, pro vítěze tu nečeká žádná odměna. Ale přesto tu každý závodník najde to co hledá. “Je to zvláštní pocit po takové dardě kilometrů dojet k bráně a koukat na ni. V hlavě se vám ženou myšlenky typu – to jsem mohla sedět doma než se takhle dřít, abych se ocitla tady – ale je to jen chvilkový pocit, následně se dostavuje euforie, pocit štěstí a radosti, ….vzpomínky na zážitky a vlastně i trochu smutek, že to ohromné dobrodružství začínající v horách s medvědy a pokračující přepočítáváním vody na poušti už končí.” svěřuje se Peggy.
“Měla jsem letos obrovské krize a dokonce chtěla i vzdávat. Kvůli sněhu a objížďkám jsem během prvních dvou dní ztratila časově skoro jeden den oproti plánu. V Kanadě bylo kolem nuly, pořád pršelo a na cestě se střídalo bahno a sníh. Pamatuji si, jak jsem po prvních 150 kilometrech přemýšlela, že bych nejradši vzdala. Jenže pak mi došlo, že bych musela oněch 150km projet zpět, protože tam byla nejbližší civilizace. A rázem mi v hlavě problesklo, že to nepřipadá v úvahu. Že přeci radši dojedu těch 4300 km vpřed, než se lopotit zpět tím bahnem takovou dálku. “ s úsměvem přiznává Peggy, která se před pár dny vrátila do ČR.
Vztah mezi Peggy a Adamem se opět utužil. „Podnikat takovéto cesty doporučuji každému páru. Vztah se může buď utužit, a nebo zjistíte, že nemá smysl. Obojí vnímám pozitivně,“ vysvětluje Adam. Oba jsou spokojeni se svým výsledkem a plánují další společné extrémní cesty a závody.
Podobně odvážně se letos Peggy s Adamem pustili do laponské výzvy Lapland Extreme Challenge za polárním kruhem, která do letošního roku neměla pokořitele. Tento nikým nedokončený závod pokořila společně s přítelem Adamem letos v březnu a zasloužili se tak o české prvenství.
Svými výkony Markéta Peggy Marvanová vždy chtěla hlavně pomáhat lidem, kteří neměli v životě tolik štěstí a bojují se zdravotním či jiným postižením. V roce 2015 pomohla americkým závodem získat finance na speciální elektrické dvojkolo pro dívenku Dáju trpící myopatií – postupným ochabováním svalstva. Laponskou cestou zase zahájila dlouhodobou sbírku na vybudování půjčovny dětských handbiků, jaká dosud v České Republice není. Půjčovna vznikne jako projekt organizace Černí koně, která zajistí nejen výrobu kol a provoz půjčovny, ale také sportovní akce s cílem informovat děti a rodiče o této úžasné možnosti. Po letošním Tour Divide se Peggy v rámci dobrovolné činnosti rozjede s motivačními přednáškami do dětských domovů.
O tom, jak Peggy za tři týdny poprvé projela Amerikou ze severu na jih, přespávala sama v lese i na veřejných záchodcích a přežila i setkání s medvědem, si můžete počíst v její knize Cesta za štěstím.
Více informací najdete na adrese http://peggymarvanova.cz.
(tz)
foto archiv Markéty Peggy Marvanové
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT