Orlík Tour Kooperativy je každoročně lákadlem na pomalu, ale jistě přicházející léto. Zázemí závodu, které na návštěvníky dýchne dovolenkovou atmosféru, nádherná panoramata Středočeské pahorkatiny, přehrada Orlík, bazén v zázemí a letní počasí uchvátilo i letos spoustu aktivních cyklistů i rodin s dětmi. Kdo váhal do poslední chvíle a nestihl se na závod přihlásit včas, mohl jenom litovat. Všichni si prosluněnou bikerskou akci na kolech dokonale užili a ještě se stihli vykoupat a opálit.
Organizátoři si letos dali opravdu záležet a časový harmonogram jednotlivých tras nově naplánovali tak, aby se závodníci vzájemně neomezovali, ať už se na závodních trasách B a C snažili o co možná nejlepší výsledek nebo si přijeli užít nezávodní vyjížďku trasy D na pohodu s dětmi. Dopolední dětské soutěže proběhly ještě v zavedeném časovém pořadí a přijelo si je užít na 300 dětí, 50 přihlášených měl k tomu druhý závodu Junior Trophy Marathonu, který se po Hustopečích konal letos podruhé. Start trasy C byl výjimečně naplánován už na 10:30 a ve chvíli, kdy se krátce před polednem řadili do startovních koridorů závodníci hlavní trasy B, nejlepší borci z Céčka už měli svých 31 km úspěšně za sebou. Pokud by jim tři desítky kilometrů nestačily, krásně by se stihli ještě zařadit na start dlouhé trasy na 57 km. Trasa C se jede na jeden závodní okruh trasy B a v horkém počasí si ji vybralo přes 400 bikerů. Nejrychleji si s jedním okruhem poradil Radek Studenovský z GS Cykloteam Jistebnice a Jana Čupová z týmu Novatop Ghost.
Hlavní závod měl o pár minutek opožděný start kvůli opozdilci, který zablokoval svým vozem příjezdovou silnici a zároveň i silnici, po které téměř pětisethlavý peloton za tradičně mohutného povzbuzování stojících příbuzných a fanoušků po uvolnění cesty odstartoval. Významnou změnou oproti předchozím ročníkům bylo nasměrování cyklistů nejprve na tzv. malý okruh. Propustnost trasy zde kvůli tomu nebyla tak komfortní jako v loňských ročnících, kdy se jako první jel velký okruh, a tak se občas vytvořil malý špuntík a závodníci museli řešit drobné kolize. Tenhle trochu ucpaný začátek, ale určitě vyvážily všechny další úseky trasy. Nepříjemně vysoké teploty v předchozích dnech dokonale vysušily lesní cesty, a tak si během několika prvních kilometrů vychutnali cyklisté doslova ” prachové žrádlo“. Přibližně po pěti kilometrech přišlo první stoupání, kde odjela první pětičlenná skupinka favoritů (Boudný, Ulman, Stošek, Strož a Hudeček) a také celé obrovské pole bikerů se pomalu začalo čím dál tím víc dělit. Bikeři, kteří byli až do této chvíle mírně nervózní, že nemohou pořádně závodit, to mohli konečně pěkně rozjet. Kdo nepřijel na orlickou trasu KPŽ prvně, dobře věděl o místní zajímavosti: závod se totiž jede na dvě kola. Tento fakt může být lehce demotivující pro ty, kdo se na trati trápí a vědí, že je stejná šichta čeká znovu ve druhém kole. Právě jim ale vždy pomohou diváci, kteří jsou tradičním kořením orlického hlavního chodu.
Na Orlík Tour si účastníci užili všechny lahůdky správného bikování. Nechyběly technické prudké výjezdy, kamenité sjezdy, táhlé kopečky, průjezd vodou nebo rovné úseky pro oddych. Právě průjezd orlickou přehradou je asi tou nejchutnější třešničkou místní trasy. Na mnoha místech je možné spatřit odlesky od hladiny místní nádrže, na které se ladně pohupují plachetnice a další vodní plavidla. Při pohledu dolu do údolí asi každého napadne, jaké by to bylo do osvěžující vody v tom vedru skočit… Naštěstí velká nepřehlédnutelná cedule „Birell segment“ a třpytící se hladina přehrady po levé ruce napovídala, že svlažení v podobě průjezdu vodou na ostrůvek je už na dosah. K písčité pláži vede sice krátký, ale zato technicky náročnější sjezdík, který je každoročně obklopen fotografy. Ti vědí, proč tu stojí. Na pláži je všem jasné, že to bohužel letos opět nevyjde a na ostrůvek se nepojede. Bylo by to ale nefér, kdyby se v orlické přehradě neosvěžilo alespoň kolo a z části možná jeden z kotníků. Průjezd vodou i přes její vyšší hladinu tak na pořadu dne byl.
Následující krátký, prudký výjezd, který byl ještě ztížen pražícím sluncem, byl dalším testem zásoby fyzických sil. To už se z dálky ozývající hlasy fandících diváků od hotelu na Vystrkově, které napovídaly, že cíl je blízko. Ano, byl blízko, ale zároveň ještě tak daleko… Průjezd areálem na Vystrkově neznamenal totiž nic jiného, než že se vjíždí do druhého kola závodu. Davy přihlížejících fanoušků ovšem nalily trošku energie do nohou jezdců, a tak nebyl problém vydat se vstříc druhé polovině závodu. Startovní pole už je pořádně nadělené, díky rozkouskování pelotonu se naskýtají úplně nové možnosti, jak si závod užít. Nedochází k zácpám, do technických pasáží si pohodlně vjíždí každý sám. Jedna z nejhezčích technických pasáží se nachází krátce za loukou, kde se béčková trasa křižuje s výletní Fitness jízdou. Úzká cesta, která je vyznačena mezi stromy dává spoustu možností, jak si s kolem pohrát. Zanedlouho přichází jedna z nejobtížnějších pasáží celého okruhu, krátký kamenitý úsek je ale letos vzhledem k suchu k jezdcům milosrdný. Pohled do údolí na rozlehlou vodní plochu orlické přehrady je ve druhém kole ještě krásnější, znamená blížící se cíl. Po průjezdu písčité pláže už nezbývá příliš mnoho možností, jak pro sebe urvat lepší výsledek. Snad jen poslední prudký výšlap, do kterého své paprsky naplno opíralo žhavé slunce. Příjezd do zázemí závodu, dvě levotočivé zatáčky a hurá do cílové rovinky! Komu zbyly poslední zbytky sil, mohl zaspurtovat, kdo dojížděl osamocen, mohl si užít skvělou atmosféru a pozdravit obětavé diváky. Nejrychlejšími mezi muži bylo opět tradiční trio Pavel Boudný, Matouš Ulman (oba Česká spořitelna Accolade) a Martin Stošek (Symbio+ BMC), mezi ženami vládla Jitka Škarnitzlová (Česká spořitelna Accolade), Jana Pichlíková (Erste Premi Petr Čech MTB) a Vendula Kuntová (Ghost Team).
Prašné cesty proměnily těla závodníků, jejich oblečení i kola k nepoznání. Každý uvítal sprchy a wapky v DEPu Kooperativy i pračky od Whirlpoolu. A zbytek slunečného dne? Pohodička u bazénu, jídlo z kuchyně KPŽ nebo v hospůdce a navrch zasloužená točená zmrzlina a chlazený Birell. Loučíme se slovy účastníka trasy D, Honzy: „Pěkně jsme se zapotili. Běžně jezdím Céčko nebo i Béčko, ale dnes jsem jel se 6letou vnučkou Fitness jízdu. V životě mi nebylo takové vedro. A co teprve jí! Jela poprvé tak dlouhou trasu, v kopečkách jsme kola vedli, často jsme se i zastavili. Nejvíc času jsme strávili na občerstvovačce. To, co bych normálně ujel za chvilku, pro mě trvalo neskutečně dlouho… Ona to ale nevzdala, dala to! A je teď moc pyšná a šťastná. A já jsem ještě víc pyšný na ni. Na tenhle Orlík určitě nezapomenu.“
(tz)
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT