Cyklistické akce se zúčastnilo více než 2200 bikerů všech věkových i výkonnostních kategorií, což je zatím letošní účastnický rekord mezi všemi závody seriálu Kolo pro život. I když si většina závodníků přijela především užít jihomoravskou krajinu a burčákovou pohodu v zázemí i na „dobře vybavených“ občerstvovačkách, v hlavním závodě na 57 km i na kratší „céčkové“ trase na 31 km se na čelních pozicích nesmlouvavě soupeřilo o každý metr rovinaté, úrodné krajiny. Na povrchu s minimálním převýšením zvítězil mezi muži Matouš Ulman (Česká spořitelna Accolade) a o pouhých 12 minut později dorazila do cíle nejrychlejší v absolutním pořadí mezi ženami, Irena Berková (Amenity Extrem Sport).
Do Znojma přijeli milovníci horských kol už v pátek a s celou rodinou zůstali až do neděle. Místních lákadel je totiž spousta. Kromě návštěvy sklípků s domácími víny, čerstvě šveholícím burčákem a nakažlivou lidovou hudbou jsme zahlédli návštěvníky při prohlídce překrásného historického centra města i znojemského podzemí, v krámcích s místními specialitami nebo na zahrádkách i v útrobách stylových kavárniček, kde si užívali v poklidu líně plynoucí minut při kávě, někteří vyrazili po závodech na kolech do Přírodního parku Podyjí nebo se plavili na lodi. Štědrá Morava nikoho nezklamala.
Zatímco obě kratší distance, stejně jako dětské závody Junior Trophy odstartovaly z nového zázemí v Louckém klášteře, hlavní závod v 11:30 odpálil ze zcela zaplněného Masarykova náměstí ten, který to celý „spískal“ – Mirek Kučera. Tisícovku závodníků vyprovodil na cestu sympaticky nenašprtanými slovy: „Dívejte, burčáku je tolik, že ho ani nemůžete vypít. Trasu jsme upravili, tak dávejte pozor, abyste nejeli opačně. Celý pořadatelský tým si přeje jediný: Ať se vám závod líbí.“
Hned po startu čekal bikery dech beroucí adrenalin ve formě táhlého sjezdu po dvouprudovce. Rychlost přes 70 km/h tady nebyla ničím výjimečným. Vlastně celou trasu Burčák Tour lze charakterizovat jako nesmírně rychlou. Její letošní obrácený směr se všem líbil, ubylo asfaltu a o to více bylo cest po polích a mezi vinicemi. Tempo celého závodu bylo ďábelské (vítězi Matouši Ulmanovi naměřili na mezičase 37,46 km/h a v cíli 33,68!), nebyl čas se ani najíst a napít a ti, kteří přijeli kvůli výsledkům, to cítili nejen ve výjezdu na jediný prudký kopec u hrádku Lampelberk, ale i v mírnějších kopečcích. Od počátku se celé pole rozbilo na spoustu skupinek, každý se v té své snažil vydržet v háku a jet díky tomu rychleji a s menší námahou. Zatímco v první polovině závodu panovalo prakticky bezvětří, ve druhé půlce vítr zesílil. Vůbec nejvíc to závodníci pocítili asi 10 km před cílem, kde po projetí tunelu pod dálnicí vjeli do těžkého terénu na posekané pole. Protivítr byl tak silný, že se všichni divili a byli překvapení, proč jim to vůbec nejede. Tady na poli nečouhala nikomu sláma z bot, ale z kazet :).
V závěru se bojovalo jak o zlatou, tak o bronzovou příčku velmi urputně. Tu první pro sebe urval Matouš Ulman před Janem Strožem (Symbio + Cannondale) a třetí příčku o pouhou vteřinku pro sebe vybojoval Pavel Boudný (Česká spořitelna Accolade) před dvěma mladíky z kategorie M 17 – 22 Vláclavem Doležalem (Petr Čech Sport) a v cíli pátým Janem Rajchartem (Česká spořitelna Accolade). Také nejrychlejší tři ženy Irena Berková, Anna Šmídová (Nilfisk ALTO pro cycling) a Jana Pichlíková (Sport Bike Strakonice) se přihnaly do cílové brány s pouhými osmi a dvanácti sekundovými rozdíly.
Většina účastníků pohodového závodu na horských kolech se ale nikam nespěchala. Především „Céčkaři“ a účastníci Fitness jízdy se přijeli při jízdě pobavit s kamarády, rodinou a přáteli z práce, kochat se půvabnou krajinou, vypít občerstvovačky, pochutnat si na koláčcích, prostě užít krásný sportovní den bez jakýchkoliv nervů. Zábava a přátelská atmosféra pokračovala po dojezdu do cíle i v areálu zázemí. Děti si po svých kláních na nové krásné trati po travičce pod stromy užili parádní zábavu v Dětském klubu při dlabání dýni v Soutěži o nejlepší škrabku, naučili se dalším trikům ve Škole kola, dospělí si nakoupili sladký zpěněný mok, poslechli cimbálovou kapelu a hlavně při dobrém jídle a kávičce poseděli se stejně naladěnými kamarády – bikery. Domů odjížděli všichni spokojeni, a tak nezbývá než slíbit, že příští rok si to ve Znojmě určitě zopáknem!
(tz)
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT