Na hlavní “Pro životní” trasu B dlouhou 58 km odstartovalo před polednem přes 450 závodníků. Ze začátku, zhruba na 10. km jela na špici čtveřice jezdců: Pavel Boudný, Jiří Hudeček, Jan Strož (IVAR CS – Author Team) a Michal Malík (Nilfisk Alto pro cycling). Jako první z ní na 20 km odpadl Malík, na 35 km v singlterkové pasáži nestíhal tempu Strož. Na čele zbyl už jen Boudný s Hudečkem. Téměř až do samotného závěru v areálu zázemí v Havlovicích dojeli pospolu. Boudný si vzpomněl na předešlý závod v Mladé Boleslavi, kdy drtivým nástupem setřásl soupeře několik stovek metrů před cílem. Přesně podobný kousek zkusil i nyní na Hudečka a vyšlo mu to znovu. Grande Paolo zvítězil po dvou hodinách a téměř patnácti minutách jízdy. Druhý Hudeček nakonec ztratil 19 sec. Třetí Jan Strož nabral již větší zásek, více jak pět a půl minuty a dojel již za totální průtrže mračen, která dokonale prověřila odhodlanost všech zbývajících závodníků na trase, kterých byla tou dobou ještě většina a to i z trasy C a Nova Fitness jízdy – přes 250 dalších závodníků. První žena projela cílem téměř hodinu po Boudném. Byla jí Lucie Vlášková (Kellys Bike Ranch Team). Z druhého místa se radovala Hana Falcová (Alltraining.cz) a z třetího Markéta Hlůžková (Symbio+ Cannondale). Pro obě závodnice to bylo jejich první pódiové umístění v jejich kariéře v absolutním pořadí žen Kolo pro život.
Třetí závod, třetí bahenní lázeň, která tak trochu odporuje tvrzení meteorologů o katastrofálním suchu v České republice. Máme bohužel jiné zkušenosti,… Když hlas spíkra Tomáše Hauptvogela na úpickém náměstí těsně před startem upozorňoval na možnost lokálních bouřek někdy koncem závodu, ještě nikdo netušil, jak blízko byl pravdě. Okruh v Jestřebkách není vůbec lehký, v noci ale ještě k tomu vydatně pršelo, takže když se startovní pole dostalo do skutečného terénu, čekaly ho pravé bahenní lázně. Když se kolem půl druhé otevřela oblaka a začala bouřka, jakoby měl nastat konec světa, vodní opona udělala z cest potoky a potůčky, paradoxně tam, kde teklo proti bikerům z kopce nejvíc vody, byla tato místa nejlépe průjezdná, protože voda odnesla bláto a po kamenech to přece jen trochu jelo.
Ani místní organizátoři závodu a stavitelé areálu nemohli mít velkou radost. Postupně se celá plocha měnila v močál s několika celkem rozsáhlými rybníky a v pozdním odpoledni řada řidičů přivítala příjezd traktoru; bez něj by se z parkoviště jen stěží vyhrabali. Za perfektní značení trati a obětavost místním popřejeme, aby se příroda co nejdřív vzpamatovala a jizvy na jinak vzorně udržovaném areálu se co nejrychleji zacelily.
(tz)
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT