The Sun Trip, jak se závod nazývá, se letos jede poprvé a je organizován Francouzem Florianem Baillym, který v roce 2010 dojel na solárním kole z Francie do Japonska a jeho cesta je všeobecně považována za první svého druhu vůbec. Závod se jede expedičním charakterem, tedy bez jakýchkoliv podpůrných aut a i trasu si účastníci volí sami dle svých možností a aktuální situace. Jediným kontrolním bodem na trase je ruské město Soči na břehu Černého moře, kde se bude příští rok konat zimní Olympiáda. Závod má za cíl propagovat obnovitelné zdroje energie využitelné v dopravě.
Český tým vsadil na dvě české ležaté tříkolky AZUB a doplnil je o solární panely firmy Solartec, které byly umístěny nad hlavou jezdců a na vozících. Celková délka soupravy činila 5,5 metru, hmotnost plně naloženého kola s přívěsem byla cca 100 kilogramů a panely o celkovém výkonu přes 550Wp měly plochu 4 metry čtvereční. Motor byl umístěn v zadním kole a dokázal rozpohybovat celou soupravu až na maximálních 35 km/h. Česká koncepce tak byla v podstatě extrémem, který povolovaly pravidla. Tedy využití maximální možné velikosti stroje a potažmo solárních panelů a maximální kapacity baterií. „Nejsme žádní sportovci. Spíše jsme se zvedli z kanceláře a jeli si splnit svůj sen. Museli jsme vsadit na sílu Slunce spíše než na sílu nohou“ říká Karel Šebela o jejich strategii. Ta jim dávala výhodu když opravdu svítilo, ale brzdila je, když bylo dlouho pod mrakem, nebo foukal silný protivítr. „Letos počasí tomuto závodu moc nepřeje a dokonce nám vydatně pršelo i v Kazachstánu, o kterém se tvrdí, že je v létě téměř bez deště“ dodává Karel. Tým tak byl schopen jezdit za dobrého počasí 200 až 300 km denně, ale ve dnech bez Slunce ujetá vzdálenost klesala pod 100 km.
Karel a Honza si vybrali tzv. severní cestu, tedy Ukrajinou kolem Černého moře, zatímco jiní účastníci volili trasu jihem přes Turecko. Češi tak mají za sebou 10 zemí a to Francii, Itálii, Slovinsko, Chorvatsko, Srbsko, Rumunsko, Moldávii, Ukrajinu, Rusko a Kazachstán, přičemž v poslední z nich ujeli více než třetinu z celkové vzdálenosti.
Od začátku se český tým držel na předních pozicích, ale záhy v Rumunsku Honzu kousl pes, bylo třeba dostat injekce proti vzteklině, a Češi proto ztratili dva dny. K tomu se přidaly deště na Ukrajině a čelo závodu v podobě lídra Belgičana Rafa Van Hulle a Francouze Jörge Molity, tak bylo v podstatě ztraceno. Honza s Karlem se pak pohybovali svou standardní rychlostí kolem 200 km za den a udržovali si třetí místo. Projeli ukrajinský Krym, ruské černomořské pobřeží a přes boční hřeben Kavkazu se přehoupli do vnitrozemí, aby zamířili ke Kaspickému moři.
Za Astrachaní překročili hranice do Kazachstánu a museli se rozhodnout, zda zvolí jistotu a asfaltovou silnici severem přes Uralsk, a nebo o tři sta kilometrů kratší cestu přímo na město Aktobe, která však znamenala velmi náročných 250 kilometrů po silnicích bez asfaltu v místech s minimálním osídlením, kde je třeba s sebou mít dostatek vody i zásob alespoň na dva dny. Touha po dalším dobrodružství zvítězila a po výrazném doplnění zásob se český tým vydal jižní cestou. Bohužel však došlo k nehodě, a při vyhýbání se kamionu, Honza doslova zmizel v jednom z ohromných kazašských výmolů, a porušil část konstrukce svého stroje. To znamenalo návrat autem do Atyrau a opravu, což zabralo dva dny, a protože svaření v místním servisu vypadalo více než bídně, bylo třeba se vydat po severní cestě přes Uralsk a jet už na jistotu. To už byl český tým na čtvrtém místě se ztrátou téměř 400 km na třetího závodníka. Během následujících dní se Honza s Karlem snažili ztrátu stáhnout a dokázali se dostat až na rozdíl pouhých 100 km. V posledních dnech před Astanou se počasí výrazně zhoršilo, pršelo a foukal protivítr, a proto je výsledkem čtvrté místo, které i tak znamená obrovský úspěch, neb hlavním cílem českého týmu bylo závod především dokončit.
„Přemýšleli jsme nad tím, co bychom udělali jinak a proč byl Raf rychlejší než my. Měli jsme jinou koncepci a větší odpor vzduchu. Brali jsme to více jako výlet a měli hodně náhradních dílů včetně jednoho motoru. Díky třem stopám jsme vymetli každou díru. A pak těch několik dní zpoždění díky psovi a nehodě. To se nedalo moc ovlivnit“ poznamenává Honza k účasti v závodu a k výsledku, a dodává: „V každém případě jsme nadšeni z toho, že se nám podařilo dojet až do Astany. Tu a tam to vypadalo dost bídně“.
Vzhledem k tomu, že startovní pole je hodně výkonnostně rozdílné, někteří závodníci jsou teprve v půlce celé trasy a jiní se už potýkají s posledními stovkami kilometrů před Astanou.
Foto: Czech Solar Team a The Sun Trip
(tz)
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT