Na přelomu únor březen jsem na společném švihu v neděli s přáteli lehce prochladl a pondělí ráno pro mne bylo kruté neznámou bolestí a diagnóza lékaře hovořila: zánět ledvin a močových cest. Po vybrání dvou dávek antibiotik a bez potíží jsem zkusil lehce projet a ejhle – bylo to zpět. Po důkladném proklepnutí těla v havlíčkobrodské nemoci jsem obdržel 50denní antibiotika a po týdnu léčení povolení jezdit. Takže k 1. květnu mám sakra málo najeto, ale doháním to třikrát týdně po třech hodinách na biku. Čas je asi největší nepřítel. Vzhledem k tomu, že mi ještě z loňska zbyla spousta dovolené, tak jsem si dohodl každý týden jeden den dovolené na bikování, ale práce mi to zatím moc neumožňuje. Rodina to toleruje. Sice si myslí, že jsem blázen,ale…
První příspěvek Ondry Semeráda
Kolo Tolik zatím k mé přípravě. Ohledně použití stroje na tento závod je tu trochu jiný pohled než na běžné ježdění. Pevné kolo to musí být určitě. Celopéro by bylo určitě pohodlnější, ale množství čepů a další složitý díl – tlumič – jsou fakta, která hovoří jasně proti. Karbon také nevidím jako dobrou variantu vzhledem k tomu, co to kolo s nosičem a brašnami zažije, aby mi z toho nezbyla hromada trsátek. A vzhledem k tomu že chci, aby to bylo kolo běžné a široké sportovní populaci cenově dostupné, tak slušné celopéro i karbon nejsou možné. Zatím tedy jezdím na svém 26″ Marinu, ale zkusil jsem i 29″ Amulet 10.300, a je to těžká záležitost vyjádřit se k tomu, co bude vhodnější. Ještě mám v plánu zkusit 29″ Superior 929. Obutí je věc k širšímu zamyšlení a z toho už vůbec nejsem moudrý. Jaký rozměr kol byste zvolili vy? A kotouče 160, nebo 180 mm?
Motivace V podstatě jsem ji popsal v prvním dílu. Je to něco, co mě popohání k tomu zkusit to, protože je to úplně něco jiného než jet na XC na hodinu na půl nebo cyklokros na 40 minut, kde se jede podlaha od začátku a lepší jsou silnější a zručnější a pokud to nevyjde, píchnu, zbořím se, nejede to – no co no, zítra je jiný závod, tak jsme se pobavili a zkusíme to znova. I je to něco jiného než maraton třeba Sudety a Železné hory, který je dřina a morál i technika. Dojedeme, máme tu jídlo, sprchy, teplé auto a jedeme dom. Vše zajištěno, připraveno od pořadatelů, v případě problému časté občerstvovačky i SOS číslo. I naše „objíždění republiky po červené TZ”, které podnikáme s kamarády (I. ročník Hlinsko-Orličky, Hřensko, II. ročník Lipno-Františkovy Lázně-Hřensko.), je jiné – držíme se pohraniční červené TZ, ať vede, kudy vede, neb tak řekl velitel. Ale bagáž nám převáží kamarádka od startu etapy do cíle, jenž je startem té další. 1000 mil je něco, co na jezdce klade nároky – nejen na to, jak umí jezdit na kole, kolik ujede, ale nutí přemýšlet o tom, co má mít s sebou a zase aby toho nebylo moc, kde si nabrat vodu, jak jet rychle, kde složit hlavu, jak se obléct, na čem jet a spoustu dalších věcí, které je třeba si připravit mnoho týdnů před startem – a na tom se už teď pracuje buď teoreticky, nebo i prakticky. A tyto všechny věci musí klapnout, jinak je buď po závodě, nebo může být i větší problém. A to je to, co člověka rozechvívá, lehce znervózňuje a nabíjí motivací a touhou po zážitcích. Je to závod, ale v tomto případě není jeden vítěz, protože náročnost tohoto závodu posouvá všechny, kteří dorazí alespoň na metu 500 mil, na místo vítězů. Touha poznat jiné kraje a místa pro bikování. Vystoupat na vrcholy a dlouze se spustit dolů krajinou někam. A zkusit, co se zvládne. Mějte se. Semi, úterý 1. května 2012
PS: Další zprávu o mé přípravě nachystám zhruba do 14 dnů. Zdraví teď slouží a snad to tak vydrží.
Ondřej Semerád
stránky závodu najdete zde
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT