Projet nevadskou polopouští přes pohoří Sierra Nevada k pobřeží Pacifiku? První bikepackingovou zkušenost dvou celoživotních nadšenců do cyklistiky provázelo nepředvídatelné počasí, ale domů si přivezli cenné zkušenosti pro kohokoliv, kdo by se do bikepackingu chtěl pustit a zároveň přemýšlí, jaké kolo pro tahle dobrodružství zvolit.
Architekt Ondra se s Nikolou, odborníkem na mezinárodní vztahy, znají léta. Na kole jezdí co to jde a jednou přišla myšlenka, zkusit něco nového. Všechno začalo vcelku nevinnou úvahou Nikoly, že by se před jednou konferencí chtěl trochu projet Kalifornií a Nevadou. Pro takovou cestu to však chtělo adekvátní náčiní. Nikola nakonec zvolil gravel od Kellysu. Přesněji Kellys Soot, který jde zavalit hromadou bikepackingové výbavy a díky hliníkovému rámu hodně vydrží. Navíc je ve své konkurenci dost dostupný, takže nějaká oděrka na laku nemusí moc mrzet. I Ondra si postavil nové kolo, zabalil tašky a mohlo se vyrazit.
Dokonalý plán výletu?
„Před odjezdem jsme měli precizně připravený výlet z Las Vegas do San Franciska. Unikl nám ale malý detail, který je v bikepackingových výletech zásadní – časová rezerva. Během plánování jsme netušili, že v podstatě všechny průsmyky přes Sierra Nevada budou v tu dobu zavřené. To nám nakonec protáhlo cestu o 550 km. Ale nechceme předbíhat…“
Celá trasa se skládala ze tří segmentů. První segment vedl přes nevadskou polopoušť z Las Vegas přes Údolí smrti a město duchů Rhyolite do Benton Hot Springs. Druhý segment byl v plánu horami přes Mammoth lakes do průsmyku Carson pass nad South Lake Tahoe. Poslední pak vedl údolím kolem Modesto, národním parkem Red Woods Basin a podél pobřeží do San Franciska. Až do průsmyku měli kluci spaní naplánované kolem horkých pramenů. Realita na sebe ale nedala dlouho čekat.
Dva týdny před odjezdem se z Pacifiku hnal meteorologický úkaz, kterému Kaliforňané říkají atmosférická řeka. To znamená, že se nad Pacifikem zkondenzuje hodně vody, která se jako bouře žene v podobě několik set kilometrů široké atmosférické řeky k pevnině. Po hory prudce prší objemy kolem 50 mm denně, v horách sněží denně desítky centimetrů sněhu, ale do nevadské polopouště skoro nic neprojde. Pro Evropana fascinující podívaná, protože díky golfskému proudu nic podobného nezná.
Jet hranu je proti duchu bikepackingu
Pro bikepacking je naprosto zásadní jeden parametr – čas. Kdo má čas, může počkat. Celý tento žánr je navíc o pohodě, klidu a vnímání krajiny, kterou se jede. Plán ale byl 130-160 km denně s 1000-2000 výškovými metry a nákladem s nutností stihnout workshop v San Francisku. To předpokládá pět hodin spánku, rychlou snídani, sbalit a dupat do pedálů do večera. Nicméně když do podobné náročnosti přijde atmosférická řeka, je všechno jinak. Proto bylo nutné začít měnit plány… Místo Sierry tak kluci jeli prozkoumávat města duchů.
„Z Údolí smrti jsme stoupali 1400 m. Nejprve byl odhad jízdy dvě hodiny, nakonec jsme se na slunci pekli hodiny čtyři, aby nás v průsmyku zasypal okraj přicházející bouře kroupy. Před námi se ale otevřela čistá fantazie nekonečných nevadských údolí se zaniklým městem Rhyolite. Někdy na přelomu 19. a 20. století tohle město ekonomicky bujelo do té míry, že místní stavěli až dvě míle železnice denně, aby město propojili s Tonopah vzdáleném sto mil vzdušnou čarou přes hory. Rhyolite ekonomicky žil primárně z těžby boraxu, který se kolem Údolí smrti těžil. Borax se používal jako detergent a mýdlo, ale i na tvorbu keramiky.“
Cesta zpět do Las Vegas byla čistá paráda. Původní protivítr z hor foukal do zad a kolem pouštních farem šlo konstantně pálit padesátikilometrovou rychlostí. Nakonec byl i čas vyzkoušet první a jediné horké prameny. Po návratu do Las Vegas kluci vzali noční bus a přesunuli se pod Sierru. Ráno spatřili atmosférickou řeku v plné kráse. Všude prudký déšť, hory zabalené v mracích. Webkamery na hřebenech ukázaly desítky centimetrů sněhu.
Pohoří, duby i sekvoje
Cestou kluky čekal průjezd malým pohořím pokrytým osamocenými duby. Nádherná krajina, ale zcela neprostupná, vše soukromý majetek. Krajinu prozkoumali pouze dronem. Při sjezdu z pohoří přišel defekt, ale díky Kellysu byla ve výbavě náhradní patka na přehazovačku i další drobná výbava na řešení proražení bezdušáku. Po krátké opravě se jelo dál. V dalším pohoří již čekaly majestátní sekvoje. Všude vlhko, kapradiny, voňavý vzduch. Třetí pohoří je národním parkem Red Woods Basin, který skoro komplet shořel v roce 2020. Všechny mosty byly pryč a po cestě ležely sekvoje s několikametrovými kmeny. Představa, že Nikola s Ondrou budou za půl hodiny u Pacifiku se rozpadla. U Pacifiku tak byli až v pět odpoledne. Je nutné si připomenout – na bikepackingu je zásadní mít čas.
„Máme-li shrnout naše zkušenosti, zopakujme jedno zásadní. Nemějte cestu naplánovanou na hraně fyzických možností. Drobné problémy typu opravdu silného protivětru zcela mění profil cesty a dojíždět do kempu o půlnoci není zábava. Velké problémy typu atmosférické řeky vám rozpustí naplánovanou trasu a rezervace v prach. Mezi náhradními díly je dobré mít patku na přehazovačku. Kola jsme záměrně stavěli nebo kupovali s hliníkovým rámem. Ostrých kamenů bylo dost a volba hliníku se potvrdila jako správná. Kellys Soot se zároveň ukázal jako opravdu odolný, spolehlivý parťák. Kdo chce začít s gravelem, může být tohle kolo to pravé, protože za ty peníze zvládne opravdu hodně a má všechno, co má moderní gravel mít. A mimochodem, plány, jak zdolat Sierru, jsou už na stole.“
Mega galerie z celého výletu
připravil: Martin Kuška
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT