ROCK MACHINE BLIZZ CRB 70-29 TESTER ONDŘEJ BÍLEK DRUHÝ VSTUP
Pevná zábava v rychlém duchu
Od prvního vstupu do Velo dlouhodobého testu kol 2018 s Rock Machinem Blizz CRB 70-29 utekl nejeden společný kilometr. Přesněji nejedna stovka kilometrů. A naše pouto sílí.
Blizz byl již v základním osazení velmi příjemným kolem. Spousta kamarádů se mě ptala, proč jsem skočil z pohodlného celoodpruženého kola na pevné, které neodpustí žádnou chybu. Ten důvod byl a je jeden. Prostě se chci zlepšit. A ono to opravdu funguje! Když se vrátím o půl roku zpět a vzpomenu na první usednutí za řídítka tvrdého hardtailu se sedlovkou vysoko trčící nad rám, ještě teď se bavím nad svým výrazem a prvním pocitem z jízdy. Kolo jede vpřed jak našňupaný gepard, příjemně zatáčí, ale má vysoko těžiště i sedlo, které si se mnou nejednou potykalo. Tak rychle rozum do hrsti, zvolnit a celé znova a jinak! Jezdec se musí vrátit zpět na začátek a začít pracovat s těžištěm, volit správné náklony a víc nechat kolo jet. Blizz má dost povedenou geometrii, která i přes velká, 29“ kola dovolí spoustu zábavy. Pevný karbonový rám zas nenechá jezdce na pochybách a žene bike směle vpřed. Většina kilometrů byla zatím absolvována v české kotlině, kde se tento typ kola rozhodně neztratil. Na všechny dotazy typu: „Proč? Proč tohle kolo?“ Blizz sám stanovil jednoznačnou odpověď: „Protože na tohle jsem jak ušitý na míru!“ Ač jsem na zvolený bike pěl ódu od prvních kilometrů, neustále na rozkrok útočící vysoko položené sedlo, dlouhý představec a původní poměrně nevýrazné obutí mi nedalo spát. Tyhle komponenty tomuhle šikovnému Rock Machinu dle mého pohledu značně ubíraly na atraktivitě a zábavnosti. A tak jsem nelenil a s kolegy z redakce vymyslel plán, jak Blizze trošku vyšperkovat. Dát mu o trošku větší prostor a jezdci o to větší porci zábavy.
Představec
Původní představec významně ční z kola vpřed. Když jsem na bike usedl, automaticky bych si vzal přiléhavý outfi t závodníka. Délka představce ve mně umocňovala pocit spíše kola hltajícího kilometry, klasického „ikscéčka“. Aby ne, vždyť představec se pyšnil délkou 80 mm (úhel 6°), za kterou se skutečně nemusí žádný crosscountryový představec stydět. Jenže tohle je přece trail bike! Přestože rád hltám kilometry i se na kole jen tak bavím, dlouhý představec a lehce položený posed u mě neuspěl. Dlouhán byl z kola demontován a nahrazen veselejším řešením od značky Max1 v délce 45 mm (úhel 0°). Blizz má už sériově osazená poměrně dost široká řídítka Race Face (760 mm), která jsou velmi tuhá a v kombinaci s krátkým představcem mi dávají z jízdy přesně to, co očekávám. Přední kolo okamžitě reaguje na mé podněty a já si ho přesně směřuji tam, kam potřebuji. Ten rozdíl okamžitě testuji na svých oblíbených cestách a trailech. Je to pecka! Nejenže kolo vodím, kam potřebuji, ale v prudkých sjezdech mi délka představce umožňuje jít více k zadnímu kolu a nepřepadnout přes řídítka „na kokos“. Když se vymotávám ze sjezdíku, je na cestách hodně padlých stromů. Opět díky mnohem většímu rozsahu pohybu paží si kolo pohodově vytáhnu bunny hopem do větší výšky, padlé stromy nechávám za sebou a upaluji dál krajinou. Takhle by podle mne Blizz měl vypadat už sériově, na druhou stranu výměnou představce ještě nikdo fi nančně nevykrvácel – a nemusí být každý laděný stejně jako já.
Teleskopická sedlovka
I přes velký posun kola směrem k hravosti díky krátkému představci byla absence teleskopické sedlovky citelná. Zvlášť v dnešní době a když už jsem na ni léta zvyklý z fullu a když tenhle bike je tolik schopný rvát se s terénem. Tuhle „prapodivnou věc“ má již téměř každé kolo v sériové výrobě, některé silničky nevyjímaje. Vývoj nezastavíš. A práce s těžištěm ve sjezdu je rozhodující. Jak je těžiště vysoko, rychlost musí být nižší, a to hlavně v případě, kdy se jedná o manévrování s kolem například v zatáčkách. Mě zajímá režim, kde s kolem létám v klopených zatáčkách, utažených zatáčkách (switchbacích), na skocích, dropech, v rychlých sjezdech i na technických trailech. Když tady všude nepracujete s těžištěm, tak musíte zpomalit. Anebo jdete „z kola dolů a pěšky domů“. Spojili jsme proto příjemné s užitečným a nahradili pevný model teleskopickou sedlovkou M-Wave (její test jste mohli číst v minulém vydání Vela) disponující zdvihem 125 mm, ovládáním z řídítek a vnitřním vedením. Zdvih byl s ohledem na hardtail přijatelný, ukázal se jako dostačující řešení. Při jízdě, při skocích i v prudkých sjezdech jsem mohl lehce přesouvat těžiště nad sedlem, kam jsem právě potřeboval. Ten pocit být ničím neomezován je k nezaplacení. A jak si to jeden užívá, nemusí brát na nic ohled. Přiletím na kopec, sedlo dolů, zadovádím si a na konci trailu dálkovým ovladačem hravě posílám sedlo do horní, „šlapací“ pozice a švihám si dál. Dálkový ovladač beru dnes jako standard. Ovládání, které bylo u levnějších modelů teleskopických sedlovek umístěno přímo na sedlovce, je snad již zapomenuto, protože třeba během jízdy na kamenitém povrchu prostě ruku z řídítek nesundám. Protáhnout vnitřní vedení ovládání rámem Blizze bez demontáže šlapacího středu byl oříšek. A ne malý! Vstup okolo řízení je připraven parádně. Jen se demontuje plastová záslepka a už se souká bovden do útrob rámu. Problém přišel v okamžiku, kdy bylo na konci sedlové trubky potřeba vedení lanka donutit k ohybu a určit mu směr sedlová trubka. Blizz tu má velmi ostrý přechod a v ten okamžik se nepoddajný bovden ne a ne přizpůsobit. Kdybych nebyl lenoch a demontoval šlapací střed, tak tato operace mohla trvat pár minut… Takhle se z ní stal odborný zákrok vyžadující speciální udělátory, tahadla, usměrňovače a mnoho trpělivosti. Ale povedlo se a já si teď jízdu mnohem více užívám, navíc za jízdy nechytám čouhajícím bovdenem o větve a smyčka bovdenu se mi po zasunutí sedlovky do dolní pozice nevlní v oblasti kolene. Blizze jsme opět posunuli výrazně dál. To kolo je už velkou hračkou.
Pláště
Dalším neopomenutelným faktorem zábavy a kvalitní jízdy je obutí. Ať má kolo sebelepší geometrii, odpružení a další vychytávky, nic nemůže snáze pokazit pocit z jízdy než špatné obutí. Blizz má v původním osazení pláště WTB Nine Line Race DNA v rozměru 29×2,25“. Nejsou špatné, ale znovu jsme u toho, co kdo od kola čeká. Já čekal trail bike a vzorek originálních plášťů byl nevýrazný a poměrně tvrdý. Ve slangu bych to nazval pukem. Takový plášť může hodně pokazit, když toužíte po zábavě (A že musím znovu připomenout, jak veleschopný Blizz v tomto směru je!), a to by po všem předchozím úsilí byla velká škoda. A tak Blizz dostal nové pantofl e. Přední kolo bylo obuto pláštěm Continental MountainKing v rozměru 29×2,3“, samozřejmě v měkké směsi a v provedení tubeless ready. Zadní dostalo plášť Kenda Honey Badger Pro v rozměru 29×2,2“. Jelikož jsou i ráfky připravené pro použití systému tubeless ready, dávám do pláště tmel a využívám možnosti užití nižších tlaků. Týká se to předního kola. Měkká směs pláště a menší tlaky zvětšují poměrně významně adhezi a dávají mi více jistoty při jízdě. U zadního kola jsem záměrně použil jiný rozměr a tvrdost směsi. Plášť je užší, tvrdší a dostává větší tlaky. Ať se bike „neplouží“. Je totiž jasné, že přední kolo je pomalejší v odvalování, ale díky vlastnostem zadního obutí nemám problém při přesunech na kole upalovat ve stejných rychlostech jako s původními plášti. Při jízdě v sedle je většina těžiště na zadním kole, a tak se mi do jízdy nepromítá měkkost předního kola. Blizz teď dělá přesně to, co potřebuji. Rychlé přesuny od trailu k trailu a tam mraky zábavy!
Jedna krát dvanáct
Několik drobných zásahů posunulo Rock Machine Blizz výrazně vpřed. U řazení ale nic takového nebylo potřeba. Bike se může pochlubit systémem řazení Sram Eagle GX v rozsahu 1×12. Tohle nemá chybu! I přes použití jednoho talíře vpředu je rozsah převodů tak veliký, že jeden převodník v žádném případě neomezuje. Nepotřebuji lehčí převod ani ve velmi prudkých pasážích. Stačí se jen lehce opřít do pedálů a Blizz šplhá výš a výš! Jeho geometrie tomu nebrání, předek drží příkladně při zemi, a nejlehčí pastorek kazety čítá 50 zubů. To je už hodně veliká pila, která nenechá nikoho na pochybách, že by zůstal v kopci viset, že by jej hravě nezdolal. Kdo by se obával absence převodů v rychlosti, je všechno vyřešeno nejmenším pastorkem s deseti zuby. Tohle maličké kolečko využívám jen zřídka, při závodech se tento převod použije možná častěji, neboť tam jedu na doraz, ale při běžných přesunech při výletech do terénu se spíš jen vezu. Převodník, opět ze sady Sram Eagle GX, disponuje 34 zuby, kombinace s kazetou 10–50 je opravdu povedená. Stejný jsem vozil i na své jedenáctkové sadě, jenže tady je vše jemněji odstupňované. U jedenáctkové sady musí mít jezdec silné nohy, protože je mezi jednotlivými převody veliký rozdíl, u dvanáctkové je po každém přeřazení přechod hladký a pohodový. Jen ramínko zadního měniče je poměrně dost dlouhé a občas se podaří o něco chytit. Zatím to nebyl žádný pařez či kámen, naštěstí, protože to by byl se zadním řazením amen. Ale byl jsem překvapen, jak málo stačilo, odlétnuvší klacek či drobný kámen od předního kola, který zákonem schválnosti trefi l právě zadní měnič, a už tu byl problém. Díky délce ramínka vzniká poměrně slušná páka na patku rámu a ta se po takových atacích ohýbá. I malý výkyv v úhlu patky velmi zásadně ovlivní přesnost řazení. Dvanáct ozubených kol je uloženo natěsno, a tak přesnost v řazení musí být! Když jsem začal volit obezřetnější styl jízdy, netřeba obav z ničeho. Ten pocit nekonečných možností řazení mi násobí tuhý rám. Síla z pedálu jde snadno přes řetěz přímo na zadní kolo, a to následně doslova katapultuje Blizze vpřed. Blizz se může předvádět jak v terénu, tak i v pohodlném hltání kilometrů, kdy jezdec „frčí si, ani neví jak“.
Brzdy
Když se bike rozjede, a někdy se hodně rozjede, protože k tomu svými schopnostmi svádí, je potřeba jej také ukočírovat. A to kromě všech možných ovladačů pomáhají zvládnout brzdy. U Blizze výrobce sáhl k lety prověřené klasice Shimano Deore M6000. Nejedná se o nijak výstřední brzdy a při použití standardních ocelových 180mm kotoučů jsem byl plný očekávání, jak bude Blizz reagovat v rychlých pasážích, kde se musí z velké rychlosti jít do plných brzd a srazit rychlost na minimum. Tady se ukázalo, že výrobce věděl, proč použít průměr 180 mm a brzdy Shimano M6000. Klasika, která nezklame. V takovéto konstelaci brzdy nevadly, nekvílely, nepropadaly se. Velice příjemné dávkování bylo i po větším zahřátí. To jsem velmi ocenil. Jistota na brzdě je zásadním podnětem pro pocit jistoty nad kolem. V technickém terénu a pomalých sjezdech s vysokou intenzitou brzdění brzdy odváděly opět řádný kus práce. A jelikož se jedná o jeden ze základních modelů, potěší i dostupnost náhradních brzdových destiček. Když s Blizzem lítám v blátě, vodě a sněhu, obložení hravě sjedu, ale nevadí mi to – u prvního obchodu, který potkám, seženu nová, a ještě mi zbude na kafe.
Vzhůru k výzvám!
Jako výzvu tohoto testu jsem si stanovil prověrku univerzality Rock Machinu Blizz CRB 70-29 – maratonský závod Trans Brdy a enduro podnik Blinduro na Lipně. Blizz je na obě akce nyní perfektně připraven. Teď je to bike rychlý i mrštný. Nemyslím na první místa… Ba ne, myslím! Proč závodníky trošku nepotrápit. Na Trans Brdech to bude těžké. Jedná se o poměrně technicky lehký závod, kde vítězí především fyzička nad technikou ovládání kola. Spousta rychlých úseků po šotolině či zpevněném povrchu. Tady přijde pevný a tuhý karbonový rám, 29“ kola a mnoho převodů vhod. Menší část závodu tvoří terénní vložky, u kterých díky geometrii, obutí a teleskopu určitě nasbíráme pár kladných bodů. To mě vždycky bavilo. Frčet dolů jak o závod. A ono to bude i v závodě! Je mi jasné, že opět spoustu z předjížděných potkám v opačném sklonu kopce a předjíždění budeme pro změnu zas my. Ale to k tomu patří. A endurové Blinduro? Jezdivé, s větším náběhem kilometrů a ne po sjezdové trati. Mohlo by být ideální záležitostí pro hardtail, pro který úplně rozbité tratě nejsou to nejlepší a oproti celoodpruženému kolu tu významně ztrácí. Chceme si jízdu užít a ne ji jen přežít.
Ondřej Bílek Foto: Petr Štuka
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT