Slezské Beskydy

Trať se vyskytuje z části na českém a z té větší pak na polském území, proto ten název článku – se vstupem do Evropské unie totiž můžete hranici tímto úsekem přejíždět zcela volně. Oblast Moravskoslezských Beskyd je dosažitelná hlavní příjezdovou spojnicí, tahem z Frýdku-Místku na Třinec a Bystřici nad Olší do konečného Nýdku, odkud budeme pokračovat už na kolech. Zde se také máte možnost ubytovat v několika nabízených penzionech s velmi dobrými restauracemi s tradiční kuchyní a zřídit si tak odpočinkové zázemí.

V okolí malé beskydské obce Nýdku, jejíž historie se datuje od roku 1456, jsou k vidění původní dobové dřevěnice, zajímavé je také zhlédnout dosud dochovaný kostelík sv. Mikuláše z roku 1576. Půvab vesnice dotváří její poloha mezi horami Čantoryje, Sošov, Stožek a Loučka. V roce 1932 zde členové Sport klubu postavili skokanský můstek, který umožňoval skoky dlouhé až 54 m. Přímo v areálu skokanských můstků mají sportovci zřízený bazén, takže se v teplých podvečerech naskýtá příjemná koupel. Zvláště po výletě, o němž zde píši.

Vyrážíme brzy ráno za rozbřesku, abychom měli dost času pro odpočinek na hřebenech a případné pozorování malebného okolí. Na začátku je dobré zkontrolovat stav kola, jelikož terén přeje jen těm připraveným. Ještě nezapomenout na náhradní duše, lepicí soupravy, nýtovače, pumpičky a prostě vše, co vás dostane z případných malých technických potíží, k tomu přibalit několik energetických tyčinek, gelů a dostatek tekutin. Zkrátka nic nepodcenit. Z Nýdku se vydáme po asfaltové cestě vedoucí táhlým mírným stoupáním, údolím lemovaným bukovým lesem na Kolybiska. Tam také asfaltka končí a začíná cesta-necesta, turisty označená zelenou značkou. Ta nás dovede na hraniční hřeben Malý Stožek a připraví první rozhledy jak na českou, tak i na polskou stranu.

Napojíme se na červeně značenou trasu a potrápíme se s prvním ostřejším stoupáním na Velký Stožek (978 m n.m.). Přijíždíme k první polské chatě a máme tedy možnost doplnit bidony, camelbaky, popřípadě sníst energetickou tyčinku. Po krátké desetiminutové pauze pokračujeme hřebenem pěknou šotolinou s kamenitým dlážděním a potkáváme první zajímavý přírodní úkaz: čtyři metry vysoké pískovcové vrstevnicové skály hřibového tvaru zvané Kiczory, na které je možno vylézt a spatřit tak údolí polského Slezska. Zde také překročíme polskou hranici a dál pokračujeme po červené trase s „enduro“ profilem dlouhé čtyři kilometry.

Na začátku doporučuji snížit sedlo, jelikož zde budeme milovat a vychutnávat akční pojetí bikingu, zažijeme nádherný sjezd a projedeme se divokými úbočími lesních stezek. Musím říci, že tento úsek je svým divočejším profilem námi velmi oblíbený. V určitých obdobích se zde promenáduje hodně polských školních skupin, tak je třeba dávat pozor, abyste za zatáčkou někoho v momentu náhodné ztráty smyslů vlivem adrenalinového zážitku netrefili. Po tomto sjezdu se vyřítíme jako by z džungle místních lesů do turisty zaplavené Kubalonky, která je takovým náměstím polských Beskyd. Dorazili jsme okolo jedenácti hodin a je na čase se příjemně občerstvit některým ze zdejších jídel: nejvíce tradičním, voňavým a pro nás vítaným je „kurczak z roznia“, grilované kuře s vůní rozprostírající se široko daleko, které málokdo odolá. Zapíjíme sice drahým, ale hodně chutným „zywieckim“ pivem. V Polsku je obecně pivo dost drahé – zlaté české pivovary.

Samozřejmě hlídáme čas, po půlhodince vyrážíme na další putování a dobývání dále po červené trase směr Przyslop stoupavou asfaltkou, kterou občas prostřídá lesní cesta. Poslední úsek vede souběžně s potokem krásně tvarovanými skalami, sem tam se v potoce mihne pstruh. Celá oblast černé a bílé říčky Wiselky je chráněnou krajinnou oblastí se speciálním chovem pstruha potočního a sivena amerického. Na Przyslope si můžeme dát kulturní pauzu s prohlídkou místního „Muzea turystyki gorskiej“. Stojí to opravdu za to. Místní nadšenec a zároveň průvodce Andrej Dziczkaniec vás s ochotou zasvětí do původních materiálů lezeckého vybavení a záchranářství na horách, a také předvede část zemědělského vybavení místních horalů. Opravdu zajímavá exkurze s dobrovolným vstupným.

Poučné zpestření doznělo a my se vydáváme opět po červené trase směr Barania gora (1220 m n.m.) vstříc nejtěžšímu, téměř hodinovému stoupání až na vrchol. Při jízdě není problémem ani tak převýšení jako spíš všudypřítomné kořeny, díky nimž potrénujeme v trialovém výjezdu techniku. Anebo se také pěším výstupem vedle kola v borůvkové sezoně oddáme lákadlu nasbírat něco pro osvěžení. Právě okolí Baranii gory je oblastí s největším výskytem tohoto sladkého lesního plodu a borůvky jsou opravdu všude, kam jen dohlédnete.

Na vrcholu Barani gory byla v roce 1991 postavena rozhledna, ze které se nabízí úchvatný výhled na všechny strany okolních hor a za dobrého počasí odtud uvidíte i hřebeny Vysokých Tater. Opravdu je zážitek tu pobýt a kochat se místní krajinou. V létě je zde mnoho turistů, lidé velmi rádi komunikují a je na nich vidět i pozitivní přistup k nám bikerům, na stezkách rádi uhýbají a dokonce nás i povzbuzují. Po příjemném odpočinku a prostudování mapy vybereme trať do údolí Wisly. Dvě volby stojí tak, že první čistě freeridová nabízí modře značený strmější sjezd s vyšším převýšením, druhou cestou je lehčí cross-country sjezd začínající zeleným značením: 15 minut rovinatou jízdou po hřebeni na Zielony kopiec, odtud zahnete doleva na žlutou stezku a máte před sebou osm kilometrů sjezdů lesním singletrackem a po loukách s krásnými výhledy na okolí. Těžší modrá freeridová trať vede rovnou z vrcholu, má zhruba pět kilometrů, osm set metrů převýšení a skutečně extrémní profil povrchu s mnoha kameny a kořeny. Je to ta nejfreeridovější trať v Beskydech a jelikož jsem poznal terény v oblasti kanadského Whistleru, tak musím říct, že se to tu hodně podobá tamním trailům. Doporučuji a dodávám: „full only“. V dolní části trail lemuje říčka Biala Wiselka s několika přírodními splavy nazvanými Kaskady Rodla. V letních dnech se zde naskýtá příjemná koupel.

První obydlená osada Cienkow a silnice nám připomenou pozornost k autům. Dorazíme až na okraj údolní nádrže Czernianskie. Kousek nad ní je zámeček pro pobyt polského prezidenta, který sem občas zavítá do místních lázní. Další kilometry našlápneme po hlavní cestě směr Wisla. Zde máme znovu možnost navštívit malý skanzen zvaný Wioska beskidska, Beskydská vesnička, muzeum zdejších pastevců zvané Kocjanow a velmi zajímavé lyžařské muzeum. Je vidět, že se nacházíme v kraji s bohatou kulturní historií, ale i pohostinností ve všudypřítomných restauracích a hospodách. Lázeňské městečko Wisla je od západu a částečně od jihu obklopeno pásmem Čantoryje a Berani gory, od východu pásmem Rovnice. Vzniklo v roce 1615 a nyní je každoročně dějištěm mezinárodních folklórních slavností Týden beskydské kultury.

Pro zpáteční cestu přes hřeben je nejkratší a nejlehčí variantou žluté turistické značení směrem na Malý Stožek, na kterém jsme už na začátku byli. Nahoru si užijeme docela táhlé stoupání, ale díky menšímu převýšení netrvá dlouho. Odtud se ještě žlutého značení podržíme a překonáme s ním přejezd do naší vlasti, po půlhodině se napojíme na červeně značenou trať směr Filipka (761 m n.m.). Tady se otevírá nádherný rozhled na siluetu našich hor, především dominantního Ostrého a Javorového vrchu. Čtyřkilometrovým sjezdem pak svištíme po červené zpátky do Nýdku.

Pokud se zdržíte déle, můžete v dalších dnech své zážitky obohatit výpravami do všech směrů protějších hor, především na české straně. Na kopci Čantoryje pak můžete třeba navštívit novou rozhlednu, na Javorovém vrchu okusit neoficiální sjezdovou trať za asistence lanovky. Je toho dost, co zdejší kraj nabízí. Přijeďte a posuďte sami.