Slavkovský les

Díky nim můžeme prozkoumat rozsáhlá vrchovištní rašeliniště, navštívit minerální prameny, mofety, žulové a hadcové skály s unikátní morfologií a rostlinami. Zajisté zaujmou i nezvykle vypadající mokřadní louky či bukové lesy. Přijeli jsme sem na začátku května, kdy byla v našich níže položených městech flóra v bujném růstu a většina stromů se zelenala svěží barvou jarní přírody. V těchto místech však jakoby příroda zaspala svůj vývoj. Vše je opožděné díky vyšší nadmořské výšce. Jak jsme později zjistili, stopy po právě ukončené zimě jsou zde místy více než patrné.

Vyrážíme v brzkých hodinách od dnes již chátrajícího starého hotelu Krakonoš na severu Mariánek. Z parkoviště je dobře vidět na přilehlý Miniatur park, kde jsou vystaveny dokonalé zmenšeniny známých staveb především z České republiky. Za lanovkou zatáčíme vlevo a kolem malého rybníčku přijíždíme k cyklistickému rozcestníku. Vybíráme si značenou cyklotrasu číslo 361 a po ní vjíždíme do lesa vinoucího se kolem hranice s městem. Po pár stovkách metrů se před námi objevuje cedule upozorňující na to, že se pohybujeme po expozici Geologického parku. V této volně přístupné části je možné si prohlédnout nahodile rozmístěné ukázky hornin pocházejících ze Slavkovského lesa – vše na ploše zhruba deseti hektarů.

Pomalu se dostáváme na konec Mariánských Lázní k rozcestí turistických značek dvou barev. Opouštíme zelenou a po modré přijíždíme k místní vodárenské nádrži – přehradě na Kamenném potoce. Uvítací tabule nás informuje, že tato zásobárna pitné vody pro Mariánské Lázně je opatřena unikátní sypanou hrází, první svého druhu v bývalém Rakousku – Uhersku. Další postup po značení nám ale po ujetém kilometru začíná stěžovat voda. Její všudypřítomnost na cestách je leckdy bezvýchodná. Ještě nedávno napadlý sníh zde svým táním vytvořil neprůjezdné bažiny. Objíždíme nejhorší úsek a dostáváme se na širší cestu. Zde se ovšem vynořuje další problém, kterým jsou neodstraněné polomy. Kmeny stromů ledabyle popadané přímo do středu cest nám znemožňují kontinuální projetí. Měníme na místě svůj plán a opouštíme značené cesty v lesích. Pojede se po silnici.

Úzká asfaltka nás vede kolem hostince Nimrod, kde využijeme krátkého zastavení. Z umístěného informačního panelu vyčteme, že zdejší kraj je často vyhledáván běžkaři, kteří zde jistě naleznou v zimních měsících plno upravených tras. Pokračujeme na kolech dál. Okolní smrky svými větvemi bohatě obsypanými jehličím zasahují do silnice a vytvářejí tak neproniknutelnou bariéru. Míjíme Vlčí hřbet (883 m n. m.) a sjíždíme do obce Prameny. Tato stará hornická obec (německy pojmenovaná Bad Sangerberg) leží v horské kotlině obklopené krásnými lesy. Díky nelítostné historii tohoto místa zde ovšem nalézáme pouze budovy zarostlé bolševníkem, jejichž bývalá sláva už dávno pominula. Po druhé světové válce zde nastal všeobecný úpadek lázeňství nejen výměnou obyvatelstva, ale i díky značné odlehlosti obce. Za vesnicí odbočujeme doleva a stoupáme po klikaté silnici vzhůru. Po levé straně se nám naskýtá úchvatný pohled na podhorské louky. Jejich působivost a jedinečný ráz je nám podobenstvím klidu a harmonie přírody.

Na rozcestí zvaném Trojhran zatáčíme vpravo a po ujetém kilometru odbočujeme vlevo po zelené značce. Krátký úsek po písčité cestě nás zavede k památníku U umučených, který je vytvořen z dvanácti položených kamenných kvádrů. Sjíždíme ze Zaječího vrchu dolů a po okraji louky přijíždíme ke  dvěma „rybníkům“. Je zde tolik vody, že i kmen stromu nesoucí turistické značení je do poloviny ponořen pod hladinu. Překonáváme brod a zářezem v kopci se opět dostáváme na silničku.

Projíždíme vesnicemi Podstrání a Rovná, odkud parádním sjezdem dosahujeme nejvzdálenějšího místa našeho výletu – křižovatky u osady Bystřičky. Zahýbáme vlevo a brzy se objevujeme na břehu vodárenské nádrže Rovná v Krásné Lípě. Zde se napojujeme na žlutou, čímž pro nás začíná na jednu stranu pozvolné dlouhé stoupání a na druhou zas snad nejzajímavější část celého okruhu. Cesta se vine podél Velké Libavy, která dlouhým úsekem meandruje a stromy rostoucí z jejích břehů vytváří nezvykle poutavou podívanou. Po cestě pak také nalézáme označený významný Sychravův smrk, jehož mohutný kmen v nás vyvolává pocit obdivu.

U rozcestí Hvězda se napojujeme na zelenou a přijíždíme na Kladskou. Je to jedno z nejkrásnějších míst na Chebsku. Nalézáme zde rozlehlý rybník a bývalý lovecký zámeček knížete Schönburg-Waldenburga. Od něj lze projít po dřevěných chodníčcích kolem romantické vodní plochy naučnou stezkou národní přírodní rezervace Kladské rašeliny – Tajga. Pestrá fauna i flóra nezklame žádného výletníka, stejně tak i možnost prohlídky sousedního Kyselého jezera s jedním z nejkyselejších povodí v Evropě. Přístupný je také park s hrobkou zakladatele zdejšího loveckého zámečku se stylovými stavbami a arboretem.

Stoupáním po zelené opouštíme Kladskou, abychom se příjemným sjezdem opět navrátili do lázeňské metropole Mariánské Lázně. Zde si již můžeme vychutnat poklidný život u kolonády a poslechnout si hudbu linoucí se ze zpívající fontány doprovázenou efekty vodního představení. Zajímavé putování pro nás končí ochutnávkou místních léčivých pramenů, které tolik lákají nejen cizince, ale i návštěvníky z rozmanitých koutů naší republiky.

Tip na druhý den

Ze severu Mariánských Lázní pojedeme po modrém mznačení přes hájovnu Valy Smetanovou alejí. Napojíme mse na zelené značení vlevo, které se ubírá Bašusovou cestou, po které kolem vrchu Holina (805 m n. m.) přijedeme do Lázní Kynžvart. V centru zatočíme doleva na žlutou, která nás povede podél Kynžvartského kamene a Pastevního rybníku do části Lázní Kynžvart. Zde úsekem po silnici projedeme po zelené Starou Vodu a po polní mcestě dosáhneme Vysoké, která už leží v přírodním parku Český les. Zelená značka nás provede dál přes vyhlídku na Dyleni (940 m n. m.), Plánsk můstek, mineme vrch Hřebínek a v Malé Krásné pokračujeme po žluté do Malé Hleďsebe. Cestou při břehu Velkého knížecího rybníku uzavřeme celý okruh, který čítá cca 40 km.