Rakovnicko

Hned u Velkého rybníka nasměrujeme přední kolo doleva a očima budeme sledovat zelenou TZ. Provede nás po zelených březích chovných rybníků, kterými je okolí doslova protkáno. Druhý v pořadí se odhaluje rybník Sviták, z jehož hráze sjedeme na kraj pole a dále na příjemnou lesní cestu, která nás po krátkém sjezdíku zavede na břeh dalšího rybníka – Štikáče. Rybaření je pro mě traumatizující, a tak přítomnost štik nemohu potvrdit. Za Štikáčem se zhoupneme dolíkem přes osadu Ostrovec a širokou cestou uprostřed lesa dojedeme až k silnici na Žihli.

Zde budeme muset vzít zavděk značením dalšího závodu – Kelly’s maratonu startujícího v Kralovicích. I teď však jedeme v opačném směru závodu. Hned za silnicí proplujeme rekreačním střediskem a zařadíme malé převodníky. Po doteď klidných přírodních vlnkách nás čeká vlna, tedy kopec, větší. I zde jsme takřka jako celou vyjížďku schováni v lese. Přestože nikam drasticky neodbočujeme, je dobré si občasným ohlédnutím na značky maratonu na stromech zkontrolovat svůj směr. Na okraji lesa dáváme řídítkům povel zatočit lehce vpravo a už šviháme loukou do mírného kopečka. Polňačka končí napojením na silničku směřující do obce Bílov, kde opouštíme značení maratonu. Pravověrní bikeři by raději měli pár následujících vět přeskočit. Z Bílova se totiž musíme do obce Potvorov přesunout asi kilometr po asfaltu. Tento přesun nám však terén za touto obcí vynahradí.

Do terénu opět vplujeme pod křídly modrého značení – směr Odlezelská jezírka. Odblokovat pružení a ze sedel – čeká nás technický sjezdík plný volných kamenů a výmolů. Po přežitém či prožitém sjezdu můžeme zklidnit tep pohledem na přírodní památku s názvem Odlezelská jezírka. Ta vznikla v roce 1872 sesuvem náspu okolo vedoucí železnice. Od jezírek opět něco nastoupáme a pozor, místní kořeny se s oblibou ptají, jak jsme na tom s technikou. Naše dobrá modrá značka nás jak Jeníčka a Mařenku, ztracené drobečky, vyvede ven z lesa a nemilosrdně vymění povrch pod našimi plášti na černý, hladký a tvrdý – asfalt. Jinak to bohužel nejde. Silničkou dojedeme do obce Žihle, kde je možnost občerstvení, ale jelikož nás čeká další stoupání, tak bych ho nedoporučoval.

Les si nás bere pod svá ochranná křídla, a tak můžeme v klidu funět. Lesy, kterými projíždíme, v podstatě nemění svou podobu. Ze stromů nám nejčastěji dělají společnost smrky, občas borovice a jen zřídkakdy míjíme také nějaký ten listnáč. Na konci stoupání odbočíme vlevo a obkroužíme břízami obrostlou louku. Zde bude možná nutné vést – terén je dost neprostupný. Lesní poklidné pohupování vezme brzy za své a nastoupí směr dolů. A to tak razantně, že ke konci bude lepší opět vést a možná ještě lepší se spíš kontrolovaně kutálet.

Ale co to zvoní a utíká pod námi? Toť Střela. Ale ne myslivcova, leč tekoucí, v Tepelské plošině pramenící a do Berounky se vlévající řeka tohoto jména. Po jejím břehu dojedeme parádním singletrackem až k proslulému městu Rabštejn. Jeho proslulost spočívá v statutu nejmenšího města v Evropě (asi 27 obyvatel) a hlavně v účinkování ve filmu Tomáše Vorla Cesta z města. Zde na chvíli zastavíme. Za shlédnutí stojí místní malebné chaloupky, zámeček a také zřícenina věže. Je možné se občerstvit na ranči, kde, když budete mít štěstí, můžete Tomáše Vorla i zahlédnout. Občerstvení doporučuji jen lehké. Jsme totiž v údolí, ze kterého nutně vede jen jediný smysl sklonu. Rozehrajeme tedy znovu tu hru na malé Převodníky a velké Pastorky.

Až dosud jsme sledovali modré značení. Po výjezdu z Rabštejna a přejezdu krásného břidlicového mostu (který je prý ještě starší než ten Karlův) zatočíme vlevo a barvu značky vyměníme za červenou. Ta nám nabídne pohled na opuštěný břidlicový lom a když mineme pár chat, začneme otočkou vpravo stoupat po louce k lesu. Případné ohlédnutí nabízí celý Rabštejn jako na dlani. Nezbývá, než se rozloučit a stoupat dál. Výjezd lesem se klikatí a po chvíli se z pěšiny dostáváme na širokou lesní cestu. Lesy kolem Rabštejna nás svou přívětivostí ani na okamžik nenechají vzpomenout na bolavé svaly. Rekreačním zařízením v okolí Černého rybníka vystoupáme k rozcestí. Odtud až do Jesenice lze pokračovat po cyklostezce, jejíž charakter však odpovídá spíše rodinnému výletu. My volíme cestu vpravo po červené. Pod plášti ševelí písek, koruny stromů stále šumí tu svou a oblé kameny vyzývají k rozmařilému dovádění.

Na rozcestí Uhlířská louka se držíme červené. Nyní přichází ke slovu zručná pilotáž. Řítíme se totiž krátkým sjezdíkem k rekreačnímu středisku Sklárny, a to přes kořenové spletence, které hrozí tím, že by nemuselo zůstat u červené jen na značkách stromů. Nad Sklárnami se dostáváme do společnosti kamenové řeky, která zvláště v deštivých obdobích bývá pravou technickou lahůdkou. Lehce nás přibrzdí celoročně podmáčený močál, a tak chvilka chůze aspoň zklidní náš dech.

Tis je název osady, ve které se následně ocitáme. Hostinec zde samozřejmě nechybí, a tak máme možnost občerstvení, po němž nás přivítají rozlehlé louky. Přes ně se opět dostaneme k lesu, jež nám nabídne pár zatáček a dolíků než, přijde další lahůdka: asi sto metrů dlouhý sjezd korytem potoka. Sedlovka zasunutá na doraz je samozřejmostí, i tak se však poslední sekce sjet nedá. Pokud se vám to povede, tak smekám. Jako další nás přivítá ves Blatno, ve které rovněž nechybí restaurace a také rybník. Odtud pokračujeme stále po červené až k rybníku Stebenskému a dále výjezdem až na zříceninu hradu Petrohrad. Tu se již opět setkáváme se značením Surovce. Na hradě Petrohradě dáváme nevratně sbohem červené barvě a až do Jesenice bude náš zrak pátrat na stromech po barvě lídra Tour de France. Značka nás pohoupe bukovým lesem, nechá nás přivonět k lučnímu kvítí a již nadobro nás dovede zpět do Jesenice.

Tak skřítkové, sundat čepce, nůše a dřeváky a hurá do šenku. V jahodovém lese se zavírá, až když slunce svítá a ptáček už zase pípá.

Tip na druhý den

Cílem druhé vyjížďky je zřícenina hradu Krakovec. Tato památka proslula svou rolí ve filmu Ať žijí duchové. Náročnost této vyjížďky již není taková jako té předchozí, a tak lze doporučit I krosová kola. Vyrazíme po žluté TZ směr Velká Chmelištná. Údolím Šipského potoka dojedeme až k zřícenině. Zde doporučuji posezení v místní hospůdce. Z Krakovce se vydáme po červené TZ směrem na Rakovník. Značka nás pohoupe rakovnickými kopci s krásnými výhledy do kraje, rozsáhlými poli a zapadlými zemědělskými vesničkami. V Rakovníku toho stojí ze shlédnutí mnoho, především ale krásné náměstí. I zde je nespočet možností občerstvení. Z Rakovníka se zpět do Jesenice můžeme vydat buď po zelené TZ, nebo po cyklostezce. Obě značení se ale výrazně kopírují, takže volba je jen na vás. Po tomto klidném výletu budete mít na cyklocomputeru zhruba 50 km.