Lipno – jih

Při šetrném zásahu do přírodního ekosystému a využití přírodních zdrojů se v případě Lipna podařilo zamezit každoročnímu zaplavování přilehlých oblastí. Velká voda ze Šumavy tak nyní svůj předchozí zničující efekt proměňuje v nevídané možnosti v podobě obrovské vodní zásobárny. Fascinaci objemem přehrady lze zažít nejen z paluby lodi, při rybaření na břehu či jiném sportu spjatém s vodním živlem, ale právě i na kole.

Břeh lehce posypaný kamennými oblázky, rytmicky omývaný malými vlnkami, je jakýmsi podobenstvím nekončícího přírodního cyklu. Opětovný zrod i zánik přírody je symbolizován obdobími roku, které se neustále opakují ve stejném sledu. My se zde nacházíme na konci léta, kdy již studenější voda lipenské nádrže neláká plavce, na druhou stranu množství jachet rozřezává plachtovím chladivý ranní vítr prohánějící se nad rozložitou vodní hladinou. Víme, že se vzduch za pár hodin rozehřeje, paprsky rozsvítí kontrastní panorama vodního zrcadla a vzdálených zvlněných kopců porostlých vegetačním pruhem. Kontrolujeme výstroj, dohušťujeme kola a vyrážíme do neznáma. Každé zahájení nového putování má v sobě sílu nepoznaných prožitků, radosti z cesty a variabilnosti pohybu. Opouštíme Černou v Pošumaví, pomyslný střed lipenské oblasti, východním směrem.

Prvním dosaženým zajímavým místem nám jsou Muckovské vápencové lomy. Tato dnes již přírodní památka vznikla podzemním těžením vápence, nejvíce počátkem 20. století. Působivé scenérie relativně prostorných komor s uměle vytvořenými pilíři a na sebe položenými bloky vápencové masy v nás probouzí myšlenku, jak by se zde asi cítili cyklotrialoví jezdci. Namísto bikerů tu ale spíše narazíte na vzácné druhy netopýrů, kteří toto místo obývají nejen přes léto, ale využívají ho i jako zimoviště. Přes Jámy se dostáváme kolem Kozího rybníku pod vrch Kozlík (758 m n. m.) ležící v území lesního rašeliniště Bobovec. Na ploše zhruba 48 hektarů lze vidět cennou prameništní vegetaci. V Milné zatáčíme vlevo, abychom po komunikaci dosáhli Frymburku. Levý břeh Lipna dal možnost vzniku poutavého a klidného jihočeského města, které i nás okouzluje a odpočíváme na jeho prosluněném obdélném náměstí ohraničeném historickým průčelím budov.

Poté vyjíždíme z městečka po levém břehu hlavní silnicí, abychom se již po necelém kilometru odpojili směrem po šumavské magistrále. Stoupáme vzhůru, místy se zdá i kolmo k povrchu svahu. Každý výstup má ovšem i svůj konec. Sjíždíme do Slupečné, abychom po modré značce dobrzdili v Lipně nad Vltavou. Jachtařský sport vtiskl tomuto místu jedinečný výraz a kotviště lodí s okolním ztvárněním urbanisticky mnohdy kontroverzní zástavby přesto lahodí našim očím. Moderní pojetí celého areálu i tak jakoby sem patřilo odedávna. Míjíme bobovou dráhu, na které se čile prohánějí návštěvníci prahnoucí po závratné rychlosti, o které se mohou za jízdy informovat i pomocí zde umístěného radaru. Vytápěná klikatící se dráha tak nabídne bikerovi možnost srovnání i jiné formy opojení rychlostí, než onen známý pocit při sjezdech na dvou kolech.

Magistrálou pokračujeme dále po neznámé cestě vinoucí se podél levého břehu vodního toku. Brzy paralelně po své pravé straně sledujeme vyleštěný povrch ocelových kolejnic nesených pražci zaraženými do země. Železniční dráha lemující cestu z jedné strany a zalesněná Čertova stěna tyčící se ze strany druhé tak vytváří jedinečně zasazený přírodní singletrack. Svobodný pohyb a frekvenční šlapání do pedálů jakoby k této cestě patřily odnepaměti. Tato pěšina se nám tak jeví jakoby vystřižená ze známého kultovního bikového díla tvůrců The Collective – Roam.

Ve Vyšším Brodu, známém to místě vodáků, přejíždíme Vltavu na druhou stranu, abychom mohli náležitě prozkoumat i pravý břeh jižní části lipenské nádrže. Tato příhraniční oblast byla v minulosti povětšinou zapovězena potencionálním návštěvníkům. Omezení nastolené bývalým totalitním režimem naštěstí odvál čas historie pryč, a tak směle putujeme skrz Loučovice a Nové Domky do Přední Výtoně. Jízdou kopírujeme tvar břehu a vítr vanoucí z otevřené vodní plochy nás ujišťuje ve správné volbě oblečení proti němu odolném. Odlesky slunce ve vlnkách hladiny připomínají dýchající živoucí ekosystém. Z Frýdavy se navracíme do Frymburku. Překonání vodní masy nám ulehčuje přívoz. Příjemný odpočinek na palubě převážející turisty, auta, ale i cyklisty je lákavou možností prohlédnout si celé okolí ze samotné hladiny přehrady.

Cestou zpět zajíždíme do Posudova, kterým se po polní cestě dostáváme do Hrdoňova. Přejíždíme Lužní potok a za Kovářovem odbočujeme vlevo směrem k Černé v Pošumaví. Poslední úsek nás provede územím mezi chráněnými územími Olšina v Novoveském lese a Velké Bahno. Dojmy z rozlehlosti kontrastní lipenské krajiny v nás neodeznívají ani dlouho poté, co opouštíme větrný jih loučící se s námi pohybem množství jachet brázdící toto naše jedinečné české moře.

Tip na druhý den

Z Černé v Pošumaví přejedeme po modrém značení až do vesničky Žlábek. Dále po stejné značce kolem Kravího Vrchu (783 m n. m.), přejedeme tok Ostřice a na silnici zahneme vpravo. Projedeme Hodnov a Olšinu až k břehům stejnojmenné nádrže Olšina, kde budeme z druhé strany sevřeni železnicí. Pokračujeme dále Květušínem a Polnou na Šumavě, následovně silničkou pod Boleticemi až do Kájova. Odtud po cyklotrase č. 1047 lehce dosáhneme unikátního města pod ochranou křídel Unesca – Českého Krumlova. Po prohlídce započneme návrat jižním směrem po modré turistické značce skrz Moletín do Slavkova, kde lze nalézt bývalou tvrz. Navázáním na žlutou projedeme Velislavice, Bohdalovice a Slubice. Od posledně jmenovaného místa nabereme kurz Suš, přes kterou dosáhneme Světlíku. Zelené značení ze vsi nás provede severem podél netypicky zvané říčky Čertice do Šebanova a Hořice na Šumavě. 55 km dlouhý okruh uzavřeme dojezdem po cyklotrase č. 1047.