Letovice

Na kola nasedáme v Letovicích, městečku kus od Brna a nedaleko mého rodiště, kde si myslím, že mne trasa nemůže překvapit. Mýlit se je lidské. V síle tří bikerů se vydáváme v čele s naším domorodým průvodcem (zapomněli jsme mu jen dovézt korále a zrcátko) vpřed novému dobrodružství. Pod našimi koly nejdřív duní asfalt, míjíme místní nádraží a napojujeme se na státní silnici do Svitav. To není zrovna příjemný začátek! Silnice se zde ale zařezává do údolí, které prakticky neumožňuje jízdu jinudy než po státní.

Projedeme po ní kus za Letovice, ale pak odbočíme na úzkou silničku vpravo do kopce. V mžiku se jakoby mávnutím kouzelného proutku ocitneme v úplně jiné krajině – na první pohled okolí vzbuzuje dojem, že se nacházíme o stovky kilometrů jinde a možná i o pár desítek let dříve, na úzké horské silničce, která nás dovede mezi schoulené chaloupky vesničky Slatinka vzbuzující dojem odtržení od civilizace. Končící asfalt pocit jen posiluje.

Pod koly začínají praskat drobné kamínky, za pneumatikami se lehce vlní vzduch zvířeným prachem, cesta pomalu opouští vesnici a začíná se uzavírat do stěn úvozu. Náš postup je trošku obtížnější, protože nikde není žádná značka, naštěstí Ruda si cestu pamatuje a pomůže i mapa. Navíc cesta jde poměrně jednoznačně přímo, její sklon se také zmírní a vjíždíme mezi další, po krajině rozhozené domečky, tentokrát jde o obec s kouzelným názvem Babolky. Desítky let jsem její jméno sledoval na cedulích při jízdách za příbuzenstvem v Letovicích, táta mi vykládal, že v Čechách mu kdysi její název nikdo nechtěl uvěřit, ale nikdy jsem tu nebyl. Další hranice lidského poznání pro mne padla! Přes vesnici se opět pohybujeme po asfaltu, i když hodně rozbitém, ale hned za ní víříme prach polní cesty. Ta se zavlní mezi poli jak na Ladově obrazu a dovede nás do Chlumu. Tuto vesnici projedeme spíše po okraji a brzo mírně stoupáme švestkovým sadem, kde neodoláme a občerstvíme se typickým moravským ovocem, které ale exportujeme většinou v tekutém stavu.

Cesta obtáčející kopec Vlkov se ztrácí v husté dlouhé trávě, směr ale známe, tak se zhoupneme v sedlech svých fullů a dojedeme k hraně lesa, kde narazíme na zpevněnou cestu a po ní pak sjedeme na křižovatku silnic a po slepé odbočce navštívíme další odlehlou vesničku – Bezděčí. Za ní se řídký asfalt ztrácí docela a další polní cesta nás vede mezi lány. Po pravici vidíme dvojici stařečků s mladším mužem, kteří jen za pomoci malého traktůrku a jinak pouze ručními nástroji obdělávají a hnojí své políčko. Zaměnit jim traktor za koně, byla by iluze věků již přešlých takřka dokonalá. Kdo ví, co si myslí, když sledují naši trojici na podivných kolech se siluetami deformovanými zvláštními batůžky a přilbami. Možná jim to přijde trošku jako přílet mimozemšťanů, možná jim to je úplně jedno.

Mírný sjezd nás zavede mezi stromy a úvozem na další silničku, vlevo vidíme poslední domy Korbelovy Lhoty, ale zamíříme na opačnou stranu k Brťovu. Před vesnicí odbočí do pole další polňačka, škoda, že na mnoha jiných místech naší republiky rudí vizionáři dokázali zcelit pole tak dokonale, že půvabné polní cesty, remízky, meze a různorodá krajina patří nenávratně minulosti. Bylo by to příjemnější nejen pro nás bikery, ale i pro běžné cykloturisty či turisty a v neposlední řadě pro celou přírodu a spousty jejich větších i menších obyvatel.

Zde je ale cest skutečně hodně, z té naší sjedeme příčnou spojovací na další, po které pokračujeme původním směrem. Odbočka ostře vpravo nás pak dovede k okraji lesa, podél kterého pokračujeme a pak mizíme do skrytu stromů a obklopí nás zelené příšeří. Les projedeme a před námi se objeví vpravo domy Velkých Opatovic a vepředu za poli Jevíčko. Držíme se okraje lesa vlevo a za hřbitovem projedeme k bývalé šachtě, překřížíme silnici a vrhneme se do parádního sjezdu, místními zvaného Vietnam. Cesta prolétne sadem a zmizí v prudkém korytě rozbitém proudy vody z přívalových dešťů. Vyšší škola bikové pilotáže.

Řítíme se dolů, bezpečnější je se vyhoupnout do bočních svahů, než riskovat zaseknutí předního kola ve vymletých struhách na dně úvozu. A to zde před pár lety byl terén ještě třaskavější – po válce sovětští pyrotechnici v tomto úvalu odpalovali německou munici a techniku a snad pod vlivem silnějších dávek jejich lidového nápoje (vodky) to poněkud přehnali a vše létalo mnohem dál, než čekali – desítky let po válce zde bylo možné nalézt nejen zkroucené rezavé plechy, ale i nebezpečnější věci. Konec konců kolo z tanku bylo vidět v přehradě ještě když jsem byl dítě.

Pokračujeme po břehu přehrady po červené značce, která se hned za hrází zařízne do svahu a prověří naše nejlehčí převody. Uprostřed lesa mineme malý pomník s již takřka nečitelnými podobiznami přizdobený pokroucenými zrezivělými plechy. Připomíná tragickou událost, kdy se zde krátce po válce, 26. 5. 1949, srazily v bouřce dva cvičné bombardéry a zbytky jednoho z nich dopadly sem do lesa. Zahynuli tehdy všichni na palubě tohoto (sedm lidí) i druhého stroje, který dopadl o pět kilometrů dál. Červená značka nás vyvede na Červený kopec a pokračuje vpravo, my ale odbočíme doleva po lesní cestě kolem Tří jezírek. Doporučuji ještě využít tvarovou odbočku k památníku napoleonských válek. Svůj věčný sen v hromadném hrobě zde sní 376 vojáků, kteří zemřeli po bitvě v lazaretě v Jevíčku.

Cesta nás vyvede z lesa a po silnici míříme k areálu místního sanatoria, které objíždíme po polní cestě vlevo. Za sanatoriem pokračujeme stále po nejvýraznější cestě do hlubokých lesů. Mírně stoupáme a na velké křižovatce lesních cest odbočíme doleva, orientace je i s mapou složitější, těch cest je tady opravdu hodně. Ze stínu stromů nás cesta vyvede sjezdem u vesnice Březina, najedeme na asfalt a směr Letovice, ale odbočíme na kopci doprava po opuštěné silničce k dolům na šamot. A zase má člověk pocit časoprostorového posunu. Krajina zešedne, objeví se pohozený kovový odpad pokrytý rzí, zbytky zkrouceného plotu, vyvrácené brány. Nedaleké cihelny potřebovaly šamot na výrobu cihel a ten se těžil a částečně těží zde.

Víceméně hlinitá cesta vede vlevo podél dolů. Po levici se nám vyjeví pohled z katastrofického filmu – za plotem opuštěné industriální stavby, zchátralé (jedna z hal má spadenou střechu, ve dvoře rezaví jakési stroje), na volné ploše se vytvořilo divoké jezírko. O kus dál trčí z bujné vegetace obří bagry, stromky se již proplétají jejich konstrukcí a opuštění mastodonti až nečekaně zapadají do okolí a působí trošku jako vyhynulí dinosauři. Krajina za nimi, povrchový důl, jen lehce porostlý vegetací, pak vypadá jako kulisa z nějakého sci-fi kina. Po krátkém intermezzu s tímto „mimozemským“ bikingem pokračujeme dál po cestě, doly necháme za zády a okolí se víc zazelená. Polní cesta se napojí na rozbitou asfaltku a ta nás dovede do Březinky. Poloopuštěné domky působí opět až skoro nepatřičně na to, že jsme uprostřed hustě obydleného území.

Za Březinkou pokračujeme lesem po cestě kolem Horákovy Lhoty na silničku z Křenova a na cyklotrasu 104. Dovede nás do Brněnce. Držíme se cesty po břehu Svitavy, příjemné polní cesty s občasným mírným stoupáním nás vedou přes Rozhrání až do Skrchova, kde čeká pěkně prudký kopec na závěr. Po jeho zdolání ještě chvíli jedeme lesní cestou a na závěr sjíždíme po rozbité asfaltce zpět do Letovic. Na to, že jsem se ve zdejších krajích narodil, šlo skutečně o nečekaně zajímavou vyjížďku.

Tip na druhý den

Z Letovic po cyklotrase směr Podolí, vlevo směr Vísky, napojit se na zelenou TZ a dojet na její konec u tzv. Hitlerovy dálnice. Vpravo po cyklotrase 5224 na modrou TZ, před Boskovicemi odbočit na žlutou (dál po modré možná návštěva westernového městečka). Po žluté dále až na červenou TZ, následuje krátký přejezd na cyklotrasu č. 5117. Napojení na zelenou TZ po ní do Petrovic (vynikající občerstvení U Hraběnky), odbočit na cyklotrasu 5116. Ve Veselici napojení na modrou TZ (rozhledna Podvrší). V Obůrce se napojit na zelenou TZ – od místa Nad Blanskem (zřícenina) perfektní sjezd. Dál do Ostrova u Macochy a Suchdol až do Vavřince, odbočit na modrou TZ přes Sloup a za Sloupem stále modrá TZ, u Oborského dvora odbočit na červenou do Boskovic. Do Letovic vlakem nebo přes kopec po silnici. Délka zhruba 55 km.