Krušné hory

Začátek okruhu je situován v původně hornickém městečku Nejdek, které se v srdci Krušných hor nachází již od 14. století. Stojí za to prohlédnout si například místní románskou věž se vzácným renesančním zvonem z roku 1579. Další místní zajímavostí je třeba umělý potůček tekoucí napříč náměstím. Ten je překlenut několika kovovými lávkami, v nichž je vepsána zpoetizovaná historie tohoto kraje: „Před sto lety se rozsvítila první světla a nad městem jako maják vyrostla kamenná rozhledna…“

Dvě tváře hor

Z Nejdku jsem vyrazil po zelené značce směřující do Nové Role a dále. Kousek za nádražím jsem opustil silnici a vydal se do náruče hlubokého lesa. Z údolí je třeba vystoupat vzhůru po poměrně technicky náročné, ale krásné lesní cestě. Mé rozjímání nad člověkem nerušeným klidem lesa naboural až příjezd do stále ještě poměrně klidné osady Suchá. Stačilo překonat kousek po silnici, poté jet chvíli po zpevněné cestě mezi chatkami a už jsem byl zase v lese. Cesta vedoucí údolím Vlčího potoka je sice široká a vysypaná štěrkem, takže se zde jezdec nedočká žádných úchvatných jízdních zážitků, zato si ale může užít pohledů na různé skalní útvary a kamenná pole. Po tomto zážitku se opět hlásí civilizace v podobě silničky ohlašující příjezd do obce Nová Role, kterou z výšky stráží tři vysoké komíny dnes pouze částečně využívané továrny vyrábějící populární karlovarský porcelán.

Z Nové Role jsem stále pokračoval po zelené značce. Ta mě převedla přes mostek na druhý břeh říčky Rolavy. Cesta zde vede proti jejímu proudu a je lemovaná mnoha vystouplými kořeny – ideální příležitost vyzkoušet si jízdní dovednosti. Po chvíli se značka s říčkou loučí a uhýbá do prudkého svahu. Stoupání je to opravdu výživné.

Na rozcestí, přibližně v polovině kopce, jsem trochu váhal, jestli se mám držet značky a pokračovat kolmo k vrcholu, nebo jej objet z východní strany. Druhá varianta by bývala snazší! Striktní sledování značky mě přivedlo na louku zaplněnou pokácenými stromy. Po překonání této „umělé překážky“ mě čekala další v podobě lomu, který se postupně rozpíná, takže již téměř zničil turistické značky a cestu. Tento boj skončil na silnici spojující Nejdek a Karlovy Vary. Za ní značka opět brzy zmizela v lese, aby mě poměrně dlouhým a táhlým stoupáním dovedla až k rozcestí pod Vlčincem.

Nic není zadarmo

Od myslivny pod Vlčincem směřuje zelená značka dolů do obce Hroznětín. Dlouhý sjezd začíná relativně nevinně, cestou ale jezdec postupně absolvuje krásné jednomužné stezky, širší, kolmo na vrstevnice padající cestu plnou velkých kamenů a další technické lahůdky. Z Hroznětína by se dalo jet na Plešivec, klíčový bod celé výpravy, téměř přímo, já si ale raději stoupání na jeho vrchol rozložil na delší, méně prudký úsek vedoucí z části po silnici. Nejprve jsem dojel do obce Merklín, poté jsem začal pomalu stoupat po silnici v údolí pod hřebenem Plešivce až ke starým uzavřeným dolům. Tam jsem potkal modrou značku, jež mě brzy zavedla do lesa.

Cesta k vrcholu má zde několik odlišných podob. Zpočátku se stoupá po prudké a technicky poměrně náročné lesní pěšině, která později přejde v širší pozvolnější cestu vedoucí okolo chaty Švýcárna, kde se lze občerstvit. Poslední metry k rozhledně pak vedou po asfaltu. Z vrcholu Plešivce (1028 m n. m.) je krásný výhled dolů do vnitrozemí. Navštívit zde lze rozhlednu, jednu ze dvou restaurací, nebo se tu můžete dokonce ubytovat v chatkách.

Po krátké pauze a občerstvení jsem se po hlavě vrhnul do vytouženého a také zaslouženého sjezdu. Jeho začátek vedoucí po modré značce představuje úzká, technicky poměrně náročná a prudce klesající pěšina, kde se drolí hlína pod koly a navíc je třeba překonávat obnažené kořeny. Po tomto náročném prologu následuje krátký odpočinek v podobě širší cesty, střídaný další zábavnou sekcí, prudce padající po svahu, která je kořeněna mnoha přírodními překážkami, často skrytými ve vysoké trávě.

Očistec a pak ráj

Z údolí pod Plešivcem vede modrá značka kousek po silnici, po chvíli uhýbá doleva přes Bílou Bystřici a začíná pozvolně stoupat po lesní asfaltce k Vlčinci (973 m n. m.). Ten je možné pokořit, pokud však chybí motivace nebo síly, lze jej snadno objet po lesní silničce vedoucí až na křižovatku značek Vlčinec-rozcestí. Zde jsem se dle plánu chytil modré značky, která v podobě širší lesní cesty provede poutníka po Jelením hřbetu až k následujícímu vrcholu Dračí skála. Lze tu nalézt nedaleko od hlavní cesty zajímavé žulové skalní útesy, které rozhodně stojí za zhlédnutí.

Do dalšího pokračování mé cesty výraznou měrou zasáhla těžká lesní technika a také bouřky doprovázené silným větrem, které zde přibližně týden před mojí návštěvou řádily. Nejprve jsem se prodíral lesem vedle rozryté cesty plné bláta, poté jsem musel překonávat nesčetně padlých stromů. Utrpení skončilo až s dosažením rozcestí pod Tisovským vrchem.

Na jeho vrcholu (976 m n. m.) stojí již od roku 1897 kamenná, dvacet pět metrů vysoká rozhledna, jejíž návštěva je odměnou za celodenní plahočení terénem. Panoramatický výhled z jejího ochozu na všechny světové strany je skutečně fenomenální. Vidět je odtud Plešivec, za ním i Klínovec, Karlovy Vary, kopce na německé straně a mnoho jiného.

Poslední lahůdkou tohoto okruhu je závěrečný sjezd zpět do Nejdku. Nejlepším úsekem je přitom cesta vedoucí od rozhledny po žluté značce. Přiměřený sklon a náročný terén vystlaný jehličím, kameny a kořeny je lahůdkou pro milovníky technických sjezdů. Tento krásný úsek končí na malé silničce, po níž je třeba vydat se doleva až k rozcestí se zelenou značkou, která již několika pěknými sjezdovými úseky různého charakteru dovede cestovatele až do místa cíle i startu celé výpravy.

Tip na druhý den

Z Nejdku po žluté TZ na rozcestí Nad Vysokou Pecí, zde doleva po modré TZ k loveckému zámečku Favorit. Dále po žluté TZ na rozcestí Rotavská myslivna, po zelené přes Komáří vrch na rozcestí bývalá Nová ves. Poté po žluté přes Mlýnské chalupy a Liščí údolí zpět až do Nejdku. Délka okruhu je přibližně 55 km.