Děčínsko

Tiské stěny umí upoutat svou mohutností a relativně úctyhodnou výškou. Ticho se zde rozprostírá v majestátném prostoru ohraničeném kamennými jehlami. Na okraji obce dosahuje systém skalních roklí a soutěsek výšku bezmála 70 metrů. Nejvyšší bod skal je ve výšce 630 m n. m., odkud se dá báječně pozorovat vzdálené okolí. Projíždíme Tisou po silnici na její konec, odkud nás asfaltka vede až k rozcestí pod Děčínským Sněžníkem.

Právě na něj máme namířeno. Ztuhlá těla se brzy probudí k životu s přibývajícím sklonem silničky a začínáme bojovat s gravitační silou působící na velmi strmé nakloněné rovině. Za zlomem zastavujeme u první vyhlídky, tzv. Drážďanské, která uchvátí snad každého nového návštěvníka této přírodní scenérie. Pohled do Saska je za příznivého počasí bez mlžných oparů odměněn obrazem Drážďan v dálce.

Stojíme na největší stolové hoře u nás. Rozhled na německou stranu je plný zeleně, pozorujeme špičky stromů shlukující se k sobě v porosty, z výšky podobné mechu. Příkré krátké stoupání, které sem vedlo, už dále nepokračuje a cesta lemovaná nízce rostlými jehličnany nás přivádí až k samotné rozhledně Velkého Sněžníku (723 m n. m.). 33 metrů vysoká tubusovitá věž z pískovcových kvádrů a přilehlá turistická chata jsou ideálním cílem pro objevovatele přírodních krás. Rozhledna vznikla jako původní záměr tehdejšího majitele panství F. A. Thuna vystavět poněkud vznešenější podobu dřívějších malých triangulačních věží, které sloužily pro tvorbu triangulační sítě.

Vracíme se zpět dolů k rozcestí a zatáčíme vpravo, abychom přejeli hraniční přechod Jílové – Sněžník a pokračovali po německé Tetschener Straße do Rosenthalu. Místní červencové zvyky jsou důvodem pro mnoho senem vycpaných figurín, které jsou umístěné ve všelijakých pozicích kolem vesnických stavení. Některá groteskní ztvárnění všemožných lidských postaviček nás nenechávají bez úsměvu na rtech. U kostela zatáčíme vpravo po zeleném značení a projíždíme neupravenou cestou středem polí k lesu. Obtěžkané plné klasy obilí se synchronně kývají pod poryvy větru a z dálky připomínají vlny moře. Příroda je zde opravdu pěkná a vychutnáváme si celý dlouhý úsek průjezdu lesem až do té doby, než vjedeme na silnici. Zahýbáme vpravo a po zhruba 200 metrech vlevo, abychom po vrstevnici lesní komunikace dosáhli obce Königstein. Vůně lesních jahod je tu všudypřítomná a drobné červené plody můžeme vidět prosvítající pod malými lístky rostlin choulících se na okraji cest.

Malý kostelík, protékající Labe, úzké uličky, to vše dotváří specifický dojem z německého města. Čeká nás zde ale jedna turistická perla. Pokračujeme dále po hlavní silnici, odbočujeme vlevo a po delším stoupání se už pomalu zdá, jako bychom měli z města vyjet. Další odbočka vlevo nás však zavádí pod hrad Königstein, jenž svými vnějšími rozměry působí doopravdy nedobytně. U samotné paty venkovních stěn pevnosti zažíváme pocit podobný tomu ve vysokých katedrálách. Zamykáme kola u pokladen a prostornou kabinou výtahu se dostáváme na ochoz hradu. Obvodové hradby se kroutí jako klikatice podél celého komplexu, údajně měří přes dva kilometry. Uvnitř chráněné zóny nacházíme všemožné staré budovy, jednu z nejhlubších studní v Evropě (150 m), hradní děla a mnoho dalšího. Je na co se dívat a co prozkoumávat, avšak není to vše, co nás ještě dnes čeká.

Od Königsteinu sjíždíme k Labi, abychom se po jeho levém břehu napojili na cyklostezku. Jedeme proti proudu toku a z protějšího břehu můžeme zahlédnout Bad Schandau, Hřensko, Labskou stráň. Tato oblast polabských pískovců je unikátní oblastí skal vystupujících z lesů. Některé pohledy a zákruty působí na oko návštěvníka, jakoby byly vystřižené z pohlednice. Tak krásnou přírodou se lze kochat až do Děčína. Po přejezdu hraniční čáry nám brzy dochází, že jsme vskutku nazpět v Čechách. Spojitý povrch homogenní cyklostezky se mávnutím kouzelného proutku mění v neupravený terén, díry a výmoly jsou na naší straně více než obvyklé. Je smutné, že jsou zde stále patrné rozdíly, i když už na mnoha místech v různých krajích se bídná situace obrací k lepšímu.

Dominantou severočeského města je místní zámek, ležící na skalním ostrohu vystupujícím nad soutokem dvou řek, Labe a Ploučnice. Toto v minulosti skvostné sídlo hraběcího rodu Thun-Hohenstein nyní patří po různých přestavbách k historicky nejznámějším zámkům svého druhu v Čechách. Barokněklasicistní architektura tak vyzařuje svou mnohotvárností na celé město. Čtvrtí Podmokly se podél Nové vsi dostáváme do stoupání, kde cestou objíždíme Děčínský Sněžník zprava. Následným sjezdem nás zase pohlcují tolik působivé skály obce Tisá.

Slunce visí nad horizontem v záplavě barev a okolí choulí do všemožných odstínů světel. Písečné cesty se pomalu zahalují tmou, chlad z mezí a dutin ve skalách postupně proniká ven. Nastává noc a pro nás končí jedno bezvadné celodenní bikování v tajuplné krajině protknuté křivolakými cestami skalních masivů.

Tip na druhý den

Strategickým výchozím bodem se nám stane hraniční přechod Jílové. Cestu sem již dobře známe z minulého dne. Pro prozkoumání vnitrozemí okruhu, který jsme již projeli, začneme žlutou značkou bezprostředně za hraniční čárou. Po dvou kilometrech odbočíme na rozcestí vpravo, směr Ottomühle/Bie­lagrund. Napojíme se na silnici a následujeme modré značení vedoucí přes Rosenthal-Bielatal do Reichsteinu. Silnicí se ubíráme dál průsmykem ke křižovatce, odbočíme vpravo a dojedeme do Cunnersdorfu. Po kilometru za obcí odbočíme vlevo směrem na Papstdorf. Přes Kleinhennersdorf a Reinhardtsdorf-Schöna dosáhneme žlutého značení, které nás podél hraniční čáry přivede zpět do Čech. Délka okruhu je 65 km.