Český les

Ticho, lehký vítr šumí v korunách stromů. Slunce pomalu stoupá nad horizont, aby zahájilo nekonečně pestrou hru světel a stínů. První ptáci vylétají nad vodní nádrž Babylonu a rozpustilým křikem budí všechny opozdilce. Také nás. Předchozí večer jsme přijeli do krásného kempu, jež nabízí spoustu místa pro výletníky. Zdravíme se s bikery, kteří stanují vedle nás. Právě jsou na odjezdu za svým naplánovaným cílem. Neotálíme a vydáváme se také na cestu.

Za kempem po několika metrech po asfaltu využíváme možnosti pokračovat spolu se žlutým značením. Cesta se proměňuje na písčitou stezku posetou jehličím a drobnými oblázky. Přejíždíme louku u Šnajberského rybníka a podél trati se dostáváme do obce Trhanov. Cesta ubíhá rychle. Silnicí se necháváme vést až do Klenčí pod Čerchovem. Tato původní chodská obec na nás dýchá ryzostí venkovské památkové zóny, zejména tak působí její střed. Zastavujeme se u pomníku Jindřicha Šimona Baara, který je zde zvěčněn sochou v nadživotní velikosti. Dlouho však neotálíme a směrujeme naše biky po silnici do vesničky Chodov a odtud do Pece po Čerchovem (507 m n.m.). Zde míjíme kapli na návsi a dále pokračujeme po modrém značení. V této chvíli dáváme na čas sbohem upraveným silnicím. Těšíme se na pořádně zvlněný povrch Českého lesa. Na louce se do nás opírá letní slunce v plné síle. V dálce vidíme rozhlednu Čerchova, která se majestátně vypíná nad ostatní vrcholy. Svižně vjíždíme do lesa, který nás pohlcuje a sluneční paprsky pronikají skrz zeleň pouze sporadicky.

Terén začíná mírně stoupat. Čerchov, jehož zdolání právě chystáme, je vysoký 1042 m a je nejvyšší horou Českého lesa. Computer ukázal průměrné stoupání 13,13 %! Víme, že na vrchol vede také panelová cesta sem tam protnutá odvodňovacími kanály. Směřuje k výšinám jako zkroucený had. Záměrně nevyužíváme její pohostinnosti a neustupujeme z původního plánu vyjet vzhůru po modré turistické značce po severním svahu. Lesní cesty nám jsou milejší nežli betonový povrch. Počáteční pasáž je vcelku příjemná. Okolní stromy lemují cestu, která je jakoby zapadlá v přírodním korytu. Její okraje vystupují mnohem výše než úroveň terénu, po kterém jedeme, někdy dosahují i větší výšky, nežli jezdec na kole. Chráněni tak z obou stran poctivě zdoláváme další metry a vytrvale jedeme vzhůru. Šetříme síly, co to jde. Víme, že bude hůř.

Zlom přichází na křižovatce lesních cest, zhruba ve třech čtvrtinách výstupu. Kdybychom zahnuli doprava a ujeli pár stovek metrů, napojili bychom se na „panelku“ a celkem jednoduše výjezd dokončili. Neustupujeme ale ze svého původního záměru, posilňujeme se nápojem a vyrážíme kolmo proti vrstevnicím. Zde teprve začíná boj s pravým stoupáním! Cesta se začíná příkře zdvihat hned od samého rozcestí a naše nohy musí zdolávat stále větší odpor pedálů. Dezén pneumatik bez milosti vtlačuje otisky do vyschlé půdy, převod volíme postupně směrem nahoru až na ten nejlehčí. Brzdové páky jsou zaměstnány pouze tehdy, když přední či zadní kolo nebezpečně sklouzne po kameni a hrozí pád.

Během dalšího stoupání oceňuji stále více konstrukci svého biku. Můj stroj je díky větší osové vzdálenosti nábojů stabilnější, a proto houževnatěji zvládá výstup. Přesto zanedlouho sesedáme a začínáme kola tlačit. Neradi vzdáváme boj, ale shledáváme, že pokračovat dál prostě už nelze. Kdo by si na to troufl? Po boku věrných hliníkových biků zdoláváme posledních pár desítek metrů. Na vrcholu objevujeme rozhlednu silně připomínající šumavský Poledník. Ani její menší výška (30 metrů) jí však neubírá na atraktivitě, Čerchov má své vlastní kouzlo. Na vrcholu však čeká na znaveného bikera ještě jedno překvapení – Kurzova věž z roku 1905, 24 m vysoká, vyzařující do kraje úplně jiným architektonickým stylem. Z jejího ochozu je při dobré viditelnosti možno zahlédnout i Alpy (skupinu Dachsteinu vzdálenou 230 km vzdušnou čarou).

Pro krátkém kochání sjíždíme po zelené značce dolů až do křížení s červeným značením. Změna barvy by nás měla dovést až ke značené cyklotrase vedoucí za státní hranice. Zanedlouho zjišťujeme, že mapa nelže. Zatáčíme vpravo na trasu značenou jako č. 2014, která je zde právě pro nás. Vychutnáváme si krátké prudké výjezdy a sjezdy po její celé délce až do té doby, kdy dosáhneme Ovčího Vrchu/Schafbergu (523 m n. m.). Tento hraniční přechod pro pěší, cyklisty a v zimě i lyžaře je nám nyní branou do Furth Im Waldu, příhraničního německého města. Nabízí se nám krásný výhled na stranu německých sousedů. Asfaltkou s precizním povrchem sjíždíme dolů k městu. Na levé straně cesty si všímáme vystavěného památníku, který zde nechala vláda zřídit jako vzpomínku na padlé hrdiny z obou světových válek z let 1914–1918 a 1939–1945. Toto pro nás kontroverzní místo raději opouštíme a přijíždíme do Furth Im Waldu. Lehce dosažitelný cíl z pohraniční oblasti bývá s oblibou vyhledáván českými návštěvníky. Máme štěstí a vychutnáváme zdejší atmosféru připravujících se místních slavností. Pak se vracíme zpět přes přechod a s úmyslem užít si ještě lesů a značených cest a napojujeme se za Ovčím Vrchem na modré značení. Završujeme celý okruh průjezdem Českou Kubicí a podél Teplé Bystřice se vracíme zpět k našemu výchozímu bodu výletu – Babylonu.

Občerstvení v kempu nám dává zapomenout na namáhavou cestu vedoucí od nejvýše položeného místa Českého lesa až za státní hranice. Přijeďte se sem určitě někdy podívat a zkuste změřit své síly s temnými hvozdy chodského kraje, který je otevřen všem bikerům, respektujícím volnou a nezkaženou přírodu. Zajisté se vám na dlouho vryje svou krásou do paměti.

Tip na druhý den

Z Babylonu pojedeme po zelené značce do Pece a skrz ní dál až na spojnici se žlutým značením. Po něm vyjedeme přes kopec Sádek (853 m n. m.) k rozcestí turistických značek a tím pro nás začne zdolávání kousku hřebenovky Českého lesa. Pokračujeme po červené přes vrcholy Sádkova skála (807 m n. m.), Tyrolka (865 m n. m.), Škarmanka (887 m n. m.) a Velká skála (852 m n. m.) až na zříceninu hradu Starý Herštejn z druhé poloviny 13. století. Zde si vychutnáme překrásný výhled na českou i bavorskou stranu hraničního hvozdu. Po červené značce sjedeme dolů až k silnici, kde se napojíme vpravo na žlutou. Přejedeme Lysou (869 m n. m.) a v Pivoni měníme směr po zelené až do Mlýnce u Postřekova. Po silnici směrem na Pařezov odbočíme vpravo a dojedeme Draženovem až do Domažlic. Po prohlídce starobylého královského města založeného Přemyslem Otakarem II. se můžeme vrátit zpět do výchozího místa přímo po silnici. Alternativou může být cesta po zelené kolem vesnice Stráž, za kterou se napojíme vpravo na červenou. Ta nás zavede přímo do Babylonu kolem vodních ploch dvou rybníků – Zelenovského a Strakovského. Délka výletu je zhruba 45 km.