Českomoravské mezihoří

Historicky prvním průvodcem domovinou se v tomto seriálu stal Radek Čada, který nás společně se dvěma svými přáteli pozval do Jablonného nad Orlicí k výletu po okolních kopcích, ležících částečně ve stínu větších bratří z Orlických hor a Jeseníků. S Radkem jsme se sešli v Jablonném na náměstí a poté jeli k němu domů, připravit se na bikování. Zde již čekali Aleš a Láďa. Kola jsou zkompletována, vyrážíme vstříc nevšedním zážitkům v péči domácího terénu znalých bikerů!

Dlouhá cesta k vrcholu

Výhodou domácích je, že s nimi nejste odkázáni pouze na značené cesty, ale provedou vás i mimo ně. Nicméně z Jablonného jsme vyráželi po červené značce, která po chvíli uhnula ze silnice na širší lesní pěšinu. Turistickou značku jsme ale poměrně záhy opustili a po pěšině uprostřed louky postupně střádali výškové metry. Chvíli před tím, nežli jsme dosáhli Cikánského vrchu, jsme odbočili vpravo a mezi domky sjeli dolů do obce Bystřec. Následovalo další kratší stoupání a sjezd po louce k poklidnému Tisovskému potoku. Ten jsme chvíli následovali, abychom jej zase brzy opustili a vrátili se do obce Bystřec. Průvodcem pro dalších několik kilometrů nám byl potok stejného jména, podél nějž vede modrá značka. Cesta se zde klikatí krásným hlubokým údolím, na několika místech lemovaným zajímavými skalními útvary. Tento úsek uzavírá obec Čenkovice, kde lze nalézt několik původních roubených chalup a kde je také jedno z vyhlášených místních zimních středisek. Před pár lety zde měl vyrůst komplex moderních hotelů, což by tomuto kraji jistě finančně pomohlo. Zásluhou ekologů ale z původního plánu sešlo a obec se nyní snaží najít nového investora.

Z Čenkovic již byla naše první vrcholová prémie, Buková hora, na dohled. Abychom si alespoň částečně ulehčili její zdolání, stoupali jsme kousek po silnici a dále pak po polní cestě. Její sklon postupně rostl a samotný závěr výjezdu byl značně fyzicky i technicky (opět v terénu) náročný. Buková hora (958 m n. m.) bývala za starých časů motivem mnoha lidových pověstí, které připomíná například stezka pojmenovaná Umrlčí, klikatící se po západním svahu. Na jejím vrcholu končí jeden z vleků a je odtud krásný výhled severozápadním směrem na celý kraj, ohraničený v dálce panoramatem Orlických hor.

Od vrcholu k vrcholu

Plánem pro následující kilometry bylo putovat po (případně podél) hřebene, který se od Bukové hory táhne severozápadním směrem a končí kousek před hranicí s Polskem. Zpočátku nás vedla zelená značka, po níž jsme klesali až do Červenovodského sedla, kde se přejíždí silnice číslo 11, známá to stará spojnice Prahy a Ostravy. Ze sedla jsme postupně stoupali po západním úbočí hřebene až na Suchý Vrch. Ten je vzhledem ke své výšce 995 m n. m. nejvyšší horou Bukovské hornatiny. Roku 1928 zde byla postavena horská chata, k níž byla o pět let později přistavěna i 33 m vysoká vyhlídková věž. Před pár lety tu ale byl velký požár, který zničil velkou část chaty. Nyní je v provozu menší bufet, jehož služeb jsme využili k občerstvení, a vyhlídková věž. Zbylá část chaty se po malých krůčcích rekonstruuje.

Po kratším odpočinku jsme pokračovali po hřebeni dále, za doprovodu červené a modré značky. Cesta posetá velkými kameny je výzvou pro milovníky technických úseků, ale pozor, abyste v zápalu neminuli malou odbočku vpravo, která vede na vyhlídku. Z ní se otevírá fascinující pohled do Polska, na hřeben Kralického Sněžníku a Jeseníky vůbec. Následující úsek od vrchu Bradlo po dosažení rozcestí Pod Bradlem je lahůdkou pro vyznavače výrazně technického terénu. Pro běžné smrtelníky je ale na kole prakticky nesjízdný. Po jeho překonání jsme dále klesali po širší cestě až k velké pevnosti z druhé světové války s názvem Bouda, která je veřejně přístupná. V jejím nitru se lze dozvědět zajímavé informace o komplexním systému opevnění budovaném před začátkem druhé světové války. Kromě této pevnosti jej připomíná mnoho menších betonových bunkrů rozesetých po místních lesích. Zajímavostí je pancéřový pěchotní zvon o hmotnosti 21 tun a stěně silné 200 mm. Ten měl být zabudován do pevnosti a sloužit jako pozorovatelna a střílna zároveň.

Po příjemném ochlazení našich rozpálených těl v pevnosti jsme se vrátili do sedel a objeli kolem dokola po širších lesních cestách vrcholy Bouda a Vysoký kámen. Když jsme se začali blížit k pevnosti Bouda z druhé strany, narazili jsme na zelenou značku, která nás podél potoka dovedla dolů do obce Těchonín. Jelikož bylo toho dne pekelné horko, navštívili jsme místní restauraci, doplnili tekutiny a střádali síly na závěrečný úsek.

Okolo skal a dom

Posledním klíčovým bodem na naší trase byly Studenské skály nacházející se na Studeném vrchu. Při jeho zdolávání nám ale zima rozhodně nebyla. Z relativně hlubokého údolí Tiché Orlice jsme stoupali krásnou cestou uprostřed lesa. Projeli jsme obec Studené, minuli rozpálenou louku a postupně pracně ukrajovali výškové metry jeden po druhém. Vrch Studený je vysoký 721 metrů. Studenské skály, které se nacházejí na jeho svazích, vznikly mrazovým zvětráváním dvojslídných rul. Jsou ale poměrně zarostlé, takže z nich není příliš vidět. Jako odměnu za zdolání tohoto kopce ale lze považovat krásný výhled na celý hřeben, po kterém jsme dnes celý den putovali. Poté, co jsme se nabažili panoramaty, jsme sjeli po kořenité cestě a po východním úbočí se vrátili do obce Studené. V cestě zpět do Jablonného nám stálo již jen jedno menší stoupání, po jehož překonání jsme se spustili dolů k Ohři sjezdem, který byl zakončen krásnou technickou pasáží se spoustou velkých kořenů.

Ještě jeden bod na naší společné trase zůstal – pro zotavení a doplnění sil po celodenním putování nás naši průvodci večer pozvali do místní vyhlášené pizzerie, kterou vlastní rodilý Ital. Ten navíc údajně bydlel v Itálii blízko Savoldelliho, s kterým se také osobně znal. Jídlo bylo vskutku výtečné a nálada velmi příjemná, ostatně jako celý den strávený s našimi hostiteli. Čas kvůli tomu ale bohužel ubíhal mílovými kroky vpřed, takže jsme se museli rozloučit a vydat se zpět domů.

Tip na druhý den

Z Jablonného nad Orlicí po silnici směr Orličky a dále po červené na Suchý Vrch a Dolní Boříkovice a po silnici na česko-polskou hranici. Podél hranice po zelené TZ směr Mladkov – Petrovičky, dále po červené na Zemskou Bránu. Odtud po modré podél Ohře k vodní nádrži Pastviny. Z rozcestí Studenecká zátoka po žluté zpět do Jablonného nad Orlicí. Délka zhruba 45 km.