Česká Sibiř

Tamější krajina má ráz vrchoviny s početnými kopečky a výhledy do údolí. Okružní vyjížďka nás povede přes kořenaté technické výjezdy, mystická a památná místa, dlouhé sjezdy i odpočinkové silničky, kde naštěstí potkáte jedno auto za den. O kopcovitém rázu svědčí i kóta nejvyššího vrcholu Javorová skála – 723 m n. m. V literatuře a v místním názvosloví se tento kraj také často nazýván také Český Merán. Krajina je zde krásná a přitažlivá za každého ročního období. Naše trasa začíná na náměstí v obci Sedlec-Prčice.

Ještě za ranního rozbřesku jsme dorazili na místo a nedočkavě vyndáváme kola z auta. Montáž je už rutinou, a tak během ní již netrpělivě po očku sleduji ukazatele zelené značky vedoucí přímo z náměstí a parkoviště západním směrem k vesnici Stuchanov po předem naplánované cestě. Jaká asi bude ve skutečnosti? Zanedlouho vyrážíme a pěšinka se line mírným stoupáním úvozy mezi poli, které jsou místy, zejména v létě, zarostlé. Po asi dvou kilometrech míjíme památné místo Ježovaka s malou kapličku a studánkou. Ve Stuchanově přesedláme na žlutou značku a projíždíme upravenou vesničkou, která ledabyle a nenásilně zapadá do zvlněné krajiny, jako by tam byla už od pradávna.

Po dvou kilometrech polní a asfaltové cesty se v Boudách dáme doprava na červenou značku a začneme šplhat k vrcholu a zřícenině Zvěřince. Kořenatá pěšinka pokrytá mechem se schovává do stínu borovic a poměrně svižně stoupá. Konečně malá placka a technická pasáž. Zanedlouho se ocitneme pod rozvalinami starodávného hrádku Zvěřinec. Jméno hrad získal podle horského hřbetu, na kterém byl zbudován. Postaven byl patrně po roce 1362. Prvním majitelem byl Mareš ze Zvěřince. Za Václava ze Zvěřince zde pobýval Mistr Jan Hus a kázal lidu pod lipou v obci Úklid, na viklanu u Žemličkovy Lhoty a v Chlumu u Sedlčan. Zříceninu hradu navštívil roku 1829 Karel Hynek Mácha (jeho rod pocházel ze sousedních Měšetic a Sedlecka), na jeho památku je na skalce umístěna pamětní deska. Místo má tajemný a starodávný nádech, a není divu, že se k němu vztahuje spousta povídaček a pověstí. Vypráví se, že hrad je podkopán a tajné chodby vedou až do Málkovic a některé prý až k hradu Vysoký Chlumec. Při údajném dobytí hradu v 15. století prý majitelé utekli právě chodbami a schovali v nich ohromné množství zlata a šperků. Je to poznat i na okolí, kde je spousta jam a děr po hledačích chodeb a pokladů.

Dále bez šlápnutí roztočíme kola a trochu zahřejeme brzdy sjezdem opět po červené značce až na louku s výhledem do malebného údolí a na vesnici Malé Dvory. Po malé silničce projedeme mezi starými domky zapadlé usedlosti Matějkov. Tam cesta stoupá úvozem ohraničeným kamennými valy se vzrostlými stromy (místy je nutné pro hustý porost jet po pravé straně po louce) a na vrcholu se přidávají z obou stran posekané louky. Stezka musí být příjemná zejména za letních horkých dnů, protože ze starodávně poskládaných balvanů rostou košaté staré lípy, javory a břízy a tvoří tak jednolitý stinný tunel. Je to úchvatné místo nabité lidskou dřinou pocházející z přeměny lesů na pastviny.

Dále jedeme kratším úsekem po opuštěné asfaltové silničce kolem Veletínské myslivny a Veletína. Zanedlouho křižujeme hlavní silnici. Pro milovníky krásných výhledů doporučuji odskočit asi 100 metrů doleva z kopce po této silnici, kde v levotočivé zatáčce je odbočka na louku s úchvatným živým obrazem údolí kolem Sedlece-Prčice. Po kilometru odbočíme po značené cyklostezce doprava nahoru. Na úpatí prudkého stoupání je malá pěšinka vedoucí asi 30 metrů levým směrem ke skalnatému vrcholku s další, ještě výraznější vyhlídkou.

Se zvýšeným tepem po stoupání míjíme nejvyšší kótu vrchu Javorová skála s bohužel nepřístupným vysílačem mobilních operátorů. Lesní cesta se láme a uděluje kolu patřičnou rychlost a za několik okamžiků se vynoříme nad vsí Ounuz. Zde zabočíme doleva po žluté značce, abychom mohli projet prastarou usedlostí se spoustou historických staveb a roubenek. Této části kopců se také říká Cunkovské pohoří. Mezi obcemi Ounuz a Cunkov je jakoby poházeno množství větších i menších balvanů, nad nimiž se v nejvyšším místě (715 m n. m.) tyčí se ohromný balvan Čertovo břemeno. Z místa je možno se opět rozhlédnout do krajiny.

Zajímavou zprávou pro všechny všestranné sportovce je i to, že jsou v tomto regionu v zimních měsících za přispění Společenství obcí Čertovo břemeno strojově udržované běžecké stopy. Lyžařské cesty jsou značeny oranžovými směrovými tabulemi. Pro tyto propojené trasy je pět nástupních míst (Borotín, Libenice, Cunkov, Jistebnice a Veletín). Pod kopcem ve vsi Cunkov je první příležitost vyzkoušet místní pohostinnost a zastavit se v restauraci U Bizona.

Pak znovu do sedel, jako kovbojové, a to doslova. Pojedeme loukami plnými ohrad a krav. Po pár kilometrech nad Jistebnicí se přidávají ještě rybníky. Nejdříve Velká Kaplice, pak Nový rybník a jako poslední Obecní. Od jeho hráze zbývá jen pár okamžiků k průjezdu jistebnickým náměstíčkem, samozřejmě s možností občerstvení. Zde měníme barvu značení na modrou a zahýbáme doleva. Nejdříve jedeme mezi poli po kamenité cestě a pak stále po modré doprava na malou silničku až do vesničky Smrkov. Za ní nás upoutá vyhlídka ze svažující se louky směrem do údolí vedoucího do Borotína – našeho dalšího cíle. Kamenitá cesta se štěrkem vysypanými kolejemi padá dolů. Pozor, je zde několik ostřejších zatáček. Stoupající adrenalin ztlumí až rovinka s nabídkou zastávky v typické venkovské restauraci Na Plevníku v obci Kamenná Lhota. Toto je asi to nejvhodnější místo z celého okruhu, kde si vychutnat ve stínu lípy a kaštanu nějakou chuťovku.

Dále pokračujeme stále po modré až do Borotína. Značka těsně před začátkem zahrad uhýbá doprava a uličkou širokou sotva na řídítka nás vyvede přímo na náměstí. Zde bych doporučil malý doplňkový okruh ke zřícenině hradu s názvem Starý Zámek. Pojedete stále po modré, než dorazíte na hráz rybníka, ve kterém se už zrcadlí monumentální rozvaliny hradu na skalnatém ostrohu. Nechal jej postavit Vítek z Landštejna na počátku 14. století. Obléhali jej i husité, ale dobýt se jim ho nepodařilo. Po mnoha válkách poničený hrad zpustl a zachovalo se z něj několik mohutných zdí, díky nimž má i dodnes monumentální podobu. Po pravé straně pod hrází rybníka je i historický mlýn.

Poté pokračujeme kus po silnici po značené cyklotrase 1059 (kousek společně s červenou značkou). Projedeme kolem Šeborova mlýna. Asfalt se brzo mění na krásnou lesní cestu horského rázu vedoucí až nad malou osadu s rybníkem Nová Střezimíř. Je zde jen pár chalup a přesto sem vede silnička. Je tu také nejnepříjemnější pasáž pro zarputilé bikery, protože následuje dlouhé a táhlé stoupání po asfaltu. Za Střezimiří se vše obrací k lepšímu a uhýbáme doleva na modrou a zelenou. Kola už se mazlí s hlínou na polní cestě. Už poměrně utahanou schránku bikerovu po 45km vyjížďce povznesou krásné výhledy, tentokráte z druhé strany a opět směrem na Sedlec-Prčice.

Nyní už postupně projedeme vesnicemi Červený Újezd, Říkov a posledních šest kilometrů vede po zelené značce lesními cestami do vesnice Kvášov. Pak se připojí žlutá značka a po asfaltu se už můžeme třeba i odpočinkovým tempem dovézt zpět k autům.

TIP NA DRUHÝ DEN

I na druhý den se můžete těšit na spoustu vyhlídek. Pojedeme ze Sedlece-Prčic stejným směrem, ale tentokrát po modré značce. Za vesnicí Nálesí se napojíme na naučnou stezku Petrovicko a dojedeme do Petrovic. Pokračujeme po červené značce až na historické vyvýšené místo Husova kazatelna. Cesta vede loukami a lesíky a je obklopena tu a tam obrovskými oválnými balvany. V Počepicích uhneme doprava po žluté značce, která nás dovede malebnou krajinou až zpět k vrcholu Zvěřinec. Odtud už cestu zpět do Sedlece-Prčice velmi dobře znáte. Délka je zhruba 50 km.