Karty sice také nejsou špatnou kratochvílí, ale tentokráte zůstaneme ve volném čase opět u kol. Stejně jako u populární hazardní hry ale i my dnes zkusíme dosáhnout magického oka – tedy jednadvacítky. Ale netěšte se, ani s věkem přitažlivé slečny to nemá co do činění.
Pohraniční hory Česka i mnohá jiná zákoutí naší vlasti skrývají nepřeberná množství čarokrásných trejlů. Bohužel pro většinu z nás, kteří se živí v potu tváře tím nejtěžším a nejkrajnějším možným způsobem, tedy poctivou prací, jsou takové lokality dost vzdálené, protože na kolo své vezdejší si vyděláváme ve stínu našich „velkoměst“. Ale i u nich se dá najít spousta krásných tratí. Třeba hlavní město Moravy – Brno – skýtá nádherné terény třeba hned na svém okraji, kde jinde ve světe najdete jen slumy.
Dnešní trasu zahajujeme ve složení Sára, Ruda, Pajík a já na parkovišti u přístaviště na Priglu (Prigl = vodní nádrž Brno, pozn. překladatele). Tady lze zaparkovat auto, nebo sem dojet šalinou (tramvaj). Vyrážíme po červené turistické značce po pravém břehu přehrady. Promotáme se mezi místními domorodci, za jejichž houpavým krokem nehledejte přítomnost nedaleké vodní hladiny a lodí brázdících její hladinu, ale spíše desítky stánků s pivem v okolí. Cesta překříží silnici a pak již začínáme stoupat od hladiny přehrady vzhůru, nejdříve po asfaltu, poté zabočíme vlevo mezi chatky a sklon cesty se přiostří.
Okolí Brna
Délka okruhu: 50 km
Charakteristika: povětšinou skutečně terénní jízda s proměnlivým povrchem a množstvím brodů.
Mapa: Cyklo SHOCart č. 144 – Okolí Brna, Moravský Kras a č. 166 – Třebíčsko, 1:75 000, SHOCart č. 51 – Okolí Brna – západ, 1:50 000
Turistické informace: cestou místa z románu V. Mrštíka Pohádka Máje, hrad Veveří (www.hrady.cz), u hráze přehrady zbytky základů tzv. Hitlerovy dálnice (https://cestovani.idnes.cz/…po-stopach-hitlerovy-dalnice).
Servisy a cykloprodejny: cestou žádné, Brno jich má ale velké množství
Kdy vyrazit: trasu lze projet takřka celoročně, pozor na místa v blízkosti metropole, výletníků je na cestách někdy až moc.
Restaurace a kavárny: občerstvovna Šmelcovna, restaurace na náměstí ve Veverské Bítýšce, řada dalších příležitostí na březích přehrady.
Na kopci vidíme vlevo sídliště v Bystrci, odbočíme ale doprava po červené. Ta však vede po polní cestě napříč polem, lepší je jet okrajem lesa vpravo po úzkých stezkách. Nakonec ale stejně nezbývá, než se na červenou opět napojit a sjet po ní krátký sjezd končící v rozmoklé půdě. Tady je vlhko snad celý rok. Z rozcestí s modrou pokračujeme dále po červené do kopce, ovšem už delšího a prudšího. Sípání, které se ozývá, svádíme na vzduchové tlumiče, tedy kromě Pajíka. Má totiž pružinový. Pěšina postupně zmírňuje sklon, takže se zanedlouho pohupujeme po celkem příjemném trejlíku až k Helenčině studánce. V horkém dni jako dnes je to ideální místo na občerstvení či doplnění zásob vody. Stín, pablesky slunce se odráží ve studánce, kolem jen šumí les, zpívají ptáci a řvou děti turistů.
Od studánky vede značka k nedaleké lesní asfaltce, kterou přejedeme a po lesní širší cestě rychle ztrácíme výškové metry ve sjezdu k Podkomorské hájovně. Kus před ní pozor na značení, nám se je daří ztratit, ač to tady znám, a k hájovně přijíždíme z jiné strany. Dále nás vede žlutá značka po rozbité silničce ke křižovatce (pozor na větší provoz) a dál po silnici do Veverských Knínic. Kocháme se výstavním kouskem podnikatelského baroka i s holubníkem jak z Mrazíka a pokračujeme do prudkého kopce, kde nás v protisměru překvapí terénní multikára, která si to sune kopcem dolů bez ohledu na nás i okolí. Ovšem ne dlouho, za chvíli se zasekne, což nás škodolibě pobaví.
Lesní cesta převážně stoupá a opět nabíráme výškové metry, až když se zprava připojí zelená značka, po které pokračujeme dál, sklon se zmírní a po rozbitém asfaltu projíždíme Javůrek. Hned za ním zklamaně hodnotíme, že dříve nádherná polní cesta je nyní zpevněna a pro bajk tím pádem nic moc. Ale o kus dál v lese už to zase je parádní bajking nahoru, dolů po lesních cestách, přitom jen pár metrů od nás vede trasa dálnice Brno – Praha. Následný prudký výjezd nás dovede do Lesní Hluboké, příznačně hluboce lapáme po dechu. „Á, lípa,“ ozve se kamarád pod lyricky vypadajícím nádherným vzrostlým stromem a zasní se s pohledem k nebi. „Můj oblíbený alergen!“
Krajina okolo vypadá jako bikerská idyla, přitom právě vjíždíme do obce Devět Křížů nedaleko stejnojmenného letitého motelu na dálnici. Odbočíme na žlutou značku, dříve zde bylo problematické značení, ale letos už je vše napraveno. Vede nás prudce dolů lesem v úzkém korytě, sjezd zpestřuje bláto a voda. A také popadané stromy. Dole pod kopcem nás čeká první dnešní brod, spíš brůdek. Pokud vám podobné osvěžení nepřijde k duhu, tak ani nejezděte dál, dnes není zdaleka poslední!
Za brodem se stále držíme žluté, mineme romantickou chalupu a po asfaltové cestě vyjedeme do vesničky Borkovec. Hned za ní nás značka vede doprava do polí, před námi se otevírá údolí Bílého Potoka, máme k němu ale ještě pěkný sjezd. Nejdříve po louce a pak technickou prudkou stezkou skrz les. Dole máme dvě možnosti – značka vede vlevo na můstek tvořený dvěma houpajícími se kmeny, přes které se plazí Pajík tak dlouho, že mezitím Sára sjede zkratkou vpravo a čeká nás za dalším brodem s foťákem. Přes tento už jedeme po modré značce, která vede celým údolím Bílého Potoka až do Veverské Bítýšky.
Údolí je nádherné, hluboce zařezané do terénu, napříč jeho dnem se kroutí Bílý Potok a nutí naši cestu znovu a znovu jej překonávat dalšími brody. Zvlášť na jaře či po dlouhých deštích je trasa skutečná mokrá lahůdka. Kdo ale před každým brodem sundává tretry a ponožky a pak přebíhá potok s kolem na ramenou (nedivte se, drsnější bajkeři, třeba na Králi Šumavy takových bývá spousta), ten ať sem nejezdí. Nám počasí přeje, vody je tak akorát a na letošní rok navíc nezvykle krásné slunečné počasí. A tak se s gustem pouštíme do dalších a dalších brodů, když se některý z nás víc namočí, hledáme další, lepší cestu a jen počítáme brody. Vychází nám, že lépe vjet do brodu konstantní rychlostí, než váhat – jak Pajík, tak Sára se rozmýšlí tak dlouho, až si šlápnou. Správnou rychlost průjezdu vodou najdete brzo (a máte k tomu navíc dostatek příležitostí k tréninku), pak stačí jen vybírat cestu. Poslední brod překonává Pajík se Sárou po lávce – potok je zde v hlubokém úvalu. My s Rudou lávku podjedeme, ale není to úplně bez chyby. Cesta se zde odchýlí od vody do levého úbočí údolí a pak prudkým sjezdem po asfaltu sjedeme k výletní občerstvovně Šmelcovna. V létě funguje zahrádka se stánkem, v zimě hospůdka vedle. Nyní tady uvidíte pěší a cyklisty, v zimě pak běžkaře.
Po krátkém občerstvení pokračujeme v putování, z modré kus za Šmelcovnou v lukách odbočíme po cestě vpravo k dalšímu brodu. Držíme se podél vody, a tím pádem si o kus dál dáme ještě jeden opravdu hluboký brod. Jednou se mi zde voda převalila přes řídítka. Je určitě lepší jet po pravé straně brodu.
Za brodem se opět napojíme na modrou značku a už po lepších cestách, víceméně mírně z kopce dojíždíme do Veverské Bítýšky. Restaurace na náměstí nabízí výbornou možnost občerstvení, polévka v chlebu je výtečná!
Od restaurace jedeme současně po žluté a zelené značce. Přejedeme Svratku u posledního přístaviště parníků na přehradě a kus za ní odbočíme doprava. Značky se dělí, my se sápeme po žluté po úbočí prudkého svahu nad přehradou. Pozor! Cestička je sice nádherná, úzká a kroutí se nad hladinou, ale také zrádná. Eroze ji dost narušila a případné nezvládnutí kola může skončit o pár metrů níž v přehradě. S tímto vědomím jedeme za stálého ověřování naší jízdní techniky až k lávce přes přehradu u hradu Veveří, jehož kouzelnou siluetu vidíme na protějším břehu. Přes lávku je to na něj jen kousek a po letech je opět otevřen.
Od lávky nás vede červená značka čím dál kvalitnější cestou, až nakonec jedeme po asfaltu. Přibývá turistů i stánků či hospůdek. Sjezdem se dostaneme na hráz, která určitě stojí za zhlédnutí. V úbočích okolo jsou pozůstatky nedobudované dálnice Varšava – Vídeň. Na parkoviště u přístavu, kde jsme cestu začali, je to jen pár desítek metrů. Konec.
A jak to bylo s tím okem? No, vyhráli jsme – měli jsme přesně jednadvacet. Brodů! Pěkná nadílka.
Brno – Tip na druhý den
Od přehrady lze vyrazit opět po červené, v lese nad sídlištěm Bystrc nezahnout vlevo a pokračovat po cestě do kopce, po cca 1 km se připojí modrá TZ, po ní okolo Ríšovy studánky a dál z kopce k Veveří, po červené Bítýška, zde na zelenou a do kopce nad městečko, po modré přes oboru, za ní vlevo po zelené a pak opět modrá, před Kuřimí vpravo po silnici, po levici lesní cesta vzhůru, tou jet až na žlutou značku, která vede na rozcestí s modrou. Dáme se po ní vpravo a cca po 4 km je neznačená odbočka vpravo dolů do úvalu, sjedeme a hned opět nahoru – trasa je vyježděná od kol. Dále rovně přes pole a silnici na polní cestu. U plotu vpravo, na další křižovatce mírně vlevo a mezi lukami a pak lesem k přehradě. Tady se napojí včerejší červená, po ní vlevo dojedeme zpět k přístavišti. Trasa je dlouhá 45 km, její profil a náročnost pak podobná popisovanému trailu.
Připravil: Daniel Kovářík Foto: Sára Čermáková a autor
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT