Jedovnicko, Blanensko

K naplánování okruhu, který jsem chtěl tento víkend stůj co stůj absolvovat, mě inspiroval noční závod, kterého jsem se s kamarádem letos již podruhé zúčastnil a jehož trať zčásti vedla právě po stejných cestách. A i přes tehdejší tmu, která se dala krájet, mi něčím zaimponoval. Bylo to tedy logické vyústění podívat se sem za denního světla.

Za startovní místo jsme určili kemp v Jedovnicích, kde jsme také ubytováni, kudy vede červená turistická značka a kde se mimo jiné koná i tradiční závěr MTB Velosérie GT Zaskar Challenge.

Téměř doslova po několika šlápnutích vjíždíme na náměstí, kde na chvíli využíváme žlutého značení, jež nás vyvede do polí nad město. Na rozcestníku opět naskakujeme na červenou a přes Vilémovice míříme k jeskynnímu systému a propasti Macocha. Protože na pořadu dne je cyklistika, tak stalaktitům a stalagnátům dáváme vale a napojujeme se na zelenou značku vedoucí lesem k obci Ostrov. Ta na nás dýchne typicky moravskou atmosférou, ale nemůžeme se zbavit dojmu, jako by tu ve zdejší architektuře bylo něco atypického. Oním rušivým elementem je větrný mlýn jako vypadnuvší ze Cervantesova románu. Sice není z ulice celý viditelný, lze však využít proluky mezi ploty a přijet k němu pěšinou z druhé strany, kde se vystavuje v plné kráse. Jako bonus je odtud navíc pěkný výhled na vstupní část jeskyně Balcarka dole v údolí.

Pokračujeme polní cestou (zelená TZ) lemovanou stromořadím a zakončenou prudkým sjezdem, po němž pro změnu následuje lehce technický výjezd lesem a pastvinou přes obec Suchdol a dále do Vavřince. Odtud v doprovodu modrého značení míříme na vrch, jemuž vévodí rozhledna s poněkud nelogickým názvem Podvrší. Kola odkládáme do stojanů a vystupujeme po 168 schodech na vyhlídkovou terasu. Vzhledem k tomu, že jak schodiště, tak i samotnou terasu tvoří jakési síto, přes které je vidět celých třicet metrů dolů, je to pro povahy se sníženou rezistencí vůči výškám chvílemi docela náročné. Výhled odsud na celý Moravský kras ale rozhodně stojí za to.

Dále nás čeká sjezd do obce Obůrka a po silnici do Těchova, kde se duše pravého bikera začne zalívat blahem. Kdo má zájem okusit nirvánu, nechť se v obci napojí na zelenou značku a vydá se směrem na Blansko. Na konci obce je značení hůře čitelné, ale jako záchytný bod slouží vysílač, u něhož se cestička stáčí prudce vpravo a noří se do lesa. Následuje singletrack mezi stromky a keři po úzké pěšině se závěrečným sjezdem do Blanska. Stále se držíme značky a před námi se objevuje další výjimečně zajímavý úsek, který prověří techniku nejednoho milovníka terénu. Nejprve je ale třeba se „vyškrábnout“ do místa zvaného Čertův hrádek. Zde se mi, nevím proč, vybavuje věta z jednoho filmu – „čórtův hrad, tam strašá!“, ale namísto nějakého opevnění tu najdete pouze několik kamenů.

Pak už je před námi vrstevnicová cesta, která se stále zužuje, sotva tak akorát na jedno kolo, vlevo kopec, vpravo sráz. Až na pár opravdu krátkých úseků lze tento zhruba tři a půl kilometru dlouhý úsek projet bez větších potíží, ovšem pozor na okraj pěšiny – není vůbec zpevněný a pád dolů k řece tu hrozí každým metrem. Po napojení na červenou značku mírně stoupáme šotolinovou cestou až k závěrečnému výjezdu k Máchovu památníku (žlutá TZ). I přes okolní vzrostlé stromy zbylo dost prostoru na kochání se výhledem směrem k Adamovu, ovšem na poezii se už času nedostává.

Vítr svištící kolem uší v důsledku svižného sjezdu do Olomoučan přehlušuje hrdliččin hlas. To už také opět sledujeme červenou barvu značení, která nás vede zpočátku po silnici a dále lesní cestou do Rudic. Vcelku nenápadná víska v sobě kromě jiných zajímavostí ukrývá další větrný mlýn. K dokonalosti mu chybí už jen věhlasný rytíř Don Quijote s věrným sluhou Sancho Panzou, bojující s rozvířenými rotory mlecího monstra. Tento mlýn je navíc přístupný veřejnosti, dokonce i s odborným výkladem. K dalším zajímavostem (vedle například nového a opravdu zajímavě architektonicky řešeného kostela) je nutné také přičíst přírodní výtvor zvaný Rudické propadání. Vznikl díky Jedovnickému potoku, který mizí v okolních skalách. Ty jsou zde protkány celkem 12 kilometrů dlouhým jeskynním systémem, veřejnosti bohužel nepřístupným – shlédnout tak lze jen okolní skaliska.

Zde také naposledy měníme barvu turistického značení z červené na zelenou, která nás dovádí naučnou stezkou po rovině až do Jedovnic. Oč více se tento okruh může zdát jako krátký, o to je nabitější zajímavostmi jak z turistického, tak i z bikerského pohledu a rozhodně by měl zaujímat přední pozice v žebříčku oblíbených revírů.

Tip na druhý den

Druhý den můžete opět vyrazit z Jedovnice a vydat se po červené TZ Rakoveckým údolím, dále na Račice k rybníku, podél potoka Rakovec zhruba kilometr, poté přes lávku a po hlavní silnici k odbočce vlevo (závora), do kopce po cyklotrase a dále po žluté TZ k rozcestí U tří javorů, sjezdem po modré TZ do obce Bukovinka až na rozcestí Rakovecké údolí a zpět po červené TZ do Jedovnic. Na vašich computerech bude po dojetí údaj zhruba 35 km.