V sedle: Trek Madone SL7 Gen 8

před 2 dny
Představit kolo, které již nějaký čas vídáte na silnicích nejprestižnějších světových závodů, je na jednu stranu snadné, vždyť se jezdci v jeho sedle perou prakticky denně o nejvyšší pódiová umístění, na druhou stranu složité z pohledu zaškatulkování při konfrontaci s předchozí generací. U nové podoby silničky Trek Madone, již osmé verze této koncepce, se v sobě totiž pojí původní snaha o dokonalé prořezávání vzduchu, ale nově i potřeba minimalizace hmotnosti. Tato myšlenka stojí ostatně i za faktem, že značka Trek neprodloužila „smlouvu“ modelové řadě Émonda, původně zrozené primárně pro vrchařské výzvy.

 

 

V loňském roce to bylo plných jednadvacet let, kdy se Trek vydal na cestu vývoje modelu pojmenovaného podle oblíbeného tréninkového kopce někdejší celebrity pelotonu Lance Armstronga. S postupem času se jeho zaměření a tvarování postupně měnilo. Nejprve se značka snažila jej odlehčovat a vylepšovat tak, aby byl velmi silným společníkem v kopcovitých výzvách, aby se následně soustředil hlavně na souboj s odporem vzduchu. Právě tato snaha z něj vymodelovala raketu, která se s každou další úpravou stále více vzdalovala klasickému střihu rámové „klasiky“.

 

 

 

Současnost je však nakloněna spíše snaze o univerzalitu, ne každý se totiž vyžívá v potřebě mít speciální stroj pro každou příležitost nebo zvolený tréninkový profil. Takové zadání ale nic neubírá z původních vlastností, tedy aerodynamiky. Ač se ani poslední generace nevrací k původní podobě rámového trojúhelníku, osmá „madona“ spolu s hmotnostní úsporou slibuje opětovné vylepšení aerodynamických parametrů. Není to ale jen o vychytávkách samotného rámu. Trek stejně, jak je tomu i u většiny dalších předních výrobců, integruje stále více doplňků do spolehlivě fungujícího celku. U nejvyšších úrovní této řady je výčet hmotnostní úspory celku až neuvěřitelných 320 gramů.

 

 

Zde vzhledem k použití některých dostupnějších konstrukcí, jako klasického představce a řídítek, je dieta celkem logicky menší, přesto se testovaný stroj ve velikosti „L“ dostává na velmi slušnou hmotnost.

 

 

JEDEN MUSÍ Z KOLA VEN

Větší univerzalita jednoho modelu s sebou přináší celkem logicky s postupem času i nadbytečnost jiného, který nedokáže nabídnout konkurenceschopnost ve všech parametrech. Tohoto Černého Petra se dostalo řadě Émonda, jež pro tento rok vyklízí stránky katalogu amerického výrobce. Kromě vlastností při jízdě v rovinatém profilu, kde podklady hovoří ve prospěch Madone o úspoře celých 77 vteřin na vzdálenosti 40 km při konstantním výkonu 200 wattů, je jí totiž vzhledem k hmotnostní redukci nahraditelná i ve své parádní disciplíně, tedy vrchařských schopnostech.

 

 

DETAILY PRO SPOKOJENOST

K ucelenému obrázku doplňme, že spolu s technologickými úpravami nastala malá změna i v nabídce velikostí, konkrétně spojení velikostí 520 a 540 mm a nejvyšší 600 a 620 mm vždy do jediné.

Co vnímáme za neméně důležité, je výrazné navýšení komfortu. Za tím stojí úprava systému IsoFlow ve srovnání s předchozí generací výrazně subtilnějším, což mu na jednu stranu nebrání v původním úkolu pracovat na spolehlivé aerodynamice této partie, ale současně si dokáže poradit s úkolem vylepšení komfortu pro sedací partie jezdce. Ale jsou tu i další prvky jasně demonstrující, o co jim jde. Řídítka RSL Aero mají spolu se zploštělou horní částí specifické ergonomické tvarování, kde nechybí v současnosti takřka povinné vyklonění spodní části oblouků. U pák tak jen těžko naleznete udávanou hodnotu 420 mm prezentovanou ve specifikaci, ale údaj o třicet milimetrů menší.

 

 

Jako další důležitý komponent zde nechybí velmi ambiciózní zapletený set Aeolus s výškou karbonových ráfků 51 mm navíc připravených pro využití bezdušového obutí. To je samozřejmě zvoleno opět z vlastní nabídky značky, respektive sesterského Bontrageru. Logo s „B“ na začátku pak nese i sedlo Aeolus Elite s šířkou 144 mm a v módním kratším střihu (délka 250 mm). Co by to však bylo za pořádky, kdyby celek nedoplňovala spolehlivá a nekompromisně fungující výbava. Tu dodalo Shimano ve své elektronické sadě Ultegra Di2.

 

 

BLÍZKÉ HORIZONTY

Jasným faktem je, že stroj na hranici osmi kilogramů můžete vnímat v kontextu výše prezentovaných úprav jako kompromisní řešení. To ale jen do chvíle, kdy se uvelebíte v jeho sedle. Tehdy se totiž rozehraje písnička, kterou budete toužit poslouchat stále dokola. Velmi vysoká úroveň pohodlí, napadne vás totiž hned, jak se dostanete na nekvalitní povrch. Spojenectví sedla, bezdušového obutí, a hlavně rámové úpravy IsoFlow vás nenechá ani na chvíli zapochybovat, že vaše tělo bude po celou dobu jízdy doslova jako v bavlnce. Současně ale doplňme, že tento jev se nijak negativně neodrazil na dokonalé stabilitě sedacích partií při silové jízdě v sedle. Žádné pohupování jako u podhuštěného tlumiče fullu, ale naprosto jistá opora bez náznaku nestability. Tady musíme pochválit také tvarování sedla, které dokonale kopírovalo zakřivení sedacích partií.

 

 

Stejnou spokojenost si ostatně vysloužil i úchop, lehké zakřivení horní plochy řídítek dozadu překvapilo příjemným držením bez potřeby nepřirozeného kroucení zápěstí.

 

 

Faktem ale je, že tento vjem byl dán subjektivním pocitem testera, jiný uživatel může vyřknout profilu oblouků zcela jiné hodnocení. Menší prostor mezi pákami se zde odrazil na pocitově zabalené tempařské pozici přímo vybízející k řádnému opření do pedálů. Snaha o zrychlení navíc byla pokaždé vyslyšena k naší plné spokojenosti.

 

 

Stroj letěl krajinou jako vystřelený šíp a prakticky jako přes kopírák se dalo popsat jeho chování i ve stoupáních. Ani tam totiž lehce ostřejší úhel hlavové partie ve spojení s rozvorem pod jeden metr nenabídl prostor pro pocity flexe. Zcela ukázková ovladatelnost, odezva na povely rukou, ale i nohou dokázaly proměnit jindy lopotné zdolávání stoupání v zapamatování hodný zážitek.

 

 

Ve chvíli, kdy jsme se přehoupli přes hranu horizontu, stroj okamžitě ztuhl. Klikatá silnice před námi, ruce padly do pák nebo spodního úchopu a stroj se vydal na raketový let k další výzvě. Stejně jako Madoně slušelo lehké ovládání při jízdě proti vrstevnicím, dokázala nabídnout zcela předpisovou stabilitu držení směru ve chvíli, kdy jsme si ji na nekonečných větrných rovinách přáli.

 

 

Naši spokojenost si vysloužil i zapletený set na rovinách tak skvěle odvalující, že jsme se několikrát přistihli při myšlence, zdali v něm není ukrytý elektromotor.

Ten byl ve skutečnosti jen v ovladačích řazení, kde se opět potvrdila pověstná spolehlivost, jemnost a přesnost Shimana. Ve vzpomínce zůstalo jen lehké postesknutí nad kompaktní volbou převodníků, které mohou ambiciózním jezdcům lehce otupit ostří této zbraně pro souboj na závodních tratích, i když pro většinu ostatních to bude výbava doslova z říše snů. A to nemáme na mysli pouze efektivitu práce řazení, ale i naprostou jistotu a předvídatelnost funkce brzdného systému využívající u tohoto modelu stejnou velikost rotorů 160 mm.

Připravil: Eda Pinkava

Foto: Jaroslav Svoboda


TECHBOX

  • materiál rámu OCLV Carbon 500 Series
  • vidlice Madone Gen 8 Full Carbon, kónický sloupek 1 1/8–1,5“
  • zapletená kola Bontrager Aeolus Pro 51, pláště Bontrager R3 Hard Case, 28 mm, hmotnost kol 1315/1810 g (P/Z, včetně kotoučů 160/160 P/Z, plášťů, tmelu a kazety)
  • sada Shimano Ultegra Di2 (12 rychlostí, kazeta 11–34 zubů)
  • kliky Shimano Ultegra (převodníky 50/34 zubů)
  • doplňky představec Trek RCS Pro (100 mm), řídítka Bontrager RSL Aero (420 mm), sedlovka Madone (aero), sedlo Bontrager Aeolus Elite (ližiny CrMo)
  • velikosti 470, 500, 520/540, 560, 580, 600/620 mm
  • hmotnost 8,12 kg (velikost 580 mm, bez pedálů)
  • cena 170 990 Kč

web výrobce

 

další modely řady Madone SL

  • Madone SL 5 Gen 8 91 990 Kč
  • Madone SL 6 Gen 8 131 490 Kč
  • Madone SL 6 AXS Gen 8 144 490 Kč
  • Rámový set SL Gen 8 78 990 Kč

podrobnosti zde


 

 


FOTOGALERIE

 

 


 

 

oblast dotazu

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře

Menu