TEST! Stevens Vapor 2x11

Rychlejší. Samozřejmě. Píše Stevens u modelu Vapor. Něco, co neporovnáme, protože původní verzi Vaporu nemáme zrovna po ruce. Jinak je německý výrobce v technickém popisu rámu skoupý. Kromě toho, že vylepšil špičková hliníková kola pro více rychlosti, že celokarbonovou vidlici s kónickým krkem lze vybavit blatníkem a základní montážní body nechybí ani rámu, že spolehnout se lze na montáž třmenů na rozhraní Flat mount a nechybí pevné osy, se toho moc nedozvíme. Ale ono to vlastně stačí.

Doplnit můžeme to, co prozradí oči. Tři hlavní uzly trubek mají začištěné svary, takže na první dobrou klidně o Vaporu prohlásíte, že jeho rám je karbonový. Až silné housenky u středového pouzdra, u patek a u můstku v sedlových vzpěrách prozradí, že jde o kov. Trubky jsou jednoduše tvarovány, zaujme malá ploška na trubce horní, a hlavně jako by trochu nepatřičný kus levé řetězové vzpěry, na němž je uchycen třmen brzdy. Tohle není úplně hezký detail.

Bovdeny a hadičky vedou vnitřkem hlavního rámového trojúhelníku (a vidlice), po řetězových vzpěrách ale běží pěkně postaru, vně a v návarkách s fixací hadičky a bovdenu plastovou svorkou. Bez ohledu na určení kola jsou k dispozici úchyty pro dva košíky na láhev, což je od výrobce příjemné.

Už v úvodu zaznělo, že tenhle Stevens je cyklokroska. Nehraje si na přesah, na nic jiného, ani jeho výrobce nic takového neslibuje. V základu tak jsou poplatně určení nazuty pláště Schwalbe G-One široké pouhých 33 mm a okolo nich zůstává v rámu i vidlici bohatý prostor. Evidentně není proč se obávat sloty, tohle neucpe ani lepivé bláto ve větším než malém množství. Prostor současně nahrává myšlence použít širší obutí. Zkusili jsme kolo obejít s metrem a směle se podle nás můžete vypravit k 35–36 mm, ale dál už ne. G-One je lety osvědčený vzorek, a i v úzké šíři se předvedl skvěle. Dobře se čistí, záběr i brzdné vlastnosti jsou výborné. A parádně drží v zatáčkách. Když jsme si zvykli na úzké pláště (zbavit se obavy, že je „prostřelíte“, chvíli trvá), přitlačili jsme na rychlosti – a v tomhle směru opora nechyběla ani na mokré trávě, ani v bahně. Užší vzorek se i v náklonu zakusuje s chutí. A lehce odvaluje kdekoli.

Perfektní na Vaporu je, že po vybalení z krabice (měli jsme k dispozici nové kolo) a seřízení stačí snížit úchop, přesunout podložky nad představec, a pak si troufnu říct, že vám kolo perfektně sedne. Jako okamžitě sedlo nám. Stejně jako u stavby rámu chybí jakýkoliv výstřelek i u geometrie a střihu. Posed je univerzální a vy ze své pozice můžete snadno krájet zatáčky i dupat do pedálů s plným nasazením. Délka představce i šířka řídítek jsou s ohledem na velikost rámu zvoleny optimálně, jezdec tak cítí podporu v jakékoliv situaci. Vapor nás hodně bavil. Tohle kolo má jiskru. Je to takový uzavřený kruh. Někde na něm je jako pomyslný začátek velmi dobrý odpich. Ano, sice jde o stroj relativně dostupný, s hliníkovým rámem, ale jeho hmotnost je příznivá a rámový základ je dostatečně tuhý na to, aby zrychlování mělo drajv a vy jste se při záběrech nedočkali měkkosti, ztráty vynaloženého úsilí. To ani náhodou. Zapletená kola sice váží téměř dvě kila v páru (bez obutí a vší další výbavy), ale výplety drží, jsou tuhé. Po záběru do pedálů se tedy dostaví příjemná odezva, kolo dobře jede vpřed. Jeho chuť se nezmění ani ve výjezdech. A vy se tím bavíte a silou nešetříte.

Je-li terén technicky náročnější, jiskra k jiskře sedne. Vapor se nechá precizně vést stopou, tohle je jeho parádní disciplína. Ať už jedete vestoje nebo vsedě, zareaguje snad už na myšlenku a ihned změní směr. Takže vy vší silou dupete do pedálů ve výjezdu, Stevens letí vpřed a vy si ho velmi snadno kormidlujete. Nejlepší to bylo kdesi u Horoměřic v kamenitém výjezdu, kde jsme kličkovali mezi kameny co 20 cm a uháněli hravě vzhůru. V dlouhých rychlých zatáčkách je chování klidné, v jakémkoliv okamžiku ale lehko změníte směr, těmi utaženými se Vapor prosmýkne jak lasička. A vy se po tom lehkém zpomalení zas opřete do pedálů a zas je tu ta druhá jiskra – a kruh zábavy se uzavírá. Opravdu vynikající naladění. Stevens Vapor je rarášek, který vás ale nenechá na holičkách ani ve větší rychlosti. Netěká stopou, jen i tady citlivě reaguje na impulz od řídítek. Hodně tedy záleží na jezdci – co do kola dá, to od něj dostane. Po všech směrech.

Je něco, co od německého stroje rozhodně nečekejte. Pohodlí. Rám je nejen tuhý, ale taky tvrdý, a není nic, co by to výrazněji zamaskovalo. Úzké pláště malého objemu, úzké sportovní sedlo, u něhož máte obavu, že celé zmizí mezi vašimi půlkami, hliníková sedlovka… Na horším povrchu tak jsou stále masírovány ruce i pozadí, jízda vestoje pak změní jen to, že místo zadku jsou víc naklepávané nohy. Vždy citelně. Při intenzivnější jízdě po nerovném povrchu vestoje snáze odskakuje zadní kolo od povrchu. Předek je pocitově tvrdší, rázy výraznější. Proto je nutné najít optimální tlak v pláštích, ale ani tím nezamaskujete vše. S úzkým rozměrem je navíc potřeba být u tlaku obezřetnější – na cyklokrosové trati, kterou máte důkladně nastudovanou a víte o každém kamínku, si můžete dovolit více.

Pro neznámý terén je nutné vyvážit pohodlí s odolností. Mechanické řazení Shimano GRX 810 fungovalo na výbornou, hladce, lehce a přesně, vzhledem k neděleným bovdenům by to tak mohlo vydržet dlouho. Úchop pák je jistý, jejich tělo nabízí dostatek prostoru a jsou dobře tvarované. Stejně tak k výkonu brzd jsme neměli připomínky. Jen si dovolíme jednu subjektivní – kdyby výrobce jen o malinko méně šetřil a zvolil kotouče na hliníkových unašečích, moc by to prospělo designu. Funkčně ale je vše v pořádku. Celkově Stevens velmi příjemně překvapil. A pojetí? Inu, pokud se rozhodnete pro cyklokrosový speciál, měli byste jasně vědět, co a proč děláte. Vapor je výtečný, ale úzké pláště jsou jasné specifikum a limit.

Připravil Rudolf Hronza

Foto Michal Červený