Bez dlouhých řečí rovnou k testu žhavé gravelové novinky SRAM RED XPLR AXS 1×13.
Zcela netradičně a zcela výjimečně použijeme jako upoutávku na nové vydání časopisu Velo (konkrétně Velo 6/24), které je právě v prodeji, jeden z podle nás nejzajímavějších testů, co uvnitř najdete. Bude to právě a jen zhodnocení nové gravelové sady, zkušenost s ní – bez podrobného technického úvodu o jejích přednostech, kompatibilitě a dalších záležitostech, které najdete v časopisu. A tamtéž k tomuto testu přidáváme i test také celkem čerstvé novinky, tentokrát z produkce konkurenčního Shimana – sadu GRX RX825 Di2, elektroniku pracující s 2×12 (případně i 1×12) převody. Nechybí ani přímé porovnání s první generací GRX Di2. Navíc si můžete ve Velu přečíst i testy gravelových lahůdek – novinky Trek Checkmate, dále nejlepšího provedení Canyonu Grail (obě kola jsou vybavena právě třináctkovým Sramem) či lákavého MMR X-Tour.
Na úvod ještě doplním, že poprvé jste u nás na webu mohli o novince Sramu číst zde.
První pocit z jízdy s novým Sramem nebyl bůhvíjaký. Řetěz škemral při řazení na lehčí, ale i na těžší pastorek. Rozčarování? Nikoliv. Nové kolo vyndané z krabice a obratem chtivě osedlané bylo potřeba doladit.
Shimano GRX 1×12 Di2 jsem měl možnost testovat jako první, Sram až poté. Obě sady se pak na nějaký čas sešly v redakci. Zatímco u Shimana jsem měl možnost fyzického porovnání s předchozí, vůbec první generací GRX Di2, zde si dovolím místy porovnávat oba současné nejsilnější hráče trhu s komponenty.
V ergonomii Sram na Shimano v jednom ohledu trochu ztrácí a v jednom má trochu navrch. Brzdová páka Redu je lehce prohnutá dopředu do oblouku. Při úchopu za páky sedí prsty na jeho vrcholu. Shimano páku pod hlavicí lomí blíže k řídítkům, prsty není třeba nijak natahovat, navíc do ní skvěle zapadnou. Ergonomicky je to příjemnější. Na druhou stranu japonská páka klade o něco větší odpor při stisku. Zmáčknutí Sramu jde opravdu hodně lehce, snadno, přitom tu není patrná nějaká houbovitost, gumovost chodu. Ten je lehký, takřka bez odporu, ale stále jasný, ostrý – zřetelně víte, kdy brzda ještě nezabírá a kdy destičky dosednou na kotouč.
Má to jeden vedlejší efekt. První dva tři milimetry se páka pohybuje úplně naprázdno. Naštěstí to ničemu nevadí, ani při jízdě po rozbitém povrchu nepřináší tahle počáteční vůle žádné klepání, cvakání, nic takového.
Podruhé ergonomičnost. U pák Shimano jsem uvítal fakt, že tvar jejich těla počítá s vykloněním spodních konců řídítek, tedy i se současným vykloněním páky. Vnější hrana těla páky Sramu je zřetelně oblá, takže i když páka není ve svislé pozici, ale je i více vykloněná, nebere to úchopu komfort. Tohle je u Sramu o něco příjemnější než u Shimana.
Ještě jednou k úchopu. Hlavice páky Shimana se v nejvyšším místě sklání lehce k jezdci a je robustnější, Sram je v dlani drobnější a otevřenější. Do těla páky Shimana ruka perfektně zapadne, u Sramu má větší volnost. V obou případech jde o specifika, netroufnu si říci, co je lepší. Anebo ano, mně osobně více vyhovuje tvar Shimana – jsem zvyklý držet se hlavně za páky, i ve sjezdech, proto větší oporu vítám. Kdokoliv jiný to ale může vnímat jinak. Jako objektivní snad lze brát postřeh, že když na rovině v rychlém tempu jízdy chcete nad řídítka více „zalehnout“, páky Shimano můžete dobře chytit právě za jejich masivnější hlavici. Jsou „úchopově pestřejší“. Ale možná je i tohle velmi subjektivní.
Shimano nadále počítá s dvěma převodníky, dalo by se říci, že na ně i sází – novou sadu prezentuje právě s nimi. Sram věří jednomu převodníku a pastorku na kazetě navíc. Z toho plyne logický rozdíl v řazení na pákách. U Shimana na každé najdete dvě hlavní tlačítka a jedno doplňkové, u Sramu jen jedno hlavní a jedno doplňkové. Jakkoliv u japonské páky není problém najít to pravé, u Sramu je to jednodušší už jen nižším počtem hlavních tlačítek a jejich větším rozměrem.
Brzdy jsou zcela bezproblémové u obou výrobců. Mají citlivý nástup síly, ta se stiskem plynule narůstá až do naprosto dostatečného maxima. Žádné kousání, přílišný výkon či skokový nárůst dávkování. Zatímco Shimano si udrželo svůj vysoký standard, u Sramu jsem měl pocit, že proti předchozí generaci výkon narostl.
Hodnocení řazení je jednoduché. Jeho průběh je vynikající. Dokonce i v tahu jsou změny převodů extra rychlé, hladké, žádné marné přemlouvání řetězu. Impulz a okamžitá změna, nahoru i dolů, vždy nekompromisně. Paráda.
Cena nové přehazovačky je závratná, nicméně potěší nejen slova o odolnosti, ale i o vyměnitelnosti jednotlivých dílů.
SRAM RED XPLR AXS 1×13
hmotnosti/doporučené ceny
-
páky/třmeny 692 g (pár)/39 260 Kč
-
přehazovačka 375 g/20 410 Kč
-
řetěz 236 g/2600 Kč
-
kazeta 288 g/17 000 Kč
-
kliky 427 g/18 980 Kč
-
kliky s wattmeterem 516 g/32 100 Kč
-
baterie 24 g/1640 Kč
Třináctý pastorek, který přibyl proti předchozí kazetě XPLR, má 12 zubů. Tím se stalo plynulejším řazení ve spodní části kazety, ve vyšší rychlosti jízdy. Až do 21 zubů, tedy do osmého pastorku, je to luxus jak na silničním kole – jemné přechody mezi převody, co vám neurvou nohy náhlým ztěžknutím anebo je neroztočí do větrníku, když je sousední pastorek lehčí až moc. Pak přijde trio 24-28-32, kde skoky pořád nejsou nijak dramatické. Až poslední dva pastorky s 38 a 46 zuby mají větší odstup, jenže to ničemu nevadí. Jsou to už spíš vyprošťováky v nouzi, v prudkých stoupáních. Tohle zpřevodování bylo návykové. Pastorky jsou seřazeny následovně: 10, 11, 12, 13, 15, 17, 19, 21, 24, 28, 32, 38 a 46 zubů.
Díky specifickému a již lety ověřenému tvarování zubů řetěz nekompromisně drží i v těžkých, spíš už bikových podmínkách. Je tomu tak i díky práci přehazovačky, jejíž vodítko kladek nedovolí řetězu rozkmitat se.
Pohádka se smutným koncem?
Jak se to vezme. Nový gravelový Red jako celá sada je dle dostupných informací o zhruba 200 g lehčí než jeho předchůdce. Funguje skvěle. Ale ty ceny! Měl jsem pocit, že existují nějaké hranice. Nechci je pojmenovávat přímo rozumné, protože to je relativní. Každopádně Sram překročil ty moje osobní – oficiálně téměř 20 000 Kč za kazetu (spotřební díl!), dalších dvacet za přehazovačku, skoro 40 000 Kč za páky s třmeny! A tak dále. Tohle rozhodně nebude sada pro každého.
Ale je to špatně? Nemyslím si. Je to sada z více pohledů výjimečná. Rozšířila nabídku trhu. Kdo ji shledá zbytečnou, ten ji prostě nechá žít a sáhne jinam. Třeba jako já. Ano, novinka funguje výtečně. Ale že bych si z toho sedl na zadek tak, že bych pro ni hned běžel, to ne. Ani příští rok. Stávající dvanáctirychlostní sady pracují taky skvěle a ten jeden „závodní“ pastorek navíc pro mě prostě není to, co by v mých očích opodstatnilo ten šílený cenový skok.
Je tu ale jedna důležitá informace na závěr. Celý systém je kompatibilní se staršími komponenty AXS jakékoliv úrovně. Nutně tedy nepotřebujete celou novou sadu, třeba kliky, řetěz, anebo dokonce páky. Jen se tím ale můžete připravit o výhody nových dílů. Páky?! Ano, dle Sramu je pákám jedno, kolikrát stisknete tlačítko. K třináctkové kazetě ale vždy musí být i nová přehazovačka a naopak; tyhle dva díly se bez sebe neobejdou. I tak je tahle kompatibilita vlastně trochu neskutečná.
Rudolf Hronza
Foto: Jaroslav Svoboda
FOTOGALERIE
Přidat komentář