Na modelu Terra španělské Orbey se od loňska, kdy jsme ho měli v testu, pro tuto sezonu nic nezměnilo. Respektive stejné zůstalo to zásadní, tedy rám a jeho geometrie. Zkušenost s Terrou jsme ale dosud měli jen tu jedinou a chtěli jsme si ji doplnit, a to s jiným, lepším osazením. Proto vítejte u testu modelu M31E Team. A nenechte se zmást tím éčkem v názvu. Terra jede na vlastní pohon. Tedy přesněji na ten váš.
TEST Orbea Terra M31E Team 1X
Rám Terry nejlépe vystihne slovo moderní. Jenže co je dnes vlastně moderní? Jednoduché tvary, nebo ty více technicistní? Orbea Terra je někde mezi těmito dvěma proudy. S bujarostí tvarů to nepřehání, na druhou stranu je jasně patrné, že si s trubkami profilově dosyta vyhrála.
Charakteristické pro Terru jsou tři body, tři uzly. Zaprvé zlom horní trubky u sedlové, kterou obtéká a rozdvojená plynule pokračuje do sedlových vzpěr (ty mají ne zrovna často vídaný trojúhelníkový profil s vrcholem orientovaným dolů). Zadruhé robustní středové pouzdro protažené směrem nahoru, na jehož vrcholu malá krytka připomíná dobíjecí otvor elektrokol. Jde ale jen o „dvířka“ ke kabeláži. A zatřetí hlavová trubka, protažená vzad a s „ostře řezanými rysy“, co pokračují i do napojených trubek.
Přidejme vlastně ještě začtvrté – dvířka do spodní rámové trubky zpřístupňující její vnitřní prostor pro převoz potřebností a nezbytností. Otevírají se velmi snadno díky malé páčce, nesou montážní body pro košík na lahev.
Testovaná Orbea spoléhá na jeden převodník, ale rámu stále nechybí i možnost použít přesmykač. Dvě lahve v rámu jsou u gravelu standard, příliš dalších montážních bodů nečekejte. Orbea cílí jinam než na dobrodružné výpravy pod tíhou brašen.
Trochu nešťastné je provedení integrovaného zámku sedlovky. Zatímco běžnou objímku lehce povolíte a sedlovka zajíždí či vyjíždí do rámu jak po másle, tady povolíte šroub a víceméně nic se nestane – musíte si pomoci rankou do sedla, systém se většinou „kousne“.
Taky prvotní volba výšky řídítek je trochu obtížnější. U většiny systémů přesunujete podložky z pod představce nad něj, jezdíte, hledáte ideál, pak říznete krk. Velké podložky na Orbee ale tohle neumožňují, musíte si dočasně pomoci klasickými, improvizovat. Ale pak výšku úchopu vyřešíte a tuhle drobnost zapomenete. Jde jen o první nastavení.
Designová čistota celku je podtržena bezdrátovým řazením Sramu AXS a vnitřním vedením hadiček brzd, které na řídítkách takřka nezahlédnete – jen krátké kousky vystupující z pod omotávky na jedné straně a mizící do plastového tunýlku na spodku představce na straně druhé. Vnitřní vedení je zpracováno výborně, při otáčení řídítky nepoznáte větší odpor a při jízdě nikde nic nerachotí.
Mluvíme-li o řazení, rovnou tu trochu předběhnu část s testem – funguje bezchybně. Už jsme o něm psali mnohokrát, tímto bych tedy jeho kapitolu považoval za uzavřenou.
Nestandardně působí vidlice s předsunutým můstkem, pohled do tabulky ale ukáže, že na nás v sedle nečeká nějaké vybočení z osvědčených geometrických postupů. Geometrie mě moc bavila. Moc moc. S rychlostí totiž roste zábava. Důraz na kvalitní a jisté vedení směru je patrný, takže ve sjezdech jsem si užíval – ať už byly hladké nebo drncaly, až mi málem vyrazily řídítka z ruky. Tohle je moc fajn, silná stránka Orbey. Při pomalém zatáčení přitom neutrpěla, není líná, stejně tak ani v hodně pomalé rychlosti neztrácí balanc ve stopě.
Posed je situovaný dobře, s drobným doplněním. Platí to tehdy, je-li sedlo ližinami uchycené v zámku sedlovky řekněme od střední pozice dopředu. Když ho posunete více vzad, začnete šlapat dost před sebe, už ne tolik efektivně. Ano, tohle platí víceméně obecně, zde mi to tentokrát přišlo výraznější možná dík delším ližinám.
Schválně to takhle rozepisuji, protože posed na téhle Orbee je v daném nastavení s představcem dlouhým 90 mm kratší. A to mám delší nohy a kratší trup, jiný jezdec si toho všimne ještě spíš. Pokud to na vás bude příliš, jako cestu k úpravě tedy doporučuji spíš výměnu představce než sunout sedlo vzad. Za mne bych ale neměnil. Ovladatelnost Terry je i díky tomu výtečná a rychlosti při úprku vpřed se nebrání.
Tuhost rámu byla výborná, tady je jasně cítit, že nic neuhýbá. Platí to pro silové akcelerace stejně jako pro řízení. Zapletená kola s 35mm hliníkovými ráfky svistu příliš nebrání, a tak byla každá jízda radost. Lehce udržitelné tempo, příjemné zrychlování. Je ale jasné, že kdybyste si rám doplnili lehkým karbonovým setem, bude to ještě jiný tanec. Výrobce to – a nejen to – za příplatek umožňuje v aplikaci MyO, více o ní v samostatném boxu.
Pláště Vittoria Terreno Dry jsou dobrý počin, jen v prudkém sjezdu na prašanu prostě jedete pomaleji, než byste museli – ten sjezd neznáte, nevíte, co přijde, a brzdný výkon je na takovém podkladu (a stejně tak na mokru) pro intenzivní zakotvení nedostatečný. Jinak ale jejich objem pracuje pro pohodlí a vpřed uhánějí parádně.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Pohodlí? Řekněme střední. Nechci si hrát na znalce, co řekne, že kdyby u vzpěr zadní stavby nebyl použit profil trojúhelníku s dolů orientovaným vrcholem, ale pouze plochá trubka, co by fungovala jako planžeta, bylo by to lepší. Neznám přesnou příčinu, ale Terra je z pohledu přenosu vibrací a rázů spíš průměr. Hodně práce zůstává právě na pláštích a taky na karbonové sedlovce.
Řídítka jsem poznal jako „jednopoziční“. Jejich horní okraj je plochý, ne přehnaně, není to dlouhá ploutev, ale komfortní zploštění. Jeho hrany tak nejsou moc ostré, netlačí do prstů, svět je krásný. Tohle ale platí tehdy, pokud máte spodní stranu řídítek vodorovně se zemí. Jenže pak jsou nízko páky. Pootočíte řídítka tak, jak se to dělá, konci lehce k zemi, páky jsou výš, paráda. Ale pootočí se i zploštění, takže při horním úchopu trochu lámu zápěstí. V tu chvíli je pohoda a ergonomie z nemalé části pryč. Tady ale rozhoduje individuální návyk.
Pochválit musím asymetrii řetězových vzpěr, kdy pravá je snížená, kontakt se řetězem minimalizovaný. Navíc tu nechybí měkká pryžová ochrana. Stejně tak výrobce chrání i spodní trubku.
Jedna malá osobní vsuvka k malému detailu – plastové krytce v rámu nad středovým pouzdrem. Tohle působí… tak nějak levně. Kdykoliv jsem se tam dolů pod sebe za jízdy podíval, ohrnul jsem nos. Jednak tohle není elektrokolo, tak nač tyhle zdířky, jednak se mi to prostě fakt nelíbí. Konec ryze osobní vsuvky.
S Terrou to bylo jak s dívkou. Když se nepovede první rande, po dalším netoužíte. Nepíšete, nevoláte, nedá-li se jinak, změníte si číslo a tak. Jenže když se povede, jako by vás někdo zbavil smyslů. Chcete další, znovu a hned a déle a intenzivněji. Jestli přemýšlíte o gravelu, Terra je jedním z těch kol, po jejichž vyzkoušení s velkou pravděpodobností nebudete chtít jinak. Potvrzeno při druhém rande.
Připravil: Rudolf Hronza
Foto: Jaroslav Svoboda
TECHBOX
- rám karbon Orbea Terra OMR, monokok, pevná osa 12×142 mm
- vidlice karbon, Orbea Terra ICR, pevná osa 12×100 mm
- řazení/přehazovačka Sram Rival eTap AXS, 1×12
- kazeta Sram XG-1251 XPLR (10–44 zubů)
- kliky Sram Rival 1 Dub Wide (převodník 40 zubů)
- brzdy Sram Rival eTap AXS (kotouče 160 mm)
- zapletená kola Oquo Road Control RC25 Pro, vnitřní šířka ráfku 25 mm
- pláště Vittoria Terreno Dry CX-Gravel G2.0, 38 mm
- sedlovka OC Performance XP10 Carbon, průměr 27,2 mm
- sedlo Prologo Akero AGX STN
- řídítka OC Gravel GR31, šířka 420 mm
- představec OC Road Performance RP21, 90 mm
- hmotnost 8,95 kg (vel. L, bez pedálů)
- hmotnost kol (P/Z) 1480/2060 g (včetně plášťů, duší, kazety, kotoučů, bez pevných os)
- hmotnost pláště/duše 510/190 g (1 ks)
- cena 97 990 Kč
ZAPLETENÁ KOLA
Pokud neznáte značku Oquo, vězte, že jde o dceřinku Orbey, kdy výroba se nachází jen nedaleko od její továrny. Pro testovanou Terru padla volba na model s 35 mm vysokými hliníkovými ráfky s vnitřní šíří 25 mm a technologií mini-hook, tedy menším rozměrem patky.
VLASTNÍ KOMPONENTY
Nejen zapletená kola, ale i řadu dalších komponentů si Orbea dodává sama – patří sem sedlovky (v tomto případě karbonová), představce či řídítka, v našem případě určená přímo pro gravely.
RÁM
Nechybí mu nic z toho, co lze označit za současné trendy – pevné osy, integrovaný zámek sedlové trubky, dokonce ani přepravní prostor ve spodní trubce. Přístupný je malými oddělitelnými dvířky, pro jejich uvolnění/fixování slouží malá páčka. Terra M skýtá úchyty pro tři košíky na lahve, rozsáhlý výčet dalších montážních bodů ale nečekejte. Od toho je tu hliníkový expediční model s písmenem H v názvu. Karbonový rám Terry je vyráběn technologií monocoque a jak on, tak vidlice si poradí s až 50 mm širokými plášti.
MyO – MOJE ORBEA
Zajímavý je program MyO, který vám umožní vystoupit z řady sériové produkce – můžete si vybrat barevné schéma rámu (pozor, tato služba je bez příplatku) a stejně tak doladit skladbu komponentů. Když si na webových stránkách orbea.com vybíráte nové kolo, stačí zvolit službu Personalize. A pak už jdete následujícími kroky: velikost rámu, matné nebo lesklé provedení laku, hlavní barva rámu, barva korunky vidlice, barva zbytku vidlice, barva detailu rámu (malá plocha na horní trubce za představcem a také „skvrny“ na vidlici), barva obou log výrobce i modelu (každá může být jiná).
A pak přijdou na řadu komponenty, zde už s příplatkem, pokud zamíříte k lepším, tedy zejména karbonovým: pláště, zapletená kola, řídítka, sedlovka, sedlo, volit lze délku klik a představce, šířku řídítek, ale taky si můžete kolo podepsat. Přezdívkou, svým jménem, je to na vás. A pak vznikne třeba něco takového, co jsme cvičně navolili my.
FOTOGALERIE
-
- –
-
- –
-
- –
-
- –
-
- –
-
- –
-
- –
-
- –
-
- –
-
- –
-
- –
-
- –
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT