Karbon versus hliník

V otázce jednoho čtenáře (Karbon versus hliník) píšete, ze karbon je snaze poškoditelný. To ale nemusí byt pravda, neboť tloušťka stěn trubek karbonového a hliníkového rámu je v minimu málo rozdílná, ale pevnost karbonového kompozitu je přibližně 3,5× větší než u hliníkové slitiny. Pouze v případě velmi ostrého předmětu by mohlo dojit k narušení vláken, ale pokud zkusíte obrábět karbonový nebo kevlarový kompozit zjistíte, ze musíte použít velmi ostré nástroje, které se navíc velmi rychle otupují. Na rozdíl od hliníkových slitin používaných na rámy, které se obrábějí velmi dobře, pokud se nejedna o měkkou slitinu, jako například u rámů MXM.

Píšete správně, že pevnost karbonového kompozitu je větší než u hliníkové slitiny (kolikanásobně, to už záleží dle konkrétních materiálů a jejich zpracování, síle stěny atd., nelze zobecňovat). Neměli bychom ale plést v jeden dva různé pojmy – na jedné straně pevnost, na druhé odolnost vůči poškození. Zde karbon, není-li dále upraven (skelná vlákna či kevlar apod. v poslední ochranné vrstvě), s hliníkem prohrává. Dojde-li k nárazu větší razance na ostrou překážku, hliníková trubka se s největší pravděpodobností pouze prohne, takový rám lze dále používat, pokud nedošlo k narušení geometrie, u karbonové dojde k narušení struktury materiálu, což je pro trubku a potažmo rám konec. Nejedná se přitom pouze o velmi ostrý předmět, jak píšete, hrozbou může být i kámen oblejších tvarů, na nějž rám dopadne s větší razancí, hrana řídítek… Jak jsem řekl, nelze plést dohromady pevnost s odolností vůči nárazu.