1. Pokud montujeme nový plášť na již používaný ráfek, demontujeme ventilek, vyčistíme styčné plochy mezi ním a ráfkem, zpětně jej namontujeme a pevně dotáhneme.
2. Při nasazování pláště na ráfek postupujeme standardním způsobem (pozor na směr rotace). Pokud je zapotřebí použití montážních pák, dbejte zvýšené pozornosti, aby nedošlo k poškození patky či ráfku (kovovým se raději vyhněte).
Tip: pokud jsme nuceni v případě defektu vložit do pláště na dojetí duši, musíme také demontovat ventilek. Zde ale může vli- vem nečistot a oxidace nastat problém při snaze o jeho povolení. Kleště v podsedlové brašničce asi nikdo nevozí, ale obyčejný dřevěný kolíček tolik místa nezabere.
3. Obě patky pláště namažeme mýdlovou vodou husté konzistence, usnadní se tak jejich finální „zaskočení“ do ráfku a v neposlední řadě také dojde k dokonalejšímu utěsnění.
4. Začneme hustit plášť, a to nejlépe stlačeným vzduchem či velkou pumpou. K prvotnímu nafouknutí je totiž třeba většího objemu najednou, minipumpičkou se to nejspíše nezdaří. Po dosednutí patky k ráfku zkontrolujeme, zda plášť je rovnoměrně usazen, a poté začneme hustit na potřebný tlak. To, že patky pevně zapadly do ráfku, poznáme podle jasného „lupnutí“ pláště. Při této fázi pozor na prsty!
5. Roztočením kola ještě jednou zkontrolujeme správné usazení pláště.
Tip: pro opravu drobného defektu je také možno použít speciální těsnící pěny prodávané ve spreji. Jejich nevýhodou je ale znečištění vnitřní plochy pláště a ráfku.
6. Pro opravu defektu použijeme k tomu určenou lepící sadu.
Tip: V případě defektu je vhodnější vložit do pláště náhradní duši a s opravou počkat až na doma. Někdo může zpochybnit přítomnost rezervní duše v brašně při používaní bezdušového systému, ale pokud dojde uprostřed lesa např. k proříznutí pláště, je v tu chvíli opravdu k nezaplacení, stejně jako při potřebě rychlé opravy.
7. Postup je prakticky totožný s opravou duše, jen s tím rozdílem, že plášť opravujeme z vnitřní strany. Poškozené místo obrousíme smirkovým papírem a namažeme tenkou vrstvou lepidla. Po jeho mírném zaschnutí přidáme ještě jednu vrstvu a až poté, kdy zavadne, přiložíme záplatu a pevně přitiskneme.
8. V případě, že v běhounu pláště je větší otvor, než by záplata zvládla utěsnit, se používají speciální utěsňovací trny. Tento způsob vyžaduje určitou dávku zručnosti a vybavení. V domácích „bojových“ podmínkách bychom asi tento postup nezvládli se 100% výsledkem, proto je lépe navštívit pneuservis. Vyplatí se to především při poškození takového pláště, který ještě nejeví známky opotřebení.
9. Pokud se jedná o defekt boku pláště, záleží na jeho rozsahu. Tuto část je sice možno podlepit záplatou, ale v případě většího poškození se budeme muset smířit s výměnou pláště.
Tip: K dosažení lepších vlastností bezdušového pláště lze přispět huštěním speciálním plynem místo vzduchu. Jedná se o tzv. Pneumix, což je směs plynů na bázi dusíku, kterým disponují prakticky v každém pneuservisu. Nejedná se o žádný reklamní tahák, molekuly tohoto plynu jsou totiž mnohonásobně větší než u vzduchu, tudíž plášť lépe absorbuje nerovnosti, podstatně déle udrží potřebný tlak a v neposlední řadě zamezuje Pneumix oxidaci pryže. Cena není nikterak vysoká, pohybuje se okolo 20 Kč pro oba pláště.
Připravil: André Vebr Foto: Velo
Huštění kol Pneumixem, či jiným “zázračným” plynem, respektive směsí plynů argon a dusík, je naprostá blamáž. Pokud obyčejný vzduch obsahuje cca 78% dusíku, pak zlepšení díky Pneumixu není ani o 20%. Navíc z plášťů před plněním asi težko někdo bude odsávat přítomný vzduch. Také co by se Pneumixem mělo zlepšit? Snížení zahřívání plášťů? Snížení jejich opotřebení? Únik plynu, když je v plášti latex na utěsnění všech úniků? Je to prostě nesmysl!
“Nejedná se o žádný reklamní tahák…”
https://www.zelenavlna.cz/husteni-dusikem-je-vyhazovani-penez-7918290