e-kola – budoucnost velobyznysu
text Jakub Ditrich
foto archiv časopisu Elektrokola
Začíná být jasné, že na rozvoji segmentu elektrokol je závislý osud cyklistiky jako oboru. Rozdělení jízdních kol na „mechanická“ a „elektrická“ začínají již používat i masová média a zemí, kde bude počet prodaných elektrokol vyšší než mechanických kol, bude letos mnoho. A bylo by jich ještě více, kdyby elektrokola nebyla rychlostně omezena.
Díval jsem se na aktuální statistky prodejů v kamenném obchodě a na e-shopu www.ekolo.cz za duben a květen 2019, tedy dva prodejně nejsilnější měsíce v roce. S podílem 46 % se prodalo jednoznačně nejvíce horských elektrokol neboli e-MTB. Na druhém místě s 25 % byla krosová a trekingová elektrokola. Průměrná cena jednoho elektrokola byla v ekolo.cz 40 560 Kč. Stejný podíl byl i na festivalu elektrokol Ebike Fest, který proběhl v červnu, zde bylo z 216 prezentovaných elektrokol těch terénních okolo 65 %.
Tyto statistiky jasně vypovídají, jak u nás elektrokola využíváme. Jedná se o turistiku, sport a zábavné vyžití obecně. To je skvělé a ve srovnání s ostatními zeměmi „Visegrádu“ jsme v tom hodně vepředu, ale ten hlavní potenciál elektrokol je v dopravě. Viděno optikou „Praha není Amsterdam (Kodaň, Berlín, Paříž), takže se zde jezdit na kole bezpečně nedá“, je toto tvrzení odvážné, ale posílit infrastrukturu pro městskou cyklistiku kupodivu netrvá dlouho a není to tak drahé jako dokončení slavného městského okruhu.
Nejzajímavější číslo z tohoto roku je z Nizozemska. Ano, z té placaté země, kde statistiky uvádějí přes 1,5 jízdního kola na osobu včetně nemluvňat a starců. A zde se již loni prodalo více elektrokol než mechanických kol a letošní první čtvrtletí to loňské rekordní překonalo o dalších 40 %, což je asi 260 000 kusů. Většina z nich byly samozřejmě městské modely s průměrnou cenou 2060 eur (asi 50 000 Kč). A co s nimi dělají, ti Nizozemci? Zvykli si se na nich dopravovat i na delší vzdálenosti než „jen do krámu“, v průměru přes deset kilometrů. Zajímavé je, že ani s infrastrukturou zde stále nejsou spokojeni, takže pro letošní rok do ní investují dalších 550 milionů eur.
Policejní kontrola elektrokola v německé spolkové zemi Dolní Sasko. Při zjištění očipování motoru místní policie uděluje pokuty až do 2000 eur.
Jsou elektrokola opravdu omezena na 25 km/h?
Drtivá většina jízdních kol určených pro dopravu i výlety bude za několik (velmi málo) let vybavena motorem. Proč? Je to přirozená lidská lenost a pohodlí? Nebo tím získává jízdní kolo větší užitnou hodnotu? Jistě od každého trochu. Pro mě je elektrokolo především dopravním prostředkem, o kterém jsem si za 10 let potvrdil, že je ve městě rychlejší než auto, MHD nebo motocykl.
Nicméně budoucnost má v Evropě jeden podstatný háček, a tím je rychlost, kterou elektrokolu dodává motor. Ta je totiž omezena na 25 km/h. To se může na první pohled zdát jako dostatečné, protože přece průměrná rychlost nevýkonnostního cyklisty na mírně zvlněné trase je do 20 km/h. Jakmile ale elektrokolo osedláte, záhy zjistíte, že vzrušení při výjezdu do kopce dvacítkou bez zapocení zakalí jízda po rovině, která bude omezena právě zmíněnou „pětadvacítkou“. Krátkodobě lze samozřejmě jet rychleji, většina moderních pohonů elektrokol již neklade při šlapání takřka žádný odpor, ale vyšší hmotnost elektrokola – okolo 20 kg – to jezdci neumožní nadlouho.
Jaká rychlost je ta pravá?
V okamžiku, kdy vás na elektrokole na rovném úseku začnou předjíždět nejenom „žiletkáři“ na silničkách, ale i jezdci na klasických trekingových kolech, se začnete zamýšlet nad tím, jestli by s tím nešlo něco udělat. A trh má samozřejmě řešení. Většina motorů na dnešních elektrokolech je konstruována tak, aby byly použitelné jak na „klasická“ elektrokola, tak pro kategorii tzv. rychlých elektrokol. Tato kategorie, která je legislativně ošetřena jako elektrický skútr (L1e-B), nabízí rychlost asistovaného šlapání až do 45 km/h, nicméně kolo musí projít homologací, být pojištěno, mít registrační značku, uživatel musí vlastnit řidičský průkaz atd. I když tedy takové rychlé elektrokolo (u nás nabízejí značky jako Specialized, Lovelec nebo KTM) vypadá k nerozeznání od normálního e-kola, fakticky jím není.
Protože rychlost asistence motoru je upravena softwarově, je možné zrychlit i klasické elektrokolo. K řídicí jednotce stačí nainstalovat malý (ale relativně drahý) čip, který změní informaci o reálné rychlosti, a kolo pak jede až oněch 45 km/h. Pro majitele upraveného elektrokola to s sebou nese několik nepříjemností – vedle vyšší investice je to strach, zdali bude v případě nějaké poruchy pohonu tato uznána v záruce. Další problém je, že zrychlením dochází k podstatně vyšší spotřebě energie a snižuje se rapidně dojezd. Nejpodstatnější je ale fakt, že pokud takové e-kolo použije na veřejné komunikaci a bude účastníkem nějaké nehody – i jím nezaviněné –, stává se z pohledu vyšetřujícího orgánu automaticky řidičem neschváleného dopravního prostředku.
I když to vypadá nebezpečně, statistiky, které si dělám, ukazují, že očipovaných elektrokol je přibližně 80 %. A v jiných zemích to není jiné, i v Německu, kde se obecně pravidla respektují více než u nás, se uvádí cca 70 % středových motorů s upravenou rychlostí. Lidé tedy chtějí používat elektrokolo, které si za své peníze koupili, odlišně od diktátu unijního nařízení.
Ale je opravdu 45 km/h nutných? Takovou rychlost vyvine trénovaný silničář na rovině a trochu odvážnější cyklista z kopce. V Americe, kde se rozvoj elektrokol za Evropou o několik let opozdil, si tamní asociace definovaly tři třídy elektrokol. Tzv. Class 1 je v podstatě stejné elektrokolo jako známe u nás – tedy uvedené do pohybu pouze šlapáním. Ale rychlostní limit je zde 32 km/h (nebo 20 mil/h v USA). A právě v těch sedmi kilometrech za hodinu navíc je zakopaný pes. To je totiž rychlost, kdy vás chování elektrokola při jízdě po rovině přestane omezovat. A nikdo z nás nechce vlastnit produkt, který jej omezuje, a většina z nás nechce vědomě porušovat dané předpisy. Evropa je společenstvím občanů a instituce by měly naslouchat jejich hlasům. Proto jsem podal petici do Evropského parlamentu za zrychlení elektrokol. Její český text a možnost podepsat se pod ni najdete na stránce www.32kmh.eu.
Přidat komentář