Jednou ročně se nebývale těším na to, až vezmu do ruky tlakovou myčku, na nohy nasadím gumáky, na tělo pláštěnku a budu stovkám cyklistů mýt kola. Celý den se budu koukat, jak září, že mohou jezdit, a já jezdit nebudu moci, ale nebude mi to vůbec vadit, protože vím, že budu jezdit jindy. A že je nechám na chvíli odpočinout a nabrat síly, aby mohli jít a vyměnit umyté kolo za jiné a vyzkoušet si ho a zase se ke mně po půlhodině vrátit. Ano, nejde o nějakou speciální charitu anebo snahu napravit si karmu, hovořím o naší testovací akci Velo Test Fest, kde si při tom všem mytí jeden mimo jiné i hodně příjemně popovídá se čtenáři. Letos na Monínci jsem byl zklamaný, bylo sucho, nebylo pořádně co mýt, ale na povídání stejně čas zůstal.
Střih.
Z mého okolí poslední dobou zaznívaly hlasy, že v tom Velu je nějak moc elektrokol. A že to mé kamarády moc nebaví. Dostal jsem i pár takových mailů od čtenářů. Prý: „Jestli se Velo bude vyvíjet takhle, tak nevím…“
Střih.
Není to tak dávno, co jsem na téma testy kol a e-kol ve Velu psal úvodník. Stálo v něm, že se e-bikům úplně vyhýbat nemůžeme, ale že standardní, „opravdová“ kola budou minimálně v nejbližší době tvořit většinu.
Střih.
Najednou jsem se potřeboval ujistit, že jsem vám nelhal. Jak to bylo letos? Velo 1 – čtyři ku jednomu, Velo 2 – čtyři ku dvěma, Velo 3 – sedm ku nule, Velo 4 – osm ku dvěma, Velo 5 – sedm ku dvěma, aktuální vydání – sedm ku jedné reportáži z prezentace e-biků. Trochu jsem si při té rychlé statistice oddychl, že nemám máslo na hlavě.
Střih.
Přesto člověk z reakcí svého okolí a z několika mailů podlehne určité skepsi, jak ten časopis dělá blbě, když „tolik“ lidí negativně registruje změnu.
Střih.
Ale!
Střih.
Letošní sucho na Test Festu v Monínci sice znamenalo, že jsem většinu dne neměl co mýt, ale na povídání a ještě více na sledování situace zůstal čas. Na tři stovky bikerů, stejný počet kol. Která myslíte, že šla nejvíce na dračku? Ta, jejichž baterie to dosvědčily postupnou ztrátou kapacity až na brzce odpolední nulu, protože je firmy, které neměly k dispozici záložní baterie, nestačily dobíjet. „Za chvíli jsem byl na kopci, a že bych cestou dolů registroval nějaké omezení? Vůbec ne. Je to skvělé!“ „Škoda, že to je zatím tak drahé, jinak už bych asi neváhal.“ „Je rozhodnuto, nový bike pro manželku je vybraný. Ale myslím, že ji zanedlouho budu následovat.“ „Nemám bohužel času na kolo tolik, jak bych si představoval, pak to o to víc bolí. Tohle je fajn řešení.“ Ano, slyšel jsem i spoustu pochvalných či kritických ód na kola standardní, nemotorová, ale z e-biků byl každý unešený, lišila se jen míra. Nikoho jsem neslyšel říci: „Fuj, to nechci.“ Často jako jediné rozhodující dělítko mezi mít a nemít zaznívaly finance.
Možná si řeknete, že když půjdete na testovací akci aut, taky nejraději sáhnete po sporťáku, byť si ho nikdy nekoupíte. Pro ten zážitek. Jenže tyhle reakce pořízení e-biku nevylučovaly. Spíše o něm napovídaly.
Střih.
Zkuste se teď vžít do mé pozice šéfredaktora, člověka z velké části tvořícího a určujícího obsah Vela. Jen trochu vám pro zvládnutí téhle funkce napovím. Neměli byste být subjektivní, měli byste potlačit své osobní preference, sledovat dění, naslouchat okolí (zdaleka nejen nejbližšímu, které je se vší pravděpodobností orientované podobně jako vy – proto je to také okolí vám nejbližší) a dělat pár dalších věcí, které vám pomohou spět k možnému maximu objektivity či obsahovému ideálu pro většinového čtenáře. Jak byste postupovali? Ano, v našem vydavatelství je i titul Elektrokola, ale ten je jiného ražení, více lifestylový, pestrý typy kol v testech, nikoliv jen bikový.
Patří podle vás do Vela e-biky? Nepatří? Mělo by jich být více? Méně? Jaký poměr byste volili vy? Velo vytváříme právě pro vás, pomozte nám prosím. Napište mi. Těším se na vaše maily, a věřte, že informace v nich jsou pro nás v tomto případě velmi cenné.
Ať už jezdíte na jakémkoliv kole, přeju vám fantastické červnové kilometry v jeho sedle. A děkuji za případnou pomoc.
Rudolf Hronza
Přidat komentář