Etna v hlavní roli, Sicílie, Itálie

text Stanislav Rauch

foto autor, Václav Metzka, Lumír Čvančara

Při vyslovení „Sicílie“ většinu středoevropanů asi napadnou pojmy jako mafie, Palermo a možná také Etna. Filmy a vzdálenost dělá své. Do Afriky je to odsud coby kamenem dohodil, rozhodně mnohem blíže než třeba do Říma natož k nám do Česka. Po pravdě řečeno při nabídce cesty za cykloturistikou na tento ostrov jsem toho také o moc více nevěděl. K tomu ještě varování před pověstným dopravním ruchem. S nikým, kdo ostrov navštívil, jsem se před cestou nesetkal. To jí dodávalo tajuplnosti a nabízela se spousta otázek typu „Dá se tam vůbec jezdit na kole?“ a „Co ta mafie?“ apod. Následující vyprávění vám snad poodhalí taje tohoto ostrova.

Sicílie je největším ostrovem Středozemního moře. Její břehy jsou omývány ještě na severu Tyrhénským mořem a Jónským mořem na východě. Od Apeninského poloostrova ji odděluje jen 3,5 km široký Messinský průliv. Svojí rozlohou se blíží polovině rozlohy Čech. Na ostrově žije kolem 5 mil. obyvatel z toho necelých 700 tisíc v největším městě Palermu. Kromě italštiny hovoří někteří také sicilštinou, která vznikla namícháním italštiny, řečtiny, arabštiny, španělštiny a také francouzštiny. Hornatý ostrov prostupuje mnoho horských pásem s druhou nejvyšší horou Pizzo Carbonara 1979 m. Na rovinatější a níže položené oblasti zbyl jen jih a západ ostrova. K návštěvě lákají antické a barokní památky, horské obce a městečka, kouzelné pláže a mnoho přírodních zajímavostí. Těm vévodí nepřehlédnutelná, více či méně dýmající, Etna s výškou kolem 3300 m.

Montecassino

Celý sicilský pobyt jsme si rozdělili do dvou částí – delší v San Sabě (7 nocí) na severovýchodním pobřeží nedaleko Milazza a kratší v Isola delle Femmine (2 noci), což je v podstatě předměstí Palerma. Zvolili jsme dopravu autobusem kombinovanou s nočním trajektem z Neapole do Palerma. Po noci strávené v autobuse jsme si cestu zpestřili prohlídkou kláštera Montecassino. Benediktýnský klášter byl založen v 6. stol. a od té doby i několikrát zničen, naposledy, zřejmě nejdůkladněji, za 2. světové války při několikatýdenních bojích o tohle strategické místo. Nakonec německou obranu překonal polský armádní sbor. Při těžkých bojích zde padlo 1072 polských vojáků, pohřbených na nedalekém vojenském hřbitově.

Do přístavu v Neapoli na noční trajekt zbylo jen něco přes 100 km. Neapol se nám z autobusu jevila nepříliš lákavá a plná odpadků. Dojem nám vylepšil pohled na nedaleký Vesuv ozářený zapadajícím sluncem.

Palermo

Příjemné bylo probuzení v přístavu v Palermu. Uklizený přístav, přívětivé, i když často dost zanedbané ulice města si nás okamžitě získaly. Ocitli jsme se ve světě namíchaném z mnoha rozličných kultur. Vystřídali se tu nejen Féničané a Řekové, Arabové a Normané, ale také Byzantinci a Židé. Vydali jsme se hned pátrat po nejzajímavějších památkách. Do cesty se nám postavila čtyřproudá hlavní komunikace se souvislou řadou nejrůznějších dopravních prostředků. Jak se dostat na druhou stranu? Chvíli jsme váhali a rozhlíželi se. Rychle kráčející domorodec bez jakéhokoliv zaváhání vstoupil do vozovky, všechna vozidla okamžitě zpomalila nebo zastavila, a on v pohodě přešel na druhou stranu. Okamžitě jsme si osvojili tato místní pravidla a pokračovali jsme v prohlídce města. Palermu je vhodné věnovat alespoň dva dny. My jsme jeden den strávili bez kol v historickém jádru. Okrajové části města kolem vrcholů Monte Pellegrino (606 m) a Monte Gallo (555 m) jsme projeli na kolech v závěru našeho sicilského pobytu. V centru jsme samozřejmě nevynechali návštěvu palermské katedrály. Nepřehlédnutelná stavba zaujme svým celkovým uspořádáním, velikostí i zasazením do okolí. Její stavba začala už v roce 1184 a její dnešní podoba je výsledkem řady úprav a přestaveb v následujících staletích. Svým orientálním rázem nás překvapil kostel San Giovanni degli Eremiti s červenými kopulemi. Královský palác (Palazzo dei Normanni) s kaplí Cappella Palatina jsme obdivovali jen z venku. Trochu nás tlačil čas. Nasáli jsme atmosféru několika rušných tržišť, kde se snoubí chaos s italskou pohodou, a vydali se do Kapucínského kláštera s katakombami. Docela strašidelné místo s mnoha tisíci mumiemi a s neuvěřitelně nabalzamovanou dvouletou holčičkou Rosalií z roku 1920 za návštěvu určitě stálo. Palermo založené Féničany v 7. století před n. l. nás nadchlo svou celkovou atmosférou, směsí normanské, orientální a barokní architektury, doplněné zahradami a parky, tržišti a úzkými uličkami plnými života.

Cefalù a San Saba

Z Palerma jsme zamířili do asi 200 km vzdálené San Saby, prvního místa našeho pobytu na Sicílii. Na cestě nás čekal ještě jeden skvost. Městečko Cefalù s impozantní katedrálou z normanské doby z první poloviny 12. století. Jak katedrála převyšuje ostatní zástavbu městečka, je nejvíce patrné z 240 m vysoké vyhlídkové skály. Výhled nejen na Cefalù, ale i na členité pobřeží Tyrhénského moře za trochu námahy a potu opravdu stál. Do San Saby jsme zamířili po dálnici, jejíž výstavba se protáhla na mnoho let. Náklady překročily několikanásobně rozpočet a svůj nezanedbatelný podíl si odkrojila i místní mafie. Podobnost se situací u nás je čistě náhodná, náročnost výstavby ve skalnatém svahu pobřeží nesrovnatelná. Celý 200km úsek se skládá jen s kratších či delších mostů a tunelů. San Saba – malá vesnička přímo u pláže Tyrhénského moře se stala na týden naším domovem.

Alcantara a Taormina

Konečně jsme se dočkali cyklistiky. Pro první sicilskou trasu na kole jsme vybrali horský úsek z městečka Novara di Sicilia (600 m) přes sedlo Portella Pertusa (970 m) do údolí říčky Alcantara a jejím údolím k pobřeží do Giardini-Naxos (cca 50 km, převýšení 800 m). Autobus nás dopravil pod Novaru di Sicilia. Nedočkavě jsme sedli na kola a při stoupání obdivovali malebnou polohu městečka. Jízda úzkými uličkami náš příjemný dojem jen umocnila. Dlouho jsme se však nezdrželi. Netrpělivě jsme vyrazili po horské silnici s nadějí, že za nedalekým hřebenem konečně spatříme „královnu Sicílie“ Etnu. Ta si však s námi hrála ještě nějakou dobu na schovávanou. Za nejvyšším bodem (1150 m) dnešní trasy se ve směru, kde jsme ji tušili, začala zvolna vynořovat z okolní oblačnosti. Tak vysoko jsme ani její jemně dýmající vrchol nečekali. Etna opravdu důstojně dohlíží nad celou východní částí ostrova. Bohužel jsme ji zastihli v poklidnějším období jejího sopečného cyklu. Pořádné erupce jsme se nedočkali. Podle místních se vyřádila před několika měsíci a to netušili, že další probuzení po půl roce bude ještě výraznější. Po mnohakilometrovém sjezdu jsme si ověřili informaci z průvodců, že v květnu už v sicilských řekách neteče téměř žádná voda. Soutěsku řeky Alcan

tara s názornou ukázkou sloupcové odlučnosti čediče jsme si díky tomu snadno probrodili. Obavy z ledové vody se nepotvrdili a soutěska nás v poměrně horkém dni příjemně osvěžila.

Voda v Jónském moři, kam jsme posléze dorazili, byla ještě teplejší. Vykoupali jsme se, naložili kola a popojeli k prohlídce turisticky frekventované Taorminy. Historické městečko vystavěné vysoko ve skalnatém svahu nad mořem (cestu od pobřeží usnadňuje lanovka) není svými úzkými často strmými a poměrně hojně navštěvovanými uličkami vhodné k jízdě na kole. V polovině května jsme si prohlídku městečka opravdu vychutnali. Největším zážitkem v městě plném památek byla návštěva řecko-římského divadla. Když jsme usedli do stupňovitého hlediště, tak nás okamžitě napadlo, že hlavní roli ve všech zdejších představení určitě měla dýmající a v době erupcí dokonce lávou v noci zářící Etna. Původem řecké divadlo později přestavěli Římané do dnešní podoby. Nejen památek, ale i výhledů na přiléhající úseky pobřeží, jsme se nemohli nabažit. Popisovat podrobně tuhle nádheru nemá cenu. Musí se to zažít!

Celý článek najdete v tištěné verzi.