Máte pravdu, že černý materiál ještě bude pro mnoho cyklistů mystický.
Odpovím dle bodů:
1. Dle zkušeností a všech informací o materiálu nemá, pokud se nebavíme
o laboratorních extrémech. Karbonové díly používá například i Jan
Kopka na svých polárních výpravách, kde teplota mnohdy dosáhne až mínus
čtyřiceti stupňů, a bez problému.
2. Výsledky dlouhodobých laboratorních testů hovoří o tom, že únavová
křivka je téměř nulová. V počátcích však tato tvrzení srážela
k zemi kombinace karbonu s hliníkem a jejich nevhodné spojování. Karbon se
sice neunavil, hliník o něco více, kritickým místem ale byl spoj.
3. Trochu jsem odpověděl už v předchozí reakci. V případě kombinace
těchto materiálů byl kritickým místem spoj, ale nikoliv kvůli rozdílné
teplotní roztažnosti, ale pro rozdílnou tvrdost (kompozit je mnohem tvrdší,
hliník se často vymačkal). V současnosti však technologie spojů
postoupila mnohem dál, používána jsou elastická lepidla a podobně
(řečeno hodně laicky). Druhou otázkou je ale přínos kombinace
materiálů – například kompozit u zadních vzpěr hliníkového rámu
mnohdy nepoznáte, navíc téměř vždy je kombinovaný rám těžší než
kvalitní jednomateriálový. Pro karbon obecně platí, že záleží kus od
kusu, model od modelu, jaké kolo je.
Rudolf Hronza
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT