Známé horské centrum se nachází v blízkosti Liptovského Mikuláše.
Cesta k němu se vine úžasnou Demänovskou dolinou kolem proslulých
ledových jeskyní a strmých skalních stěn a jeho lanovky a vleky šplhají
přímo po úbočí Chopku, takže se našinec ocitá v pro něj nezvyklých
nadmořských výškách, neboť tratě pro DH kola startují v nadmořské
výšce cca 1470 m n. m.
Co se týká zmiňovaných tratí, s kolem máte na výběr tři varianty.
První – modrá – je specifikována jako trať rodinná a vede vás
pozvolnými traverzy s panoramatickými výhledy na okolní hřebeny ke spodní
stanici sedačkové lanovky. Povrch trati je přibližně z poloviny tvořen
lesní cestou, dále se setkáte i se šotolinou a místy dokonce klesáte po
asfaltu. Dole vám computer ukáže nějakých 4,9 ujetých kilometrů a
převýšení zhruba 460 m.
Prostřední náročnost znamená červená barva značení freeridové trati,
která nabírá rychlost zpočátku na lesní cestě, později na otevřené
louce s postavenými umělými překážkami. Některé z nich jsou
jednoduché, další jsou určeny spíše pro zkušenější jezdce, všechny je
ale možno bez problémů objet. Závěrečný padák po louce se dá, pokud si
troufnete, jet rychlostí daleko přesahující 70 kilometrů za hodinu. Na
stejné převýšení jako u modré stačí freeridu pouhých 3100 metrů
délky, to znamená téměř dvojnásobné klesání.
Královskou tratí je v Jasné trať černá – downhill. Na té se tu jezdí
mimo jiné i jeden ze závodů slovenského poháru ve sjezdu. Parametry –
průměrný sklon cca 28 %, délka 1850 metrů. Kořeny, kameny, utažené
klopené zatáčky, skoky. Trať opravdu pouze pro ty, co už se se sjezdem
někdy potkali…
Budovatelé areálu už teď mohou být na své dítko pyšní, přesto však
neusínají na vavřínech a chystají neustále další aktivity, ať už se
jedná o stavbu dalších tratí (komplikovanou ale nově schváleným lesním
zákonem na Slovensku, který dokazuje, že nejen v Česku jsou politici
opravdu „lidmi na svém místě”), nebo třeba o připravovanou „Jasná
Bike Ligu” – seriál závodů, který se tu má v budoucnu konat každé
dva týdny.
Do Jasné jsme dorazili na pozvání pořadatelů v čele s Peterem
„Medvedem” Jakubíkem v sobotu 30. 6. v dopoledních hodinách, abychom
omrkli, jak se tréninkový kemp vydařil a jak dopadnou závěrečné závody.
Po dlouhém putování jsme dorazili do kempu a ihned začali vytahovat biky na
prověření místních tratí. Pro začátek volíme prostřední freeridovou
trať a po několika jízdách se nám už zdá, že to snad dneska přežijeme.
Náhle ale při jakémsi skoku začíná protestovat moje vidlice a po rychlé
prohlídce dole následuje verdikt zničené patrony útlumu a rozborky. Dilema,
jaké kolo půjčit na další ježdění, za mne řeší Tatry a posílají
nám opravdu řádnou dešťovou sprchu, která nám bere chuť na další cesty
nahoru. Pohled na jezdce, kteří varování nedbají a zpět k lanovce
přijíždějí v jednobarevném nánosu bahna, nám dává za pravdu.
Následuje tedy přesun na ubytování a posléze na večeři, po níž
následuje volná zábava, kde přítomní novináři předvádějí, že jim
nejsou cizí ani bitvy papírovými koulemi a další taškařice… V neděli
ráno jsme opět v plné formě zpět na trati. Já s vypůjčeným Spešlem
Endurem brázdím v poklidu freeridovou a kolega Petr se konečně vydává na
DH. Oba jsme ale ježděním po místním parku nadšeni.
Odpoledne zakončuje celý kemp závěrečný závod, jehož jsme pozornými
diváky. Výkony některých mladých jezdců (i některých zástupců médií
:-)) jsou opravdu pozoruhodné. Podtrženo, sečteno – krásná akce
v krásné přírodě, parádní poježdění. Jen by celá ta legrace mohla
být tak o 200 km na západ…
Jiří Topinka
Foto: Jan Tekel, Alexander Sidor
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT