JIŘÍ FIKEJZ
Jak se ti letos závodilo a jak jsi spokojený s uplynulou sezonou?
„Letos jsem spokojený, i když je sezona už poměrně dlouhá a příprava kola i formy na závody sebere obrovské množství času. Sezonu hodnotím pozitivně, protože jsem dojel každý závod a v každém enduru jsem stál na bedně. Z toho mám radost. Vážnější pády v erzetách jsem měl tak dva a pokaždé jsem dokončil. Co se týká zranění člunkové kosti, tak to byla smůla a hloupost. Naštěstí jsem bez kola byl pouze dva dny největších bolestí a pak jsem pokračoval v tréninku se sádrou. Formu jsem měl naprosto zničenou, ale absolvovat nejnáročnější enduro závod MTB Trilogy zhruba deset dní po zranění byla obrovská výzva. Nakonec jsem to risknul, dopadlo to dobře a dokázal jsem podruhé vyhrát. Bylo to ale obrovské štěstí a myslím, že jsem si ho vybral hodně dopředu. Navíc první etapu jsem spadl a hodně si odrazil koleno, první den to bylo opravdu neskutečné utrpení od začátku do konce. Paradoxně poslední den to bylo nejlepší, ale když ve třetí etapě po osmi hodinách na kole stále musíš nastupovat v erzetách, je to to pravé peklo. Tam se teprve pozná, jak dokáže být cyklistika neskutečně tvrdá.“
.
České enduro má za sebou druhou sezonu, jak ji hodnotíš v porovnání s tou minulou?
„Sezona byla myslím pěkná a na lokality si nemůže stěžovat nikdo. Co závod, to unikátní svezení a zážitek z hor a pěkné přírody. Trošku nechápu větší zapojení resortů do organizace a propagaci závodů, protože enduro není móda na jednu sezonu, ale naprosto nový směr, ze kterého budou v budoucnu profitovat. Závod v Koutech byl v tomto trošku smutný. Naopak na Ještědu a Kopřivné to dost žilo a byl vidět zájem. Podle počtu lidí na závodech scéna roste, ale závody jsou jen špička ledovce. Traily a technické ježdění má boom a enduro je podobná vlna, jako když přišly kotoučové brzdy nebo odpružení. Je to logické, na kola jsou kladeny extrémní nároky, protože musí obstát ve výjezdu i sjezdu, nesmí být těžké a je jasné, že pro bikové značky je to hodně velký boj i mezi sebou. Do toho ještě nové rozměry a další ´endurospecifické´ věci, doplňky, marketing atd.“
.
Uvítal jsi, že vznikl další seriál a že se pořádají závody typu Rychleby, nebo si myslíš, že tolik závodů u nás nemá zatím smysl?
„Další seriál myslím potřeba není, ale je potřeba mít výrazné jednorázovky. Pod jakým seriálem budou, není tak podstatné a závodníky to tolik nezajímá, jezdci si chtějí skvěle zajezdit na dobře připraveném závodu. Důležité je mít super lokalitu a velký zájem organizátorů, sponzorů. To se myslím podařilo právě na Rychlebkách, kde je hodně známá kultovní lokalita a lidé se na závod těší měsíce předem, podobně jako na Sudety maratonci. A stejně, jako je Šela, Malevil a spousty dalších kultovních XCM lokalit, tak v enduru to může být podobné.“
.
Jaké máš plány na příští rok?
„Plánujeme toho hodně, ale realita se ukáže. Rád bych vyzkoušel Megavalanche a pár zahraničních endur, ale chci jezdit pro výsledky a to vyžaduje vysoké nasazení ve všech ohledech. Vyšší nároky na materiál, přípravu a cestování. A to už sami utáhnout nezvládneme. V této fázi jsme spíš rádi, že můžeme na závody do ČR.“
.
Jaké jsou tvoje oblíbené tratě?
„Oblíbených tratí mám velkou spoustu, ale hodně dobře jsem se svezl v Kraslicích, na závodu na Špičáku a v Kopřivné.“
.
Závody s tréninkem, nebo jízda na oči?
„Bez diskuze preferuji jednodenní trénink, hlavně z hlediska bezpečnosti při závodu. Závody a vůbec celkově ostrou jízdu na oči nemám vůbec rád. Naopak se mi to líbí při tréninku, kde je to určitý druh zážitku navíc. Jenže srovnávat svižnější trénink a závod prostě nejde, a zvlášť v enduru, kde se jezdí i nejnáročnější DH prvky. Tam je nebezpečí obrovské a i malé zaváhání může znamenat opravdu velký problém.“
.
Lanovky, nebo jízda po vlastní ose?
„Lanovky v enduru maximálně někde v opravdu velkých horách, kde by transfer znamenal návrat o půlnoci. V ČR určitě bez lanovek a jakýchkoliv vývozů.“
.
Integrální helma, nebo malá XC/enduro helma?
„Preferuji fullface protože to je občas hodně rychlé.“
.
Bidon, batoh, nebo bez ničeho?
„Závodím a trénuji s camelbakem s vakem a nářadím. Bez základního nářadí, duše a dílů se neobejdu. Na MTB Trilogy jsem vezl i celou přehazku, dvě duše atd.“
.
Duše, nebo bezduše? Jaký typ plášťů?
„Vozím 2.3 Maxxis Highroller II 3C a samozřejmě bez duší! Duše v enduru, to opravdu nejde.“
.
Převody?
„Vozím 1×10 na 11rychlostních komponentech Sram X01, kvůli skvělé funkčnosti a rychlosti systému. Rozsah mi v 99 procentech stačí na 34 zubů vepředu a kazetě 11–36 vzadu. Na etapáku bych asi volil 32zubou placku vepředu, ale přežil jsem i s 34. Rozšiřující pastorky na kazetě jsou dobrá věc, ale já to nevyužiju.“
Připravil: Kamil Tatarkovič
Foto: Rob Trnka
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT