Ořech, chcete-li volnoběžný unašeč pastorků, je mechanizmus zdánlivě dobře ukrytý. Jenže voda a nečistoty si přesto najdou cestu i k němu. Když se ozývá hlasité hučení ložisek, volnoběžka začne tahat za řetěz, otáčet pedály nebo se naopak protáčí, nechali jsme už situaci zajít příliš daleko. Bude nejspíš potřeba vyměnit větší či menší množství dílů, v horším případě celý náboj. Abychom životnost ořechu maximálně prodloužili, je potřeba mu věnovat pravidelnou péči. Některé značky ji v manuálu doporučují překvapivě často, jenže kdo dnes čte manuály, že?
Rozebírání většiny moderních systémů přitom vyžaduje minimum nářadí, dovedností i času. I těm méně zručným zabere pár minut. Není tedy důvod ignorovat rady výrobců, kteří rozborku doporučují každých několik set či tisíc kilometrů. V tomto dílu se s Danem Boubínem podíváme do nitra ořechů DT Swiss (rohatkových i verze Onyx s praporky), rozebereme si náboj American Classic a také velmi rozšířený a na údržbu citlivý systém Mavic. Provedení ostatních výrobců se zpravidla blíží některé z uvedených variant. Výjimkou jsou například náboje Shimano a jim podobné produkty. Tady je cesta k vnitřnostem složitější a je otázkou, zda se do prevence vůbec pouštět, nebo raději po několika sezonách celý ořech vyměnit. Na specifika systému Shimano se podrobně zaměříme příště spolu se systémem značek Campagnolo/Fulcrum.
AMERICAN CLASSIC
Výrobce American Classic doporučuje u svých kol servis nábojů po prvních 150 km a pak zhruba každých dalších 3000 km v závislosti na provozních podmínkách. V praxi je jeho šestizápadkové řešení podle Danových zkušeností trvanlivé a spolehlivé, přesto doporučuje interval dodržovat. Stejně jako všechny v tomto dílu popisované systémy nevyžaduje American Classic demontáž kazety. Bez nářadí se ale neobejdeme – dvojicí 19mm klíčů povolíme matice osy na levé straně náboje a odstraníme prachovku.
Nyní již sestavu ořechu a osy v těle náboje nic nedrží. Za kazetu ji můžeme z náboje vytáhnout. Vyvarujeme se násilí, ale strach mít nemusíme – za normálních okolností se na nás žádné součástky nevysypou.
Pro demonstraci nám posloužil nový náboj s originální modrou vazelínou (při volbě maziva dbejte doporučení výrobce; většina ořechů se maže řídkou vazelínou, některé hustým olejem; vazelíny používejte jen přiměřené množství – nadbytek může celý systém zalepit a negativně ovlivnit funkci). Použitý takto čistý nebude. Opatrně vyjmeme gumové těsnění, hadrem otřeme rohatku, praporky i další části. Praporky jsou uloženy volně, podložky stejně tak – manipulace s nimi je snadná, nemusíme se potýkat s žádnými pružinkami a podobně. Jediný díl, který vyžaduje opatrnost, je zmiňované těsnění. Při aplikaci nového maziva výrobce doporučuje jakoukoli kvalitní syntetickou vazelínu s výjimkou bílých lithiových typů. Po namazání zkontrolujeme pozici všech prvků a náboj opět sesadíme.
DT SWISS
Rohatkový systém DT Swiss také patří mezi velmi spolehlivá a téměř nesmrtelná provedení. Přesto i zde výrobce doporučuje rozborku minimálně jednou za sezonu, v náročných podmínkách častěji. Nečistoty totiž způsobují zanášení rohatek, ty zabírají pouze za špičky zubů a mohou se strhnout. Pak ořech začne „proskakovat“.
K sejmutí kazety s unašečem není potřeba vůbec žádné nářadí. Uchopíme ji za největší pastorek a stáhneme dolů.
Nyní vidíme, jak jednoduše vše funguje – dvě rohatky, jedna v těle náboje, druhá v unašeči, jsou pružinami tlačeny proti sobě, jejich čela do sebe zapadají.
Odstraníme těsnění, všechny díly vyjmeme, vyčistíme a namažeme řídkou vazelínou. Vše naskládáme zpět a náboj sesadíme.
DT SWISS ONYX
Systém Onyx je používán na dostupnějších nábojích švýcarského výrobce. K jeho demontáži potřebujeme 17mm stranové klíče. Povolíme matici na pravé straně a můžeme kazetu s ořechem sejmout.
V nitru vidíme podobný praporkový systém jako u Mavicu, jen s tím rozdílem, že kluzné uložení tu nahrazuje plastová klec s válečky.
Vyjmeme klec s válečky, vyndáme i praporky, které jsou uchyceny pružinkou. Všechny části systému vyčistíme, namažeme vazelínou a opět složíme dohromady.
Mavic
U Mavicu si rozborku předvedeme na ořechu uloženém na kluzném pouzdře. I když je tento systém v současné době nahrazován, stále patří mezi nejrozšířenější. Kvůli pouzdru je přitom velmi citlivý na údržbu. Na silnici doporučuje výrobce čistit ořech po každých 3000 km, v terénu pak po 1000 km. V náročných podmínkách raději častěji. Udržovaný ořech vydrží desítky tisíc kilometrů, ale pokud bychom údržbu zanedbali, mohou nečistoty „vybrousit“ kovovou část kluzného uložení v náboji, objeví se vůle a řešením je jen výměna celého náboje. Naštěstí ani tady není vyčištění útrob složité.
Do osy vsuneme imbusové klíče (5 a 10 mm) a povolíme její pravou stranu.
Nyní můžeme sejmout kazetu s unašečem. Vyčistíme kluzné pouzdro i prostor za ním a namažeme jej speciální vazelínou na kluzná ložiska (lze použít například tu určenou na vidlice). Pokud by bylo pouzdro poškozené, což se ale často nestává, je nutné nahradit celý ořech, jehož je nedílnou součástí.
Důkladné očistě podrobíme i praporky a jejich okolí. I tady je možné praporky snadno vyndat a zkontrolovat. V tomto případě při mazání nepoužíváme vazelínu, ale minerální olej. Je-li vše čisté a namazané, složíme náboj zpět a dotáhneme imbusy osu.
A na co si dát pozor?
Životnost ořechu může výrazně zkrátit nejen mytí tlakovou vodou, ale například také praní řetězu na kole. Když se k ložiskům dostane odmašťovač, je na problém zaděláno. Dan proto raději doporučuje používat rychlospojku a mýt řetěz mimo bike. Zhoubné jsou také hluboké brody. Prachovky ořechu jsou velmi jemné, aby při volnoběhu „netahal“ za řetěz, jejich účinnost je kvůli tomu ale omezená. „Po letošních povodních jsem viděl několik zatopených kol. Vidlice a tlumiče přestály zaplavení bez úhony, ale ložiska nábojů a ořechů většinou nepřežila,“ připojuje Dan zajímavý postřeh.
Text a foto: Karel Kuchler
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT