text a foto Bc. Nikola Dostálová, Klinika komplexní rehabilitace Monada
Ramena o nás hodně prozradí. Podle jejich nastavení dokážeme odečíst náladu člověka, do určité míry dokážeme říct, co daný člověk převážně dělá, jestli je nebo byl sportovec, jestli má starosti nebo ne. Poznáme, jakou rukou píše či na kterém rameni nosí tašku. Ramena krčíme, když nevíme, zvedáme, když je nám zima, ve snaze se trošku zahřát. Občas na ramenou neseme tíhu světa – a podle toho tyto nosné pilíře tuhnou, aby vše udržely a zvládly.
Obtíže s rameny často souvisí s bolestmi krku, které jsme rozkryli minule. Rameno je součástí složitějšího kloubního komplexu, jemuž říkáme ramenní pletenec. Cyklisty bolesti ramene jako takového tolik netrápí, ale vlivem strnulé pozice při držení řídítek ramena ochotně tuhnou a na toto zatuhnutí se nabalují další potíže, které si cyklista nemusí spojit přímo se svou oblíbenou aktivitou, ale které vznikají právě při ní a při dalších aktivitách jí podobných.
Ramenní pletenec tvoří hned tři kosti. Lopatka, jež volně leží na zadní straně hrudníku a vytváří mělkou kloubní jamku pro velkou kulovitou hlavici kosti pažní. K lopatce se dále připojuje klíční kost, tento kloub se dá lehce nahmatat, je hned pod kůží nad ramenem. Klíční kost se dále napojuje na hrudní kost a elegantně tak uzavírá propojení mezi přední a zadní stranou hrudníku. Rameno je vytvořeno tak, aby mělo velký rozsah pohybu, který je daný právě mělkou kloubní jamkou. Ta kulovitému kloubu umožňuje volný pohyb. Je to nejpohyblivější kloub našeho těla. To je samo o sobě skvělé, protože díky tomu můžeme bez problémů zvednout ruce nad hlavu a manipulovat s nimi, můžeme házet míčem, plavat kraula, zvednout kolo na držák zavěšený až u stropu a zase ho sundat. Schopnost zvednout ruku nad horizontálu (nad úroveň ramene) nám umožňuje právě ona plochá kost, které říkáme lopatka. Její souhyb je nezbytně nutný pro to, abychom ruce vzpažili.
Je zajímavé si všimnout, jak se postavení lopatky změnilo od dob, kdy jsme ještě chodili po čtyřech a lezli po stromech. Když se podíváte na svého psa nebo kočku, můžete si všimnout, že lopatka na hrudníku neleží, ale že naopak odstává a není v takovém kontaktu s hrudním košem. Takové postavení lopatky, jako má člověk, je zcela originální a přizpůsobené tomu, na co horní končetiny dnes používáme, tedy na manipulaci s předměty, komunikaci či jemnou práci. Jeden z okamžiků, kdy se dostaneme zpátky na čtyři, je právě na kole.
Pro člověka je nesmírnou výhodou, že se horní končetiny uvolnily a nejsou potřebné k lokomoci, ale zároveň je to pro nás velká celoživotní výzva se na „dvou“ udržet.
Postupně si projdeme nejčastější problémy s ramenním pletencem a možná budete překvapeni, kolik neduhů nás v této oblasti může trápit. Nevěšte ale hlavu, hned po černé kronice následuje řada cviků, kterými si od bolestí můžete pomoci.
Ramena na kole
Na kole jsou v opoře nejen nohy, ale i ruce. Přináší to výhody, ale i rizika. Pokud se o ruce dobře opřete a ramena takzvaně zacentrujete, bude se vám lépe šlapat a celá jízda bude příjemnější. Pokud ale nebude opora optimální, může tuhnout jak krk, tak i ramena.
Obecně platí, že čím výš jsou řídítka, tím je opora menší, a tak jsou ramena zatížena méně. Je menší riziko potíží v této oblasti, ale zároveň jsou více zatěžovány nohy a pánev a trup vytváří větší odpor, což cyklistu zpomaluje. Posed se dá upravit podle aktuálních potíží a potřeb. Pro ramena nejjednodušší na nastavení jsou městská kola, nejobtížnější potom kola silniční, kde je velká část váhy na horních končetinách. Protože ramena jsou citlivá na stres, vstupuje sem i faktor strachu z jízdy na kole, který může být větší například ve sjezdech či při větším provozu. Přirozenou reakcí těla na stres je zvýšení svalového napětí, a pokud tento stres trvá příliš dlouho, svaly mohou bolestivě zatuhnout.
Svaly pletence ramenního
Deltový sval překrývá jako čepice ramenní kloub a je jeho nejpovrchovějším svalem. Tento sval dává ramenu tvar podle toho, jak moc je vypracovaný. Má tři části a jeho hlavní funkcí je upažení. Pro naše potřeby není nijak významně důležitý, problémy s ním jsou spíše ojedinělé. Pod ním se skrývají hlubší svaly, které mají úpon na hlavici kosti pažní a překrývají ji. Svými úpony pomáhají udržovat kloubní hlavici v jamce a jejich společnou funkcí jsou rotace a zvedání paže. Říká se jim rotátorová manžeta a můžete si je prohlédnout na obrázku číslo ???. Vnitřní rotaci zabezpečuje podlopatkový sval, který je zajímavý tím, že je umístěn na spodní ploše lopatky a je v blízkém kontaktu se žebry. Je velmi citlivý na dehydrataci, jejímž důsledkem může být pomyslné přilepení tohoto svalu na hrudník a horší skluznost lopatky po hrudníku, což má za následek horší hybnost paže. Zevní rotátory jdou z horní plochy lopatky na hlavici kosti pažní. Jmenovitě se jedná o sval nadhřebenový a podhřebenový a o malý oblý sval. Často se v nich vytvářejí bolavé body, takzvané trigger pointy neboli spoušťové body, které při stlačení působí bolest. Rotátorová manžeta je častým zdrojem chronických obtíží a není neobvyklé, že dochází k rupturám jejích svalů. Je to dokonce jedna z nejčastějších obtíží v této oblasti. Nejochotněji praská drobný sval nadhřebenový, který je v nevýhodné pozici svým umístěním. Nebudu zabíhat do zbytečných detailů, ale protože je to malý sval zastávající hodně práce, který je ještě navíc zavřený pod zobcovitým výběžkem lopatky, je doslova „na ráně“. Jeho prasknutí, byť jen částečné, může pěkně pozlobit bolestmi na přední straně ramene a omezením rozsahu pohybu právě do rotací. Zároveň bývá nadhřebenový sval často postižen zánětem, což tvoří podhoubí dalším degenerativním změnám a ideální půdu pro vznik mikrotraumat, tedy malých trhlinek ve svalových vláknech. Jako cyklisté ale nemusíte být vyděšeni, pravděpodobnost těchto zranění je větší u overhead sportů, například plavání, volejbal či lezení. Pro vnitřní rotaci a připažení je také důležitý široký sval zádový, který je ale klinicky méně významný a je opět stejně jako deltový sval spíše na okrasu, pokud je řádně vypracovaný.
Velkým tématem v problematice ramene je dlouhá hlava bicepsu. Dvojhlavý sval pažní neboli biceps je sval, který se oběma svými hlavami upíná na lopatku. Pomáhá při vzpažení, upažení i připažení a jeho hlavním úskalím je právě jeho dlouhá hlava. Její šlacha se totiž dostává dovnitř do ramenního kloubu, což není v našem těle běžné. Svaly obvykle kloub překrývají, dlouhá hlava bicepsu však vstupuje do kloubního pouzdra a je v přímém kontaktu s kloubní hlavicí. Dokonce je hlavním předním fixátorem hlavice v jamce. To je problematické z mnoha pohledů. Zejména však proto, že toto propojení prostředí mimo kloub a uvnitř kloubu je poměrně nebezpečné. Stejně jako nadhřebenový sval, tak i dlouhá hlava bicepsu ochotně praská. Svou rupturou způsobí ztrátu pevné přední fixace hlavice v jamce a v případě ruptury při svém úponu může narušit další části kloubního pouzdra.
Nadhřebenový sval
Podhřebenový sval
Malý sval oblý
Podlopatkový sval
Dlouhá hlava bicepsu (dvojhlavý sval pažní)
Deltový sval
Fixátory lopatky
Pro dobré postavení lopatky, a tedy i dobrou funkci ramene, slouží fixátory lopatky. Rozlišujeme horní a dolní fixátory, přičemž horní mají tendenci k přetížení, patří mezi ně již zmiňovaný trapézový sval. Dolní fixátory lopatky zajišťují přilehnutí dolního úhlu lopatky na hrudník a často si můžeme všimnout, že svoji funkci neplní zcela správně, protože odstávající lopatky má spousta lidí. Jejich posílení a lepší zapojení se dnes naučíme.
Horní zkřížený syndrom
Typickou svalovou dysbalancí horní části těla je právě horní zkřížený syndrom. Úzce souvisí s nedostatečností dolních fixátorů lopatky, které na zadní straně hrudníku nefixují lopatku a dávají možnosti vzniku převahy a zkrácení velkého prsního svalu, jenž vysune rameno dopředu a zvýrazní odchlípnutí lopatky od hrudníku. Dále se zkracuje horní část trapézového svalu a zdvihače lopatky, což má za následek takzvané gotické (vysoké) postavení ramen. Syndrom provází zvýšené vyhrbení hrudní páteře a předsunutá hlava.
Zmrzlé rameno
Velká volnost pohybu v rameni není zadarmo a rozhodně není samozřejmostí. Jednou z potíží, kdy o rozsah pohybu přijdeme, je zmrzlé rameno. Častěji postihuje osoby středního věku a řešení problému je zdánlivě opředeno tajemstvím. Ve fyzioterapii se říká, že ať s ním člověk dělá cokoliv, problém odezní do dvou let od vzniku. Obtíže se projevují pronikavou bolestí ramene, často noční, a omezením rozsahu pohybu zejména nad horizontálu. Chtěla bych uvést na pravou míru neschopnost tyto potíže léčit. Léčit je lze, před několika týdny jsem jedno zmrzlé rameno vyléčila během dvou terapií. Samozřejmě, výsledek závisí na konkrétním případu, ale pokud jste se v popisu tohoto problému našli, neváhejte a přijďte na fyzioterapii co nejdříve.
Zlomenina klíční kosti
Nejčastějším cyklistickým úrazem ramenního pletence je zlomenina klíční kosti po pádu z kola. Jistě jste někdy zaregistrovali zprávu o fraktuře klíčku na Tour de France, v cyklistice jsou takřka na denním pořádku. Skoro by se dalo říct, že řádný cyklista se pozná podle zlomené klíční kosti a jizev na bocích v oblasti hlavice stehenní kosti. Alespoň já je takto v ordinaci vždy odhalím. Cyklista má při pádu tendenci ho zmírnit natažením ruky a při nárazu praskne nejslabší článek řetězce, tedy klíční kost. Po pádu to vypadá typicky tak, že cítíte bolest v rameni a nemůžete zvednout ruku. V takovém případě okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc. Nejsme Štybarové ani Kreuzigerové a nejsme na Tour de France, nepotřebujeme dokončit etapu, ale být schopni zdravě a s mírou sportovat celý život. Proto po pádu z kola není vhodná chvíle na hrdinství, ale na návštěvu nemocnice. Zlomenina klíční kosti se řeší buď konzervativně, nebo operativně podle konkrétního stavu a rekonvalescence trvá nejčastěji 4 až 8 týdnů. Návrat do předchozího stavu je individuální a závisí mimo jiné i na tom, zda jste včas šli k lékaři. Poté, co kosti srostou, doporučuji návštěvu fyzioterapeuta, který pomůže s funkčním zapojením pletence ramenního a návratem ztraceného rozsahu pohybu.
Zlomenina levé klíční kosti
Hypermobilita
Na závěr krátce zmíním hypermobilitu – tou se rozumí zvýšený rozsah pohybu v kloubu nad rámec normálních hodnot. Jejím důsledkem bývá nestabilita v kloubu. Je dána zvýšenou volností vaziva, které za normálních okolností představuje pasivní systém pojivové tkáně, jež omezuje rozsah pohybu v kloubu tak, aby se hlavice udržela v jamce a nedocházelo k jejímu vykloubení. V cyklistice nepředstavuje hypermobilita výrazný problém, naopak na kole mají ramena tendenci spíše zatuhnout, což v případě hypermobility nemusí být úplně na škodu. Samozřejmě je ale lepší cíleně ramena posilovat cviky k tomu určenými a tím zvýšit podporu pasivního systému vazů.
Dost bylo suchých popisů a kázání. Pojďme cvičit
Ve cvicích budeme propojovat již více částí těla a cvičení bude komplexnější. Tím bude i o něco náročnější, ale společně to zvládneme. Snažte se držet rad u popisu cviku a vyvarovat se nejčastějších chyb. Problematiku ramenního pletence vždy propojujeme s nastavením krční a hrudní páteře, snažíme se srovnat pánev do neutrální pozice a centrovat kyčle.
Celý článek včetně cviků s fotkami, a také ukázky tejpování jednotlivých partií ramene při různých obtížích najdete v tištěné verzi časopisu, nebo v té elektronické na https://cs.publero.com/reader/148152 nebo https://www.alza.cz/media/cykloturistika-5-2019-d5648047.htm
Přidat komentář