Na kole podél řeky Odra

Jet či nejet na kole Odru? To bylo velké dilema. Těch „proti“ se sešlo hned několik. Nejpádnější argumenty byly dva. Horní a nejhezčí část je zcela nepřístupná, neboť protéká vojenským prostorem Libavá. Druhým protiargumentem je Ostrava a dlouhé kilometry, jimiž se řeka klikatí tímto obrovským průmyslovým komplexem. Něco jako stavovská čest ale zvítězilo. Jaký by to byl totiž seriál o bikování podél našich toků, kdybychom tam neměli jednu z dvojice řek, které pramení u nás a tečou až do moře. Odru jsme zkrátka nemohli vynechat. A dobře jsme udělali.

Oderské vrchy jsou překrásný, klidný a opuštěný kus země, údolí Odry je plné zeleně a ptáků, idylických zákoutí složitě meandrující řeky, která jsou na východě lemována monumentální hradbou beskydských hřebenů. Pryč proto s předsudky spojenými s lokalitou okolí Odry, abychom nesklouzli k popisování hrůz pohrobků komunistického průmyslu a nehledali v rákosí leklé ryby. Jako ideální základní tábor je dobré zvolit městečko Odry, idylické místo s železniční tratí, cykloprodejnou a výtečným penzionem hned vedle dělnického domu, s výbornou kuchyní. Z hlediska dopravy by byl jednodušší Suchdol nad Odrou, ale to je místo docela nezajímavé.

Auto necháváme na uzamčeném dvoře penzionu s tím, že se sem za dva dny vrátíme. Na vlak vyrážíme v 7:30 hod, další jede až po jedenácté. Abychom odčinili odhadem třicetikilometrový úsek Odry vyhrazený jen leteckým bombám, míříme proti proudu levého přítoku Odry, řeky Budišovky do kopce se sunoucí lokálkou až do Budišova nad Budišovkou. Tady také koleje končí. Nadmořská výška činí 477 metrů. Přejíždíme kamenný most z 18. století a snažíme se pochopit složitý erb města starého přes 700 let, hrdě visící na mnoha sloupech kolem náměstí. Marně. Bylo by to příjemné místo pro hvězdicové jízdy do všech stran, kupříkladu severním směrem jsou dostupné dvě obrovské přehradní nádrže Kružberk a Slezská Harta a údolí řeky Moravice, a všude kolem zříceniny či hrady (Vildštejn, Šternek, Midlice a další). Vrcholy okolních kopců mají sborem všechny těsně pod 700 výškových metrů a vytvářejí velmi poklidný ráz zvlněné náhorní pahorkatiny. Je zřejmé, že zájezd německých turistů tu asi nepotkáte ani v sezoně a můžete tu bajkovat až do alelujá.

Po modré turistické značce vede cesta těsně podél říčky, je to ale vlastně jedno, po druhé straně vždy vede široká lesní cesta. Modrá lehce kličkuje nahoru a dolů, cesta ctí hladinu a směr vody, je mnohem příjemnější a svým charakterem zajímavější. Po pravé straně je nadosah vojenský prostor a na odbočkách vpravo vždy zákazy vjezdu, cesty jsou rozryté od těžké kolové techniky. Je jasné, že tohle traktory nevyjezdí. Jsou to nejtechničtější a nejbikovější kilometry celé oderské říční trasy. Třicet kilometrů z kopce, pohodička, všude ticho a klid a ani živáček. Doprava, do těch zapovězených končin to skoro strhává řídítka a jakoby odtud dýchá chladný a vlhký duch tajemna jako z černého sklepení. Jen jednou ročně se na prvního máje otevírají jeho brány a turisté všeho vyznání vybavení mapou mohou vkročit do tohoto území a pročesat jej. K největším zážitkům prý patří skutečnost, že vás u vchodu vybaví nejen mapou, ale také záběry toho, jak to zde kdysi vypadalo a vy to pak můžete porovnávat s tristní skutečností. Vojenský zásah do krajiny na jedné straně a netknutá příroda, ponechaná jen sama sobě na straně druhé, to jsou ty mystické protiklady, pro něž by sem na svátek práce určitě stálo za to vyrazit.

Cestou dál je několik rekreačních zařízení, z nichž nejznámější je Hadinka. Budišovka do Odry ústí mimo cesty a nemá cenu to místo hledat, proti proudu Odry se dá dostat nejdál ke Spálovskému mlýnu a to je od místa, kde modrá TZ narazí na silnici vedoucí podél Odry, jen kousek. A také je tu pramen u Panny Marie v Skále, někdo jej dokonce mylně považuje za pramen Odry, ta ale za silničkou bublá v docela slušné síle a jen dva kilometry odtud, z Heřmánek, ji již sjíždějí vodáci. Škoda, že zde o pramenu není víc informací, než že kdysi někdo postavil do výklenku ve skále sochu a od té doby se sem sjíždějí věřící na poutní místo jako do „malých Lurd“.

Dále pokračuje cesta jen po málo frekventované silničce, když to ale vezmete v Heřmánkách doprava přes vodu a projedete pilou, jste na překrásné cestě vedoucí pod vzrostlými, někdy i státem chráněnými stromy. My cestu jen tušíme z druhé strany, takže brodíme, polykáme první sendvič a jedeme dál do Jakubčovic ke hřišti. Odtud to již chce kombinovat silnici s pěšinkami a nechat říčku po levé ruce. V Odrách opouštíme směr modré značky a na hranici kaskády šesti nádherných rybníků využíváme značené cyklotrasy a naučné stezky. Stojí za to projezdit to tu po hrázích a pokochat se odlesky na rybničních hladinách, kvákáním žab a hnízdícími ptáky. Z přírody to bude na další dlouhé kilometry to poslední.

Nedáváme na vábení žlutých cedulek cyklostezky, protože ta podle mapy vede stejně po silnici, a volíme silnici kratší přes Suchdol. Míjíme tím úsek, kde se řeka ostře láme k severu a začíná hodně divoce meandrovat nížinou, ale to nevadí. Vytváří zde nespočetná zákoutí, nivy a mrtvá ramena, a přistoupit k ní na kole je skoro nemožné. Zkoušíme to dvakrát a vždy končíme v neprostupném houští nebo u plotu bažantnice. Měníme strategii a smiřujeme se s tím, že vodu zkrátka chvíli neuvidíme, vždy bychom ale chtěli vědět, tušit nebo vidět, kudy teče. Před Kunínem se napojujeme na cyklotrasu č. 5, legendární Jantarovou stezku, která nás neomylně vede k severu, přičemž nikdy nejsme od Odry dál než jeden kilometr. To je přijatelný kompromis.

Už od městečka Odry by se nám hodila spíš crossová kola. Jantarová stezka vybírá to cyklisticky nejzajímavější, nevyhne se ale ani klasickým silnicím a ostatní povrch je také většinou zpevněný. Cesta „odsejpá“ a přes výše řečené není nudná, je to jen jiná cyklistika, jedete dvacítkou, pětadvacítkou, valíte po absolutní rovině a kilometry naskakují. Minete Kotvické rybníky, zastavíte se u zámku a stanice dravců v Bartošovicích, v Albrechtičkách zaznamenáte dřevěnici-skanzen a v Petřvaldíku vypadnete už z druhé mapy. Až při pohledu do ní zjistíte, že to letiště vpravo je opravdu to známé Ostrava-Mošnov, uvědomíte si, jaký kus už jste urazili a začnete závidět obyvatelům Ostravy, že to do Beskyd, které lemují cestu zprava, musejí mít docela blizoučko.

Signálem toho, že už jste severomoravské metropoli na dohled, je značení stezek Radegast Cyklotrack Slezsko, jejichž mapy si lze vzít ve vybraných hostincích, kde Radegast čepují. Další věc, před kterou je třeba smeknout a zasyčet závistí, je systém stezek Cyklotrack, jejichž třetí okruh byl právě v polovině letošního roku otevřen.

Konfrontujeme tedy již tři druhy map a snažíme se zvolit tu nejlepší strategii pro průnik Ostravou. Čas i počasí jsou slušné, a tak padne v restauraci Košatka rozhodnutí dát Odru celou za jeden jediný den. Pokud by někdo chtěl dodržet původní dvoudenní harmonogram, lze doporučit ubytování ve Studénce, nebo ještě lépe v Klimkovicích, kde jsou jódové lázně a značné ubytovací možnosti. Pokud byste měli času více, právě v okolí Klimkovic je hustá síť značených turistických tras a lze zde strávit celý den potulováním a bikováním po okolí.

Zpátky ale k oderské anabázi. V Košatce zahneme doleva a na dlouhé hrázi mezi rybníky Bezruč a Křivý se začneme loučit s věrným průvodcem po části nejdelší – Jantarovou stezkou, protože jako zcela ideální se jeví červená značka vedoucí v těsné blízkosti Odry. Ta nás protáhne celou Ostravou. Na hrázi těch dvou obrovských rybníků se zcela změní ráz krajiny a ocitáme se v nekonečné zeleni, sevřeni mezi potůčky, rybníky, slepými rameny a řekou, obrovskými stromy, rákosím a vysokou trávou. Z hladiny rybníků špulí své tváře za mohutného kvákání žáby a cesta zcela bez převýšení uhání dál. Povrch se sice změnil na prašný nebo hliněný, rychlost ale klesat nemusí.

Dál už se snad ani nedívejte do mapy, řeka se narovnává, rybníků ubývá a v mapě se každá druhá vodní plocha „jmenuje“ kaliště. Asi to nebudou opravdové rybníky. Pohled do mapy je tristní stejně jako jízda po městě po silnicích, to je ale jiný příběh. Zkuste na to zapomenout a dívat se kolem a prostě jen jet. Ocitáte se na říčních navigacích, kličkujete mezi keři po jednostopých stezkách a všude kolem jezdí lidé na kolech a venčí psy. Tady už je bike zase velkou výhodou. Za špičkami stromů je vidět vrcholky panelových domů, tady u řeky je ale neobyčejně krásně. Další kilometry vedou po protipovodňové hrázi, která se opravuje, značení někde chybí, ale držte se hráze a neminete.

Pohled na soutok Odry s Opavou, za nímž konečně dostává naše mezinárodní řeka pořádnou sílu, není nijak hezký a záběr bez komínů prostě nejde pořídit. Fabrika se rýsuje i zprava, jízdě na kole ale nevadí. S blížícím se soumrakem a kilometráží atakující devadesátku přišlápneme do pedálů. Po Hlučínském mostě (velký provoz – je těžké na něj vůbec najet) se přesuneme na levý břeh a dalším moc hezkým úsekem v Landeku se kolem hornického muzea a bývalého dolu Urx přiblížíme ke konci cesty. Končí tu i červená značka. Voda je klidná jako olej, odlesk zapadajícího slunce, temných mraků a pitoreskního panoramatu kostelní věže, kovového mostu s potrubím a komínů brázdí jen veslaři. Ostrava zůstala za námi po pravé straně, skoro neuvěřitelně a bezbolestně. Zcela bez psychické újmy. Na Landeku je značená naučná stezka a začínají zde další turistické trasy, kupříkladu zelená odtud vede Černým lesem až ke golfovému hřišti v Šilheřovicích. Pokud ale chcete po vodě ještě dál, už budete muset po silnici do Antošovic nebo až do Pasek. Železniční i silniční hraniční přechod do Polska Bohumín/Chalupki je odtud skoro na dohled a řeka zde začíná tvořit státní hranici.

Je čtvrt na osm večer a těsně po půl nám jede vlak z Ostravy zpátky do Suchdola nad Odrou, máme 93 km v nohách a jsme maximálně spokojeni. Vlak stíháme, není to daleko, mnohem víc spojů ale jezdí z Bohumína. V Suchdole jsme za necelou hodinu a už se hodně stmívá, ještě osm nekonečných kilometrů zpátky do Oder, podél spících rybníků.

Kolem Odry lze strávit odhadem šest příjemných dnů s kolem, dva nad Budišovem, dva na cestě podél řeky, jeden u Klimkovic a jeden cestou k prameni, a to není řeč o nedalekých Hostýnských vrších či Beskydech. Odra byla rozhodně příjemným překvapením.