Vysočina

Nahoru a dolů Jakmile slezl letošní sníh (on tedy neslezl všechen, ale silnice již byly suché), vydali jsme se do rekreačního centra této oblasti, Tří Studní. Loni na podzim jsme stihli projet jen jednu trasu k Vírské přehradě, a tak jsme se těšili na příchod jara. Jako naschvál si zrovna letos dalo načas, ale jakmile to podmínky jen trochu dovolily, vyrazili jsme.Českomoravská vrchovina nejsou žádné velké hory, vrcholky kopců leží v nadmořské výšce okolo 800 m, ale je to oblast poměrně rozsáhlá a cyklistických tras by mohlo být téměř nekonečné množství. My jsme si za výchozí bod vybrali rekreační oblast Tři Studně, protože je zde velká ubytovací kapacita, která se dá využívat celoročně. Středisko leží necelých deset kilometrů severně od Nového Města na Moravě a deset kilometrů severovýchodně od Žďáru nad Sázavou, v samém centru oblasti, kterou každý považuje za pravou Vysočinu. Jako nevýhoda působil fakt, že Tři studně leží na vrcholku zdejších kopců a začátky tréninků vedly z kopce, což by nám ani tak nevadilo, ale končily vždy stoupáním.

Souhrnná mapa jednotlivých okruhů – detaily tras níže • modrá: Svratecká trasa • zelená: Sázavská trasa • červená: Vírská trasa

Pěkné prostředí Vírské přehrady a celého údolí řeky Svratky, které jsme poznali při druhé etapě Vysočina Tour, nás nalákalo k první trase. Tu jsme absolvovali na podzim a byla pěkná, ale obtížná. Na necelých sto kilometrech nastoupáte téměř dva kilometry, přesněji 1840 metrů.

Vyjíždíme ze Tří Studní směrem na Sněžné, ale ve Fryšavě se dáváme doprava k rybníku Medlov a dál stoupáním na státní silnici č. 354, po ní vlevo znovu směr Sněžné. V Kuklíku sjíždíme na okresku, doprava přes Věcov do Jimramova, stále klesáme. V Jimramově, v místní části s názvem Benátky prudce doprava směr Dalečín. To se již ocitáme v údolí Svratky na pěkně se kroutící silnici s krásným novým asfaltovým kobercem. Dalečín a odbočka doleva. Nyní nás čeká dost dlouhé stoupání do Veselí, nejdřív lesem a potom malebnou alejí mezi pastvinami. Jsme v nejvyšším bodě nad Vírskou přehradou a čeká nás dlouhý sjezd, nejdříve k nádrži, potom mírně ke hrázi a další sešup do obce Vír. Dál pokračujeme po státní silnici směrem na Brno a vozovka stále mírně klesá údolím Svratky. Přijíždíme do Nedvědic, nejnižšího místa dnešní trasy. Cesta sem byla krásná, jenomže jsme ztratili více než 300 výškových metrů a ty budeme muset získat zpět. Hned za Nedvědicemi to začíná – stoupání ke hradu Pernštejn. Chtěli jsme se podívat dovnitř, ale cyklisté zde nejsou vítáni, respektive kolo musíme nechat před branami a my nemáme zámek, takže někdy příště.

Pokračujeme přes Býšovec do Bystřice nad Pernštejnem, nejdřív dlouhé stoupání lesem a potom zvlněný profi l, ale jak před Bystřicí, tak i v dalších pasážích stále mírně nahoru. Nastoupané metry nabíhají. Z Bystřice se vracíme přes Nové Město na Moravě, vyjíždíme z města – nalevo skokanský můstek a areál sjezdovek, napravo za lesíkem Ski areál a hotel stejného jména. Dáme si v areálu lehké občerstvení a čeká nás poslední a dost kruté stoupání do Vlachovic.

Tentokrát se se vydáváme západně směrem na Havlíčkův Brod a budeme kopírovat řeku Sázavu, která zde dává mnoha místům jméno nebo přívlastek. Sjíždíme ze Tří Studní do Žďáru nad Sázavou, pohodové desetikilometrové klesání hned na začátku. Před Žďárem vidíme na kopečku známou stavbu Santiniho, památku UNESCO, nedá nám to a za obcí Vysoké uhýbáme na místní komunikaci a přijíždíme přímo k této kulturní památce. Obhlédneme, nakoukneme a již pokračujeme dál. Čeká nás více než sto kilometrů.

Projíždíme Žďárem nad Sázavou a vydáváme se výpadovkou na Havlíčkův Brod, tato silnice je příliš frekventovaná, a tak v obci Sázava odbočujeme doleva k Sázavě. Řeka nás bude dnes doprovázet celou trasu. Profi l připomíná zuby lesnické pily, stále nahoru dolů. Míříme do Nižkova a zde odbočujeme doprava přes Bukovou a Olešenku na Přibyslav. Nepokračujeme po státní, ale směrem na Dlouhou Ves, potom v Pohledu se vracíme na státní, kousek od Havlíčkova Brodu, ale až tam nesjíždíme. Přejeli jsme před Pohledem Sázavu na druhý břeh a přejíždíme i státní silnici a vydáváme se na Ždírec, centrum někdejšího maratonského závodu Cannondale Vysočina. Tady se nacházíme v nejnižším bodě dnešní trasy na 45. kilometru. Dalších šedesát to bude zase nahoru a dolů, ale více nahoru. Musíme opět získat tři sta výškových metrů. Začínáme se šplhat přes Jilemník do České Bělé, dál přes Cibotín do Havlíčkovy Borové. Směrem na Přibyslav, ale jak najedeme na státní silnici č. 350, dáváme se doprava směr Malá Losenice, Vepřová, Račín a pořád stoupáme až do Polničky. Přejíždíme hlavní ze Žďáru na Ždírec, jeden nad Sázavou, druhý nad Doubravou, my máme pocit, že již musíme být nade vším.

Konečně také sjezd! Silnice klesá do Světnova. Jenže klesání střídá další kopec přes Cikháj a Kocandu do Herálce. Prudce doprava a nyní lesem přes Brušovec do Kadova. Ale to jsme si dali, to je tankodrom. Tudy určitě ne. Doporučujeme několik kilometrů navíc z Herálce až do Svratky a na Sněžník, bude to o nějakých 15 km delší, ale po slušné vozovce. Nebo to mezitím někdo opraví? Za Kadovem přijde i kousek sjezdu do Tří Studní.

Jedna kratší, která se bude hodit na páteční odpoledne, pokud se dostanete na Vysočinu až později, nebo na nedělní dopoledne, když již toho budete mít plné zuby, tedy nohy? Již ta trasa k Vírské přehradě byla hodně podél Svratky, ale nyní nám v názvu nejde o řeku, ale městečko Svratka. Ta dnešní trasa je asi hodně o kompromisech, my chtěli zmapovat silnice, které jsou hodně odlehlé, mimo provoz, ale po letošní zimně to byla taková kličkovaná mezi velkou a malou dírou, takže tato trasa by mohla mít i jiné varianty. Včera jsme na konci tréninku sice láteřili nad kvalitou vozovky, přesto se vydáváme v protisměru na Kadov a zde doleva na Herálec. Máte-li ještě dost sil, sjeďte raději do Žďáru a do Herálce se dostanete přes Světnov.

Za Herálcem pokračujte do Svratky a zde se vydejte směrem na Sněžné. Budete projíždět místy, která mají zajímavé názvy: nejdříve nalevo Česká Cikánka, potom napravo Moravská Cikánka. Ocitáme se v obci Křižánky a můžeme si vybrat, zda odbočíme doleva do Českých Křižanek, nebo doprava do Moravských Křižanek. Nenecháme se zlákat ani jednou a pokračujeme rovně po hlavní. Neodbočujeme ani nyní doleva na České Milovy a přijíždíme do obce Milovy. Nyní určitě přijde odbočka doprava na Moravské Milovy, předpokládáme. Nepřišla.

Na začátku Sněžného se směřujeme doleva k sanatoriu a do Daňkovic. Uf, celkem pěkný kopec. Až do Sněžného to ze Svratky klesalo, ale nyní jsme solidně stoupali, naštěstí za Daňkovicemi odbočujeme doprava a následuje sjezd na Javorek a Nový Jimramov. Toto byl opět úsek, který se dal jet dvojím způsobem, z Daňkovic doprava, nebo pokračovat po hlavní do Borovnice a tady doprava na Jimramov. Záleží na vás při volbě mezi menším provozem, nebo lepší silnicí. Za Jimramovem sjíždíme k nejnižšímu bodu trasy a čeká nás již jen stoupání. Nejdříve do Věcova, tady opouštíme hlavní a přes Dolní Koníkov a Odranec na hlavní pod Kuklik, to je zřejmě největší stoupání dnešního dne. Trochu sjíždíme a následuje poslední stoupání. V Rokytnu opouštíme státní silnici a kolem rybníka Sykovec se vracíme do Tří Studní.

Libor Matějka Foto: Jan Brychta a Josef Vaishar