Blanensko – Putování okolo hluboké díry

Trasu začínáme v Brně, a rovnou trochu nešťastně. Vzhledem k tou dobou zavřeným obchodům nakonec tkaničku zpřetrhanou převodníkem nahrazuje provázek a můžeme pokračovat. Míříme ke konečné tramvaje č. 4 k řece Svitavě. Vydáváme se po pravém břehu po rozbité cestě podél řeky, mineme polozbořené stavby sloužící občas jako úkryt sociálně nepřizpůsobivým a pak se mihneme kolem chatek schoulených v údolí. Brzy jsme v Bílovicích, kde je ve skrytu stromů rozložena zahrádka restaurace Sokolovna, oblíbená destinace brněnských cyklistů.

Pokračujeme chvíli po silnici – není vhodné jet hned po červené značce (vede po schodech), míříme na Kanice a odbočíme vlevo na prudce stoupající polní cestu mezi domy. Nahoře už nás čeká napoprvé odmítnutá červená značka, po níž dál stoupáme přes louky k lesu. Do zad se opírá slunce a poměrně slušný sklon nás také potrápí, do kopce, do kopce, pořád jen do kopce.

V lese se naštěstí sklon přece jen srovná a chvílemi si užijeme i pohodlnější jízdu, pěšiny střídá i zpevněná cesta. Na kopci změníme barvu značky na modrou. Ta nás dovede k silnici, kterou překonáme a přes louku posetou stovkami modrých kvítků opět míříme k lesu. Následující stoupání je spíš vhodné pro kamzíky než pro cyklisty. Kolem běžící divoké prase chvíli hrozí popohnáním naší skupiny. Naše snaha je však odměněna, krátký sjezdík nás vypustí na křižovatku turistických značek u další silnice. Nezdržujeme se a přehoupneme se přes vozovku, dolů ze sedel, podlézt svodidla a hurá za modrou značkou mizící mezi stromy – sjezd dolů do Josefovského údolí je úžasný a hravý. Škoda jen, že není delší.

Dole se pokorně vracíme na silnici a zaregistrujeme nezvyklou trojici – ona se veze na kole, on utíká tlačíc sportovní kočárek s dítětem. Po silnici (po červené značce) je to jen pár metrů do Křtin, vesnice s impozantním kostelem od Santiniho, který určitě stojí za zhlédnutí. Vedle toho je tady k dispozici několik restaurací, i když my s kvalitou oběda v jedné z nich nadšeni nejsme.

Oběd, to jsou kalorie, tak rychle s nimi zase ven! Ideální je k tomu zelená trasa, která se pěkně vlní do kopců nad Křtinami. Mizíme v hlubokém lese a většinou po širokých lesních cestách, místy i po stezkách, zdoláváme nejdříve výškové metry a pak se kroutíme mezi stromy na silničku v Rudicích. Ve vesnici je možné navštívit rekonstruovaný větrný mlýn, kus dál je pak ke zhlédnutí Rudické propadání, kde se potok s hřměním a v oblacích páry řítí do hlubin země (vede k němu zelená značka). My ale projíždíme vesnicí a na jejím konci stoupáme po asfaltu spolu s červenou značkou, vzápětí asfalt měníme za polní cestu a přes prozářené louky uháníme k Vilémovicím.

To už jsme blízko dnešnímu cíli. Stačí projet vesnicí a neznalému se otevře nečekaný pohled do skalnatého údolí, zcela nepodobného dosavadní okolní krajině. Silnice se kroutí do údolí, zařezaná do skalnatého úbočí. Červená značka ještě mnohem krkolomněji míří tamtéž za svodidly mezi kameny – další možnost vyzkoušet si techniku jízdy. Zato hned vzápětí je vše jinak – šplháme v sedlech biků serpentinami silničky mířící k Macoše. Tedy přesně k jejímu ústí. Nahoře u propasti stojí restaurace a stánky, a pak také Horní můstek, z něhož je až mrazivý výhled dolů do strmé hlubiny. Nejeden člověk zde již skončil svoji životní pouť. To ale nejsou myšlenky pro nás. Výhled je také na Dolní můstek umístěný kus nade dnem propasti a na okolní skalní stěny. K cestě sem nahoru lze použít i lanovku od vchodu do Punkevních jeskyní skrytých pod námi (lze přepravit i kolo). Po dostatečném pokochání se pustíme kousek zpět po silnici a odbočíme do lesa po zelené značce. Až křik zezadu mne a Pavla upozorní, že přejíždíme řadu kořenů – Jirka na rozdíl od nás sedlá pevný stroj.

Kořenitý úsek končí na lesní příjemné cestě, vedoucí do Ostrova u Macochy. Zato sjezd přes louku, kde se stezka ztrácí ve vysoké trávě, musíme místy absolvovat i pěšky. Dole nás čeká cyklotrasa a snad až moc pohodlná cesta do Jedovnice. Pokračujeme po cyklotrase, která obkrouží rybník Olšovec, léta to středisko místního maratonu, a zmizí v lese. Poměrně rychle se dá jet až do Bukovinky. Tam se od cyklotrasy odpojíme a sjedeme doprava na červenou značku a o kousek dál se pak škrábeme mlázím na silnici a pokračujeme zpevněnou cestou pořád mírně nahoru.

Odpojíme se od červené a stále po zpevněné cestě míříme doprava s modrou značkou. Cesta je příjemná tak, že moji souputníci po ní pokračují dál a dál, ač naše cesta odbočí se značkou doleva kolem louky, na níž se pase směsice koní, krav a koz. Cesta se mění ve stezku, která se kroutí mlázím a krajem lesa do kopce a podobným způsobem i následně dolů. Vyjedeme na okraji obce Ochoz, kde opustíme turistickou značku a projíždíme vsí, polní cestou mezi domy vlevo od silnice nahoru na kopec, u benzínové pumpy pak přejedeme silnici a vnoříme se hned za koncem obce doprava do lesa na úzkou pěšinu.

Následuje další bikerský snový zážitek. Úzká stezka vede souběžně se silnicí k Brnu, občas se rozdělí na několik dalších stezek, za chvíli se zase spojí, všechny ale vedou dál k Brnu, kroutí se mezi stromy, poskakují přes kořeny i spousty kamenů. Cesta více méně klesá, dá se jet rychle, ale hlavní je přesná navigace kola mezi kmeny a dalšími nástrahami. Kdo má rád bikování, určitě se sem bude vracet, jak dosvědčují stovky drobných stop po kolech našich předchůdců.

Postupně se k nám připojí dvě různé žluté značky, ale my zůstáváme věrni směru k Brnu až k velké křižovatce, kde je i zelená značka (pozor na rozdílné značení ve starších mapách a skutečnost). Odbočíme doprava po zelené, nejdřív zpevněnou cestou a pak rozbitým korytem uháníme dolů. Přestoupíme na žlutou a stále dolů, občas křižujeme potok několika brůdky. Terén je zde mokrý mnohdy i v létě. Vyjedeme v údolí u Svitavy, dáme se doleva a po několika kilometrech končíme opět na konečné tramvaje č. 4.

Tip na druhý den

Stejnou cestou do Křtin, ze Křtin dál po červené značce. Nad obcí se připojí značení dlouhé trasy cyklomaratonu Merida Bike Tour, dál stále po něm (tmavě červeno až fialovo bílé značení) – na silnici a dál kolem Březiny, na Lhotky, přes Hostěnický les k Habrové studánce, překřížíme Malou říčku, vystoupáme po přejetí brodu do Olšanského lesa a sjedeme na okraj Olšan, prudce doleva a zpět nahoru, doprava do Račic – Pístovic, z nich po asfaltu do kopce, odbočka vlevo a další stoupání terénem, stále po značkách maratonu. Následují krátké výjezdy a sjezdy až do Bukovinky. Přes Rakovecký sjezd po rozbitém asfaltu a sjezd k rybníku Olšovec, přes místní kemp a za ním vlevo do lesa do kopce a dál nad Křtiny, dolů po červené a zpět stejnou cestou jako jsme přijeli. Délka zhruba 65 km.