Třeboňsko

Okruh se dá pojmout různě. Někdo si ho dá jako tříhodinový švih před snídaní, někdo jako celodenní výlet s obhlídkou místních zajímavostí a restaurací. Revír bych asi popsal i zpaměti, ale zodpovědnost vůči redaktorům Vela mi nedá a vyrážím do terénu s kamarádem Pavlem v posledním týdnu samostatné ČR. A to prosím odpoledne po práci!

Trasa začíná ve Stráži nad Nežárkou. V tomto městečku je k vidění barokní zámek, který vnikl z původního hradu postaveného roku 1267. Zachovala se z něj pouze okrouhlá věž. Za první republiky patřil slavné operní pěvkyni Emě Destinnové. Auto lze zaparkovat kdekoli na náměstí, kde je i dostatek osvěžoven a obchůdky pro dokoupení zapomenutého. Pouze servis pro kola chybí, je tu jen prodejna s nejnutnějším vybavením. My jsme přijeli na kole. Nuluji tachometr a velím nabrat směr po červené turistické značce směrem na Stříbřec. Je třeba asi 200 metrů prokličkovat mezi kamiony po frekventované silnici a už odbočujeme vlevo mezi domky na okraji obce na polní cestu. Konečně klid.

Blížíme se k lesu a těšíme se na kilometrovou klikatou pěšinku v borovém háji. Je tu pár kořenů a po zimě dost vlhko. Za chvíli odbočujeme vlevo na lesní zpevněnou cestu. Pěkně to jede. Asi po třech kilometrech úplně rovné cesty přejíždíme hráz prvního rybníka (bude jich dnes asi dvacet a já je ani nebudu jmenovat). U stavení na konci hráze nás ohrožuje smečka psů různých ras, ale jsme rychlejší. Vyjíždíme na silnici u Stříbřece a jedeme vpravo stále po červené. Bez povšimnutí míjíme oblíbený penzion U Emy Destinnové (jinak jej však vřele doporučuji) a přejíždíme Stříbřecký most překlenující Novou řeku. Voda je dnes jen v korytě, což je tu dost neobvyklé, často si její hladina podmaní i okolí. Hned za mostem si můžete udělat krátkou kulturní zajížďku – popojet zhruba 500 metrů do lesa po značce Naučné stezky okolo Třeboně, která vás dovede k památníku světoznámé operní pěvkyně, pro kterou bylo Třeboňsko a okolí delší čas domovinou.

My měníme značku na zelenou a ta nás vede po silnici do Staré Hlíny. Omrknu zběžně další rybníky a staleté duby kolem cesty a ve Staré Hlíně přesedáme na modrou směr Novosedly nad Nežárkou. Ale jen k odbočce na žlutou a po ní k hájovně Smitka po cestě vedoucí okrajem lesa. U hájovny stojí za to opět odskočit z trasy a podívat se na hráz rybníka Rožmberk (489 ha vodní plochy). Je dlouhá dva kilometry, široká až 80 metrů a 12 metrů vysoká. Na 16. století je to dílo opravdu monumentální. Následky povodní ze srpna 2002 už téměř nejsou znatelné.

Po domluvě se zde potkáváme s Jirkou a pokračujeme ve třech po červené směrem na Klec. Lesní cesta je převážně asfaltová, ale aspoň tu nejezdí auta. Asi po dvou kilometrech opouští červená asfalt vlevo na lesní pěšinu a vede nás borovým lesem. Za chvíli jsme na hrázi dalšího rybníka a dále svištíme po polňačce v obci Klec. Tu projíždíme a stále po červené odbočujeme ze silnice vlevo. Tady začíná vodní safari. Kdo je trochu ptákolog (ornitologové prominou), ten musí co chvíli sesednout z kola a kochat se pohledem na tu vodní havěť (volavky, kormoráni, labutě, kachny, kachny a pak také kachny…). Cesta se klikatí po hrázích rybníků všelijakých jmen a kdo pořád ještě kouká po ptákách, mohl by se nedobrovolně koupat. Chvíli kopírujeme okraj přírodní rezervace rybníka Rod a pak překonáváme železniční trať a za dalšími rybníky prokličkujeme kolem chat do obce Vlkov. Tady opět přes trať. Hned u nádraží nás zaujal Zájezdní hostinec, který má dnes otevřeno. Krušovické pivo na prosluněné terase chutná znamenitě. Zatímco s Pavlem zaháníme žízeň, Jirka lepí defekt. Někdy se vyplatí investovat do nového pláště včas. Probrali jsme i pracovní neúspěchy dnešního dne a pokračujeme pro změnu po žluté směr Veselí nad Lužnicí.

Za Vlkovem značka opouští asfalt vlevo a vede nás k zajímavému přírodnímu úkazu. Z rovinaté louky vystupuje velká hromada písku spoře porostlá borovicemi. Prý je to největší a nejlépe zachovaná písečná duna v ČR. Je tu přírodní rezervace, roste tu vzácná květena a žije chráněné saranče. Rybníků už dnes bylo dost, tak pokračujeme stále po žluté po okraji zatopené vlkovské pískovny. Příjemná pěšinka vede těsně kolem dlouhé písečné pláže. V létě je tu excelentní koupání. Na protilehlém břehu je dokonce nudistická pláž, takže žádná nuda nehrozí! Dnes vidíme jen rybáře v holínkách. Náhle nás žlutá odvádí od vody klikatou lesní cestičkou k železničnímu mostu. Jsme téměř ve Veselí nad Lužnicí, ale do něj nedojedeme. Měníme totiž barvu na modrou směr Hamr a po pěti stech metrech po silnici mizíme vlevo v lese. Po výjezdu na okraj pole je třeba značku trochu hledat. Není tu žádná výrazná cesta. Jakmile se dostaneme k řece Nežárce, máme vyhráno – vede nás křivolakou pěšinou do obce Hamr. Odtud polní cestou a menším močálem věrni modré překonáváme řeku na jezu Metel. Je tu příjemný vodácký kiosek s točenou plzeňskou dvanáctkou. Jedna ještě nikomu neublížila.

Občerstveni mizíme po lesní asfaltce v hlubokých borových hvozdech. Za rozlehlým stavením Karštejn odbočujeme doprava na žlutou směr Jemčina. Po lesní cestě to příjemně jede, ale značka často mění náhle směr. Byla by škoda vynechat přejezd bývalé hráze se staletými státem chráněnými duby. U rybníka Dolní Vydýmač stojí za zvážení odskok do Evženova údolí. Je tu příjemná tříkilometrová klikatá a kořeny posetá jednomužná pěšina kolem potoka. Naše trasa však pokračuje stále po žluté na Jemčinu. Tady je zajímavý objekt bývalého zámku, který za minulého režimu sloužil jako kasárna. V jedné části lze nalézt novou restauraci, v okolních ohradách se prohánějí koně z místního hřebčína. Okolní hvozdy coby zámecká obora sloužily vrchnosti v 19. století k pořádání štvanic na jeleny. My už jsme uštvaní dost, a tak směřujeme volným tempem nyní po červené směrem na Stráž nad Nežárkou. Za osadou Šimanov značka uhýbá ostře vlevo přes podmáčenou louku. Po překonání potoka začíná trialovější úsek kopírující řeku asi patnáct metrů nad vodou. Cestička je písčitá a občas se jí pod kolem kousek utrhne. Projíždíme bez pádu, míjíme Fähnrichův mlýn a penzion Apartmány Vala, kde je možné se ubytovat, a kličkujeme mezi chatami nad řekou. Pozor na chataře, občas jsou z bikerů lehce nervózní. Jeden čas zde sami bez oprávnění vyvěsili cedulku s přeškrtnutým kolařem, ale ta dlouho nevydržela. Po překonání skalního úseku se blížíme po příjemné pěšině kolem vody ke Stráži. Ještě krátký výjezd od řeky a ocitáme se na náměstí. Dnešní okruh je uzavřen. Nám ještě zbývá dojet čtyři kilometry domů a něco o dnešní vyjížďce napsat.

A pokud v lokalitě hledáte ubytování, zde najdete, kde se ubytovat na Třeboňsku a být v dosahu cyklostezek.