Ano, do toho! Ovšem jistě, jen s vědomím toho, že předpověď počasí zůstane navždy veličinou pravděpodobnou. Platí jednoduché pravidlo: čím blíž je období, pro které počasí předpovídáme, tím větší šanci na správnou předpověď máme. A ještě jedno: čím detailnější je model, jehož výpočet slouží jako základ předpovědi počasí, tím lépe dokáže vystihnout budoucí počasí v dané lokalitě. A už tu máme dva pojmy, které je třeba na úvod vysvětlit: samu předpověď počasí a numerický model.
Hovoříme-li o předpovědi počasí, máme na mysli prognózu základních meteorologických prvků a jevů: oblačnosti, srážek, teploty, větru, popis celkové povětrnostní situace, upozornění či výstrahy na nebezpečné meteorologické jevy, popřípadě se přidávají další specifické informace, které se hodí vždy pro určitou skupinu uživatelů – dohlednost, vlhkost vzduchu, přízemní teplota apod. Součástí je i plošná a časová specifikace očekávaných jevů. Podle procenta plochy, kde se daný jev (například srážky či bouřky) očekává, se používají termíny ojediněle, místy, na většině území, popřípadě se žádná specifikace neuvádí či naopak se uvede jev bez dalšího upřesnění. V zimním období se často mění skupenství srážek podle nadmořské výšky, proto se používá termín nižší polohy (do 400 m n. m.), střední polohy (pro 400 až 600 m n. m.), vyšší polohy (pro 600 až 800 m n. m.) a horské polohy (pro 800 m n. m. a výš).
Základem moderní předpovědi počasí je numerický model. Ten si zjednodušeně můžeme přestavit jako nějakou „černou skříňku", na jejíž jedné straně je vstup pro data, kterými jsou aktuální počasí na meteorologických stanicích, radarové odrazy, družicové snímky apod., a na druhé straně je výstup s kýženou předpovědí. Ve skutečnosti je numerický model soustava složitých diferenciálních rovnic, které popisují fyzikální procesy odehrávající se v atmosféře. Jejich řešení není matematicky jednoznačné, proto se používají různá přiblížení, a také proto vlastně zůstává předpověď počasí svým způsobem nejistá. Výstupy z numerického modelu mohou být v zásadě dvojího typu. Buď máme k dispozici pro jeden čas předpověď jednoho ze základních meteorologických prvků či jevů pro relativně velké území (např. mapu teplotního pole pro ČR, Evropu apod.) anebo můžeme sledovat více parametrů pro jedno konkrétní místo a několik následujících hodin či dní (např. meteogram pro Prahu, České Budějovice apod.).
Jednotlivé modely se od sebe liší, především tzv. krokem sítě, tedy velikostí čtverce území, pro který počítají základní parametry. Rozdílný bývá i časový interval, po jehož uplynutí se provádí nový výpočet, a také to, na kolik hodin se počítá dopředu budoucí stav atmosféry. V každém modelu je tím pádem například rozdílná orografie (charakter terénu), respektive její zjednodušení, a proto musíme, ještě před tím, než se budeme na výsledky numerické předpovědi dívat, znát parametry daného modelu. Sledujeme-li více numerických modelů pravidelně a srovnáváme-li následně jejich výpočet s reálným počasím, záhy pochopíme, že některý z nich dobře počítá oblačnost, jiný zase lépe umí srážky či teploty. Obecně, shodují-li se modely na budoucím vývoji počasí, je taková předpověď vysoce pravděpodobná, jsou-li mezi nimi rozdíly, pak je třeba ještě dále sledovat jejich výpočty a počkat, než se v základních věcech shodnou. Máme-li k dispozici jen jeden model, měl by budoucí vývoj počasí být vidět podobně v každém následujícím kroku výpočtu.
Zkoumáme-li budoucí počasí, nesmíme vynechat ani to aktuální. Kromě toho, že data z meteorologických stanic jsou „základní potravou" pro numerický model, mohou nám též přinést spoustu užitečných informací. Můžeme zjistit nejen aktuální počasí samotné, ale například si i ověřit, jak se modelu povedlo budoucí počasí spočítat. Takže, zajímají-li nás například aktuální srážky, měli bychom sáhnout po datech z meteorologických radarů (více se o nich zmíním v pokračování seriálu o bouřkách a o srážkách). V tuto chvíli postačí, když si zapamatujeme, že na obrázcích, které znázorňují odrazy z meteorologických radarů, vidíme srážkově významnou oblačnost a její postup na uplynulých několik hodin. Podle barev a stupnice se dá odhadnout i intenzita srážek. Snímky z meteorologických družic – polárních i geostacionárních – zase ukazují oblačnost jednotlivých pater troposféry (to je jedna z vrstev atmosféry) a případně na sérii snímků můžeme podobně jako u radaru sledovat její pohyb. Více o družicích a interpretaci jejich obrázků najdete také v dalším pokračování seriálu, které se bude zabývat speciálně oblačností.
Jedině tím, že budete sledovat výsledky numerických modelů a srovnávat je s realitou jak na meteorologických stanicích, tak na radarech a družicích, dopracujete se k jisté rutině a naučíte se postupně sami opravdu dobře porozumět předpovědi počasí. Je to mravenčí práce, ale i ten pilný Ferda byl nakonec bohatě odměněn. Časem jistě přestanete vyhledávat servery, které nabízejí jen barevné ikonky a začnete se více spoléhat na podrobnější a přesnější data. I tady platí jednoduché pravidlo: nejjistějšími zdroji informací o počasí jsou vždy národní meteorologické služby. Jejich přehled najdete na stránce Českého hydrometeorologického ústavu na adrese www.chmi.cz. Tam jsou k dispozici i data z modelu Aladin a družicové i radarové obrázky.
Teď už zbývá jen se správně zorientovat v pojmech. K tomu by vám měly pomoci další díly cyklu, jehož první část jste právě dočetli. Tak snad tu najdete vše potřebné. Budeme rádi, když nám případné náměty či otázky na téma počasí pošlete do redakce.
Slovníček
Plošná specifikace výskytu meteorologických jevů
Bez specifikace (např. se sněžením) – jev se očekává na více než 70 % plochy území.
Na většině území – jev nastane na více než 50 % plochy území.
Místy – jev se vyskytne na 30 až 69 % plochy území.
Ojediněle – jev se vyskytne na 5 až 29 % plochy území.
Bez jevů – jev se nevyskytne nebo vyskytne nejvýše do 4 % plochy území.
Nebojte se vědět víc
Počasí nikdy neponechávám náhodě. Při plánování výletů, ať už na kole nebo i pěších túr, je pro mne předpověď zásadní. S blížícím se víkendem vždy netrpělivě a s napětím sleduji předpověď počasí na České televizi a poté ještě brouzdám na internetu po odborných serverech ve snaze dobrat se co nejpřesnějšího odhadu dalšího vývoje počasí pro konkrétní lokalitu. Vyplatí se to. Faktem je, že díky správnému odhadu jsem už na výletě opravdu dlouho nezmokl. Kdybych se spoléhal jen na „vyprávění" půvabných rosniček na komerčních televizních stanicích, patrně by moje úspěšnost pěkných dní v přírodě byla mnohem nižší.
Silnou motivací pro „hezké" počasí je u mne možná záměr ulovit co nejvíce pěkných záběrů fotoaparátem, ale také snaha se vyhnout zbytečným komplikacím, tak třeba abych kvůli takové odpolední bouřce nestihl poslední vlak domů. Naučit se správně zvolit si cíl výletu a umět předpokládat rizika počasí by mělo patřit k základním dovednostem každého turisty. K tomu je ale třeba porozumět řeči meteorologů, pochopit všechny ty synoptické mapy a numerické modely, zkrátka naučit se počasí chápat. Slunce na výletě – slunce v duši.
Jaromír Krejčí
text: Alena Zárybnická, foto a grafika: uvedené odborné zdroje