Zatim nejsilnejsi bajkovaci zazitek sezony.
Byl to orientak a bylo to v severozapadnim okoli Plzne. Jelo se na casovy limit
po kontrolach v podobe orientackejch lampionu s klestickama na pichani
(kontrol do papiru), co sou rozpraseny v okruhu tak 30 km od startocile. Maji
ruzne bodove ohodnoceni a spociva to v tom, ze do casoveho limitu (sobota 6 a
nedele 4 h) mas privezt co nejvic bodu.
Prvni dojmy v patex byly teda zly. Okolo nas sami krasni mladi perspektivni
outdoorovi lide. Vsichni si uzasne vypraveli. Vypadalo to, jakoby vsichni zrovna
houfne slezli z Mt. Everestu nebo prichvatali z Crocodile Trophy. Rikali sme
si, co tam vubec delame, a meli sme z toho teda tezky FROJDY a sli sme s nima
spat. V noci byla bourka presne nad nasim stanem, coz zpusobilo pochyby zdali
vubec z neho rano vylezt. Ale jejikoz sme meli vysoky startovni cislo a cas
startu 11 h 20 min, taxe to nejak samo podarilo. Hlavne kvuli potrebe
odpousteni telnich tekutin …
Ale k veci: Prvni den sme natocili 99,1 km za 5 h 50 min a privezli sme domu
310 bodu, coz nam vyneslo prubezne 17te misto z asi 90ti paru. Docela sme to
povazovali za uspech a radi sme zaplasili nase FROJDY … Vylili sme do nas
nekolik dcl sponzorske Podebradky a nesponzorskych asi Gam6rinusu, vyposlechli
nekolik starejch flaku typu „I can´t get no satisfaction“ (Rolingstouni) a
„How does it feel“ (Bobandylan) hranych prekvapive dobrou kapelou a sli
spat.
Druhy den sme se rano nazrali, co se do nas veslo. Okolni krajina totiz
neobsahuje zadne obcerstvovacky. Jakmile sme obdrzeli bodove ohodnoceni kontrol,
taktika byla jasna: jedem si minimalne pro 250 bodu a za ty 4 hodiny limitu to
pravdepodobne stihnem, pokud se neco nepodela … Napred sme se honili
s dvojickou nejakejch Sasiku, kery meli pravdepodobne podobnej fahrplan. Byli
hrozne legracni, nebot strasne makali, vzdycki nas predjeli a na krizovatce se
tak intenzivne orientovali, ze sme je zas vzdycki predjeli my. A pak se to
stalo: Sasikum sem ukazoval jaxe ma jet poradne do kopce v hustym bahne a ja
kreten URVAL SEM SALTR. Chvilku sem zkousel z myho Garryho udelat Ukraiiinu na
pevny prevod, ale zjistil sem, ze bez toho napinaciho raminka saltru to jaxi
vubec nefunguje. Takze sem celej zabahnenej zased do hospody v Dolní Bělé,
dal sem si pivo, fernet a doutnik a cekal sem na svou staroumilou, az dojede
sama do prostoru startocile a prijede pro me autem…
Neslavny to konec, kery me silne trapi, ale presto musim kokokokonstatovat, ze
se mi to ukrutne libilo. Pristi rok jedem znovu a DO PRVNI DVACKY! Mozna sem se
definitivne zamiloval do MTBO.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT