„Jestřebky“…, musíš zažít „Jestřebky“…kde kdo mluvil o tomto závodě, jako by snad nikdy v životě nejel nic lepšího. Jeho kouzlo mimo jiné prý spočívá v tom, že se tu snoubí krása divoké horské přírody s historickými památkami připomínajícími období před druhou světovou válkou. Konečně uzrál ten správný čas odhodlat se a zkusit si na vlastní kůži, co je pravdy na těch nadšených řečech. Do romantického kraje v Podkrkonoší a Kladském pomezí se směr Havlovice nad Úpou vypravilo několik stovek opravdových cyklofajnšmekrů a především vyznavačů drsnějšího poježdění. V sobotu 21. 5. 2016 se tu pod taktovkou KPŽ již pošesté v řadě konal bikemaraton JESTŘEBÍ HORY ČESKÉ SPOŘITELNY. Po dvou posledních zamračených a propršených ročnících se letos obloha vyspala do blankytně modrého zabarvení. Hřející sluníčko s lehkým větříčkem slibovalo ideální podmínky pro závodění.
Absolvovat nejdelší a nejnáročnější trasu B, znamenalo překonat převýšení přes 1700 metrů na úseku dlouhém 60 kilometrů, což se nejrychleji podařilo Matouši Ulmanovi, který tu stejně jako loni pro sebe urval premiérové vítězství v seriálu. „Tenhle závod byl podle mého gusta. Profilově mě seděl, delší stoupání a hravé traily neměly chybu. Od začátku jsem na čele a spolupracoval s Boudou. Ve skupince jel s námi ještě Michal Kaněra. Zhruba od 30 km jsem už jel na čele sám až do cíle,“ zhodnotil závod vítěz Matouš Ulman (Česká spořitelna – Accolade).
V balíku spolu s muži od startu jako první žena jela Anna Šmídová (Nilfisk – Alto). Na záda ji řádně dýchala Pavla Havlíková (KC Kooperativa SG Jablonec n.N.), leč marně. Anička se až do konce nedala a české reprezentantce v cyklokrosu nadělila solidní dvě a půl minuty.
Bum-bum, bum-bum!… tlukot kápéžetkového srdce odbijí deset sekund do startu. Zhluboka se nadechnout, zkontrolovat svého dvoukolového miláčka, naposledy ho povzbudivě poplácat po řidítkách, popřát si úspěšnou jízdu, odrazit se vpřed a pak už jen vnímat pekelný svist plášťů odkrajující první sousta z dnešní předem přidělené porce. Nad hlavami nám místo jestřábů lesních či krahujců obecných krouží kvadrokoptér a dron s kamerou České televize pořizující ty nejluxusnější záběry pro tradiční video sestřih.
Jen co se trochu vzdálíme z úpického náměstí, začíná frekvence šlapání klesat, což značí, že jsme bez zbytečných zaváděcích kilometrů vlétli přímo do nelítostného stoupání na Kvíčalu. Co naplat, bez výstupů není výhledů. Ale ten na desátém kilometru říkající si Šamanova hůrka vás doslova musel vyléčit z jakýchkoliv neduhů a pozemských strastí. A uznale dodat, že následný průjezd přírodními singletraily v lokalitě Čížkových kamenů, spadající do tzv. „Trutnov Trails“ patřil mezi nejvymakanější momenty, jaké kdy na závodech zažijete. Kamenité podloží vás pěkně natřese, takže funkční odpružení není k zahození. Připravené prsty na brzdových páčkách tu musel mít snad každý.
Po příjezdu na Markoušovický hřeben, odkud je výhled snad do všech světových stran se trasy B a C rozdělí. Delší trasa zajíždí do CHKO Broumovsko. Prvním záchytným bodem je staré hornické městečko Radvanice, kde se v jeho dobách největší slávy těžilo uhlí. V současnosti jej lidé znají spíše ve spojení se sjezdovkou, kterou jsme proťali zhruba v polovině svahu. Náročné technické pasáže lesem, dramatické sjezdy po stezkách, místy propletenými kořeny ukrytými za trsy keřů, střídají odpočinkovější úseky po rozkvetlých horských lučinách. V dáli přežvykují spokojené krávy a ten vzduch voní tak nějak jinak – venkovsky.
Další kilometry jsou spojeny s nekonečnou řadou železobetonových pevnůstek vytvořených zde ve třicátých letech na obranu republiky. To už máme za sebou druhé dělení trasy. Béčkaři zamířili projet si Kryštofovy kameny, Švéďák či Bohdašín. Specifické názvy těchto míst se vám stejně brzy vykouřily z hlavy vlivem kyslíkové euforie.
Když už pak zase dohromady s kolegy z Céčka míjíme v Rtyni sochu sedláka Nývlta – rebela a povstalce z roku 1775, tušíme, že konec závodu je v dohlednu. Totálně „vyšťavení“ ještě zařadíme to nejtěžší, co máme a závěrečným spurtem uháníme do koncové brány. Cílovou pásku protínáme s plnou nádrží zážitků, jež se nám znovu vybavují při baštění vybraných specialit z kuchyně Roberta Čermáka v chillout zóně.
Na Starém Bělidle bylo během sobotního odpoledne také pořádně rušno. Psi Sultán a Tyrl leželi na zápraží a zvědavě vyhlíželi, kdo ze startujících D-Fitnessky dal na doporučení organizátorů a na chvíli sjel z oficiální trasy ponořit ušlapané nohy do Viktorčina splavu, prohlédnout si mlýn, mandl a Ratibořický zámek. Půvabná dvaadvacetikilometrová vyjížďka na čerstvém vzduchu s pouhopouhým 250 metrovým převýšením podél řeky Úpy nabídla přesně to, co většina z nás potřebuje. Radost z pohybu, úsměv kolemjedoucího či protijedoucího cyklisty, pocit svobody. To je, oč na „Déčku“ běží… ještě, když u toho můžete pozorovat srdečnou radost svých ratolestí. A to jste s sebou mohli vzít klidně i babičku!
Děkujeme vládci hor Krakonošovi, že nás v tak hojném počtu vpustil do svého revíru. Sojce práskačce, že udržela jazyk v zobáčku. Sousedovi Trautenberkovi, že na nás nepoštval své sloužící, ale především tleskáme pořadatelům z SK BP Lumen Úpice za parádně připravený den. Takovýchto závodů v malebných koutech naší vlasti klidně více!
První kvartál seriálu KPŽ je minulostí. Na ten druhý se z horských svahů přesuneme pro změnu k břehům Orlické přehrady, kde nás opět žádné „lážo-plážo“ nečeká. Na viděnou první červnový víkend u vody! Více na www.kolopro.cz
- TZ-
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT