Bikeclinic Cup je cyklistický seriál pro každého, kdo rád jezdí na kole. Organizátoři na svých závodech po České republice vítají malé i starší bikery a na profesionálně připravených tratích jim nabízí možnost pořádně si zazávodit. Že se letošní ročník povedl, uvedla jedna z organizátorek, Hanka Součková: „Jsme rádi, že úsilí, které věnujeme přípravám jednotlivých závodů a konkrétních tratí, se setkává s úspěchem. Lidé se na naše akce vracejí, děti se zastávku od zastávky zlepšují. Ti, kteří s námi jezdili vloni, se k nám i letos vrátili, noví závodníci přibyli. Jsem za to ráda. Vzhledem k tomu, že naprostá většina z nás na závodech pracuje ve svém volném čase a zadarmo, je to obrovské zadostiučinění.“
Bikeclinic Cup je rozdělen na čtrnáct kategorií podle věku, díky čemuž dává dětem možnost férového závodění výhradně se svými vrstevníky. Jedinou výjimkou je kategorie nejmladších od jednoho roku do 4 let, kde se děti dělí na odrážedla a malá kola. „Chtěli jsme dát dětem co nejlepší podmínky pro závodění, proto závodí mezi sebou jen stejně staré děti. Navíc se tím “na bednu“ dostane víc dětí, což je pro ně vždycky velká motivace. A o to, aby byly děti motivované ke sportu, závodění a celý den si s námi užili, nám jde především,” uvedl hlavní organizátor Jan Kaše.
Ačkoliv je letošní ročník teprve nyní za námi, už teď probíhají přípravy na rok 2016. „Od jara zase pojedeme. Podzim a zima je pro nás přestávkou pouze k tomu, abychom domluvili a připravily další zajímavé lokace, závody a výhry. Věříme, že příští ročník minimálně stejně tak vydařený, jako ten letošní, a přinese spoustu nových zážitků,“ uvedla Součková.
Minirozhovor s jedním z vítězů
Z každého vítězství mám radost, říká jedenáctiletý vítěz Bikeclinic Cupu 2015
Ještě nebyl oficiálně vyhlášen, ale už dnes ví, že jej čeká pohár pro vítěze. Mladý biker Filip Samec, který letos vyhrál Bikeclinic Cup v kategorii dětí 11 let věku, je nadějným sportovcem, co má tak říkajíc „našlápnuto“. Proč se cyklistice věnuje a čeho by rád dosáhl, nám prozradil v rozhovoru po zajetí posledního závodu série, kdy už bylo jasné, že bude „na bedně“ uprostřed.
*
*
Jsi vítěz letošního ročníku Bikeclinic Cup v kategorii 11 let a v na konci října tě čeká oficiální získání mediale. Jaký z toho máš pocit?
No nebudu nic nalhávat – jsem samozřejmě rád. (smích)
Jak dlouho vlastně na kole jezdíš?
Začal jsem ve čtyřech letech a už tři roky jezdím za oddíl. Než jsem šel do Bikeclinic Junior Teamu, zkoušel jsem atletiku a fotbal. Ani jedno mě ale nebavilo tolik, jako kolo.
Co tě na něm baví?
Nedá se říct jen jeden důvod. Je to všechno dohromady. Baví mě závodit, pořád se zlepšovat a přitom být s partou kamarádů.
Co tě baví na závodech? A co taková nervozita před startem – znáš to?
To víte, že znám. Na startu je nervózní snad každý. (smích) Ale jakmile se odstartuje, okamžitě zmizí. V tu chvíli už se soustředím jen na to, abych co nejlíp zajel trať. A co se týče nervozity předtím, než na start vůbec jedu, tak na tu není vůbec čas. Na závodech se totiž potkáte nejen s kamarády z vašeho oddílu, ale i z ostatních teamů, takže si pořád s někým povídáte a na trému není prostor. Ta se přihlásí vždycky až na startovní lajně. Ale jak jsem říkal – hned je pryč.
Kdy jsi jel svůj první závod a jaké to bylo?
První závod jsem jel před třemi lety. Byl to závod Kolo pro život – Trans Brdy. Moc se mi to líbilo a skončil jsem tehdy 26. Tehdy mi to umístění nevadilo, ale řekl jsem si, že bych to příště chtěl zajet líp. Tak jsem se pustil do tréninku a vypadá to, že jsem se posunul kousek výš. (smích)
Na co myslíš, když jedeš závod?
Na nic konkrétního – soustředím se a všechno ostatní v tu chvíli přestane existovat. Je to skvělý pocit.
Která část závodu je pro tebe nejtěžší?
Nejhorší je, když se nepovede start. Na něm strašně záleží. Když se nepovede, vím, že to musím dohnat v průběhu, a to je trochu tlak. Musím zajet stejnou trasu, jako ten, komu se start povedl a vede, ale oproti němu s pocitem, že mám časový handicap. To je nepříjemné a dělá to závod náročnějším. Ale pak je to zase super pocit, když do toho šlápnete a ty před vámi předjedete… (smích). Jak jsem říkal, nervozita po startu mizí, ale občas se stane tohle. Naštěstí jste tam v tu chvíli jen vy a kolo… a publikum, které podporuje. Je to perfektní adrenalin.
Máš za sebou hodně vítězství. Kterého si vážíš nejvíc?
Z každého vítězství mám radost. Nejvíc si ale vážím toho v Pražském MTB poháru v Letňanech, protože tam jsem jel i se závodníky, kteří byly o dva roky starší.
Nabízí se otázka, jak často trénuješ, když zvládneš předjet i starší kluky…
Trénuju čtyřikrát týdně.
A jak to zvládáš dohromady se školou? Daří se ti skloubit školu a sport dohromady?
Je to trochu náročné, ale zatím se mi to daří. Když mi skončí škola, jdu domů, abych si udělal úkoly a pak teprve vyrazil na tréninky. Jsem ještě na prvním stupni, možná, že za rok to bude horší. Ale určitě to chci nějak zvládat dohromady.
Věnuješ se ještě nějakému dalšímu sportu?
Chodím ještě na judo. K tomu rekreačně plavu, lyžuji a jezdím na běžkách.
Máš nějaký svůj cyklistický vzor?
Můj vzor je Nino Schurter.
A máš svůj sen toho, čeho bys chtěl v cyklistice dosáhnout ty sám?
Rád bych jezdil Světový pohár a zúčastnil se Mistrovství světa v horských kolech
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT