„Přeji dobrý večer, slyšel jsem v poslední době několikrát pana
Hofmana v rozhlase a nyní v televizi ve 24 . Musím opět alespoň
částečně reagovat,stejně jako před pár lety, když jsem za článek
o antidopingovém útoku jen na cyklistiku obdržel knihu o Marku Pantanim.
Vůbec nic bych z článku nezměnil. Domnívám se, že je to štvanice na
cyklistiku an block od bohatých sportovních odvětví. Jak to, že nejsou
namátkové a zvláště noční antidopingové razie v basketbalu, kopané,
hokeji před důležitým utkáním? Jak to, že nejsou doslova rabovány jejich
autobusy antidopingovými komisaři? Nejsem staromilec, ale asi nejsem sám, kdo
si velmi dobře pamtuje Lanceho hvězdné etapy na Tour de France při
několikahodinovém sledování televize. Cyklisté to snad mohou posoudit. Se
znalostí současného světa neberu důkazy nových technologií
v antidopingu, proč pak v justici platí zákaz retroaktivity. Náhlá
procitnutí hvězd cylistiky, je mi jich opravdu líto, jak mohli žít
v takovém podvodu? Při skončení kariéry či při právě končící
kariéře se hodí každý dolar. Samozřejmě je většina vytrvalostních
sportů na hraně s výživovými prostředky, které slouží hlavně
k rychlé regeneraci. Myslím si ale, že to není zrovna vina sportovců, ale
jejich okolí, jež na tom velmi profituje.
Že Lance přestal bojovat s tou “hydrou“ se vůbec nedivím, štvanice je
příšerná věc a zvláště ta, která je velmi dobře řízena. Pokud
příslušný americký představitel prohlásil, že pokud se Lance přestal
hájit, tak je to prý vlastně přiznání, tak bych chtěl připomenout něco
z historie, která se bohužel stále opakuje, ale v jiných proměnách:
„Útrpné právo (tortura, či mučení) je označení pro mučení v rámci
právně vymezeného schématu během vyšetřování a výslechu. Tortura byla
ve středověku a raném novověku běžnou součástí vyšetřování
u světských a církevních soudů, kdy byla považována za legitimní
způsob, jak dosáhnout přiznání obviněného.“ Mnoho šťastných
kilometru všem cyklistům přeje MŠ”
Odpověď Kamila Hofmana: Dobrý den, díky za názor, máte na něj plné právo a není jistě mezi cyklisty nijak ojedinělý. Poslední události kolem LA jsou velmi bolestné pro celou cyklistiku, je těžké si přiznat, že jsme obdivovali někoho, kdo si to nezasloužil a kdo nebyl jen obětí systému, ale doping ve své stáji aktivně organizoval a své spolujezdce svým způsobem díky spoluúčasti na tomto programu vydíral. Ale mě, jako člověka, jemuž záleží právě na další budoucnosti tohoto sportu, argumenty o tom, jak postupují orgány v boji proti dopingu v ostatních sportech, vůbec nepřipadají relevantní. To, jak se dopuje, nebo nedopuje v jinde, nic nemění na faktech o kariéře Lance Armstronga a dalších cyklistů jeho éry. Je třeba znát pravdu, abychom se mohli posunout dál, to je můj názor. Já jsem také sledoval Armstrongovy výkony s úžasem, ale nechci být obelháván. V tomto případě se vůbec nejedná o retroaktivitu z hlediska inovovaných metod detekce (kdyby byla uplatněna, musel by být LA potrestán již v roce 2005, kdy laboratoř ve Francii otevřela vzorky z TdF 1999 s nálezem na EPO, mezi nimi i Armstronga, to se však nestalo, neb testy na EPO začaly být uplatňovány až od roku 2001). Tady jde o to, že Hincapie, Leipheimer, Zabriskie, Vaughters a spol. vypovídali pod přísahou, nepleťme si to s přístupem Landise nebo Hamiltona, kde by se dalo hovořit o tom, že na svých knižně vydaných zpovědích vydělali (Landis spíš všechny peníze, i ty zpronevěřené od svých příznivců, prošustroval…). Se špatným svědomím se někomu prostě nežije dobře. Taká já chci znát pravdu, mám na ni právo, stejně jako ostatní fanoušci. Kdo ji nechce slyšet, je to jeho věc.
P.S. Lance ještě dluží cyklistice právě to přiznání, ale toho se dle mého soudu od něj nikdy nedočkáme, protože by ho ti, kteří ho do této doby podporovali a vydělávali na spojení se jeho jménem, oškubali do posledního dolaru. Takový je svět, v němž žijeme. Ale byla to Armstrongova volba – stát se neposkvrněným ambasadorem vítězství nad rakovinou i neohroženým králem Tour de France, čistým jako lilium… Děkuji. s pozdravem Kamil Hofman Velo, 53×11
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT