Milán-San Remo

Je skvělé, když v cyklistice všechny taktické pavučinky a týmové pakty rozmetá jednoduché pravidlo – vyhrává ten nejsilnější. Neplatívá zase tak často a obzvlášť ne v závodech jako je Milán-San Remo, nicméně prvenství v letošní „Primaveře" patří po zásluze Fabianu Cancellarovi. V posledním stoupání na Poggiu nechyběl v popředí při akci čerstvých vítězů (Paříž-Nice) Rebellina a (Het Volk) Gilberta a dva kilometry před cílem prostě nasadil své strojové tempo. Nikdo se ho už nedokázal udržet. Jednoduše vyhlížející, ale o to složitěji proveditelné. To všechno po bezmála tři sta kilometrech a sedm a čtvrt hodině v sedle. Přes veškerou snahu, především Milramu, se týmům sprinterů nepovedlo zrežírovat finále podle svého gusta. Hodně blízko úspěchu byl Freire (Rabobank), který se ocitl ve skupince na vrcholu Poggia, ale na akcerelaci Cancellary reagovat nedokázal. Na pásce čtyři sekundy za Švýcarem dosupěl na druhém místě předloňský vítěz, Ital Pozzato (Liquigas) po boku s třetím Belgičanem Gilbert (Francaise des Jeux). Veterán Rebellin (Gerolsteiner) se musel spokojit se čtvrtou, Freire s osmou a další z favoritů, domácí Gasparotto (Barloworld) s dvanáctou příčkou. Cancellara (CSC) tak během dvou týdnů završil úžasný italský hattrick – vyhrál Monte Paschi Eroica (8. 3.), v den svých 27. narozenin Tirreno-Adriatico (18. 3.) a nyní i slavné Milán-San Remo v jeho 99. ročníku. Po 14 letech se někomu opět podařilo uspět v kombinaci Tirreno-Adriatico + Milán-San Remo (naposledy 1994 Ital Giorgio Furlan) a po vítězství na Paříž-Roubaix 2006 přidal Cancellara triumf v další z pěti monumentálních klasik.

Podobně odvážná akce obvykle nemívá v závěru na Milán-San Remo šanci na úspěch, ale Cancellara jednak využil výhody, že těch atakujících jezdců se letos sešlo více (Rebellin, Gilbert, Bertolini, Ballan, Gasaparotto, Nocentini) a jednak se potkal se skvělou formou. Odmítal sice před startem roli favorita, nicméně přesně takový útok, jaý nakonec realizoval, se od dvojnásoobného mistra světa v časovce a úžasného tempaře se silou lokomotivy očekával. Takhle dokáže ostatním z již tak vysokého tempa odjet snad jen on. Vždyť chvíli před ním se o něco podobného pokoušel Španěl Landaluze (Euskaltel), ale sotva zrychlil natolik, aby se od vedoucí skupinky oddělil. Cancellara se otočil, aby zhodnotil situaci a ještě přidal na síle do pedálů. Rázem byl sám…

…ještě pár zákrut a pak už na něj čekalo sladké vítězství v cíli na Corso Cavalotti.

Paolo Bettini se letos zatím hledá, nicméně dal o sobě vědět na Cipresse (stoupání 27 km před cílem), kde vyprovokoval únik se Švédem Lovkvistem (na snímku druhý zleva, High Road, třetí na nedávném Tirreno-Adriatico), aby se k ním zájy připojili čelní protagonisté z etapových podniků posledního týdne, další Švéd Niklas Axelsson (první zleva, Serramenti PVC Diquigiovanni) a Davide Rebellin (na čele skupiny, Gerolsteiner), který byl v závěru velmi aktivní, ale žádnou výhodu na Cipresse ani v závěrečném stoupání na Poggio nezískal.

Aby závod dospěl do obvyklého hromadného spurtu, se naštěstí letos na startu italské klasiky sešlo příliš mnoho borců, kteří takové finále odmítli. Erik Zabel (Milram) přivedl za zadním kolem s kolegou Petacchim první skupinku sprinterů až na 17. místě. Peloton byl na tradiční poměry „Primavery“ nevídaně rotrhán do mnoha menších skupin. Jaký balzám oproti tak trochu nudě posledních let na Milán-San Remo!