Všechno to začalo tím, že si italská střediska předávala
pořadatelství šampionátu jako horkou bramboru, což také svědčí
o nešťastném termínu mistrovství a vůbec o jeho poněkud podřadné roli
v mezinárodním kalendáři. Původně se mělo závodit v jednom
z kultovních míst DH v Nevegalu, později v Bormiu a nakonec se o medaile
bojovalo v Livignu. S nedostatky pořadatelů se naše výprava setkala už
v tréninku. Při oficiální tréninkové jízdě na uzavřené trati naboural
Daniel Šimčík do terénníhoho automobilu, kde seděl jeden z opozdilých
komisařů, jež spěchal na trať. Pro Dana to znamenalo konec mistrovství,
protože si poranil zápěstí a loket a nemohl již nastoupit. Ale to nebylo
všechno! Naši závodníci v pořadí Vágner a Tatarkovič (v době ME
15letý!) ovládli kvalifikaci slalomu, v oficiální startovní listině byl
však z nepochopitelných důvodů přeřazen Tatarkovič na 20. pozici, když
rozhodčí přičetli k jeho času rovné dvě vteřiny. Mladý český
sjezdař tak ve vyřazovacích bojích pochopitelně narazil na silnější
soupeře.
„Rozhodčí se s námi vůbec nebavili a odbyli nás tím, že můžeme být
rádi za první místo v kvalifikaci Vágnera, protože prý měl mít
nejlepší čas Gracia, neboť několikrát vypověděla službu časomíra,“
líčí své zážitky z Livigna reprezentační trenér Zdeněk Florián. Své
si užila i slovenská výprava a také manažer týmu Author-RB-Škoda Zdeněk
Pól. V cíli sjezdu totiž dosáhli Polc i Herin stejného času
4:11,78 min., ale bez jakéhokoliv vysvětlení byl mistrem Evropy vyhlášen
domácí závodník. Po několika protestech byl však titul přiřknut Polcovi.
Komisaři se zachovali šalamounsky, protest totiž poukazoval na Italovo
několikré zkrácení si tratě. To rozhodčí neuznali, tvrdili však, že
při upřesnění času na tisíciny vteřiny náleží prvenství
Polcovi…
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT